Necenzurujeme.cz

Pane premiére, pane Sobotko.

Když jste převzal zodpovědnou funkci předsedy vlády České republiky, na co jste v tu chvíli myslel? Na svůj osobní úspěch? Na svůj vrchol politické kariéry? Napíšete poučnou knihu o tom, jak se lze ze školních lavic dopracovat k vrcholu moci? Bude slovo „úspěch“ skloňováno v souvislosti s Vašim jménem? Budou se o Vašich úspěších učit studenti vysokých škol, především pak studenti sociálních věd? Budete vzorem, ba co víc, vzorcem k dosažení úspěchu?

Pane premiére. Jako obyčejný občan se Vás ptám, uvědomujete si, co děláte? Ze školních lavic jste postoupil do lavic vládních. Nikdy jste neokusil starosti a trable života obyčejného pracujícího dělníka. Nikdy jste neokusil, na vlastní kůži, osud drobného podnikatele, se všemi jeho dluhy a starostmi o přežití. Nikdy jste nepracoval šestnáct i více hodin denně jako soukromý podnikatel, nikdy jste se neocitl v situaci, ve které byste jako drobný živnostník zaplatil svým zaměstnancům jejich mzdy a sám jste si musel půjčit na jídlo. Nikdy Vás nenavštěvovali exekutoři, které vůbec nezajímal Váš osud a chtěli po Vás jen peníze za jakoukoli cenu. Nikdy jste nezažil osud pracujícího člověka, který nedostal výplatu za svou odvedenou práci, protože majitel firmy se ocitl v nesnázích. Nikdy jste nemusel přepočítávat peníze, abyste dokázal vyžít do toho příštího měsíce. Nikdy jste nemusel strpět ponižující jednání od nadřízených, nikdy jste nemusel strpět urážky hanobení Vaší osoby ze strachu, abyste nepřišel o místo, protože máte dluhy a nemůžete si dovolit o práci přijít. Nikdy jste se necítil jako hadr na podlahu jen proto, protože musíte vše strpět, vše snést, protože tu práci potřebujete. Pane premiére, nikdy jste se neocitl situaci, s kterou zápolí lid země, kterému jste Vy, předsedou vlády. Pane premiére, Vy vůbec neznáte lid země, kterému vládnete.

Pane premiére, pane Sobotko. Já Vás tímto nechci nikterak urážet, nechci Vám nadávat a dokonce Vás ani nežádám o Vaše odstoupení. Beztak byste to neudělal.

Pane premiére, žádám Vás jen o jediné. Uvědomte si svou pozici, uvědomte si svou moc a vstupte do sebe. Vezměte si příklad od svého kolegy, maďarského předsedy vlády, Viktora Orbána. Tento premiér stojí za svým národem a to i za cenu, že se otevřeně postavil bruselskému diktátu.

Pane premiére. Uvědomte si prosím, že Vaší úlohou, coby předsedy vlády země, nejmocnějšího muže země, je bezpečnost a blaho České republiky a ne snaha zavděčit se představitelům cizích vlád a bruselského diktátu.

Pane premiére. Celou Evropou cloumá takzvaná uprchlická krize. Do Evropy, tedy, i do naší země se snaží dostat miliony lidí ze středního a blízkého východu a z afrických zemí. Pane premiére. Jste vysokoškolsky vzdělaný muž, tudíž Váš diplom o Vás říká, že máte vyvinuté logické myšlení. Podle tohoto, jste schopen situaci logicky analyzovat a logicky řešit. Pane premiére. Nepochybuji o těchto Vašich schopnostech, máte na ně uznání ve formě diplomu a já nepochybuji o soudnosti škol, které Vám Váš diplom vystavili.

Pane premiére, já mám jen jednu jednoduchou otázku. Proč své logické schopnosti, na které máte vystavený diplom, nevyužíváte?

Pane premiére, Vy opravdu věříte tomu, že ty miliony lidí ve značkovém oblečení, s drahými mobily u uší a s neomezeným volacím limitem, financovaným ze Saúdské Arábie, že tito lidé jsou uprchlíci před válkou? Pane premiére. Viděl jste někdy uprchlíky před válkou v Bosně? Srovnal jste ten pohled se současnými, takzvanými uprchlíky?

Pane premiére. Sám velice dobře vidíte, že tito takzvaní uprchlíci se nedokázali integrovat v žádné zemi do které vkročili, ba naopak, snaží se tu zemi ovládnout. Stačí pohled do Velké Británie. Když už sama britská královna zvažuje odchod do bezpečnější země, to již stojí za zváženou. Chcete snad toho stavu dosáhnout i v naší zemi?

Pane premiére. Při Vašem politickém i finančním položení, Vám ani Vaší rodině, s největší pravděpodobnosti nehrozí žádné ohrožení ze strany takzvaných uprchlíků. Vy jste již zcela jistě zabezpečen. Ale pane premiére, co ten zbytek národa? Co těch deset milionů lidí, kteří nemají ty samé šance a možnosti jako Vy? Myslel jste na to někdy, pane premiére?

Pane premiére. Prosím Vás, začněte se konečně chovat jako pravý muž, skutečný vůdce tohoto národa. Ne tím, že budete vyvíjet represálie vůči vlastencům, jako například Adam Bartoš, Martin Konvička, Jiří Černohorský, Lucie Hašková, Miroslav Sládek a další a další vlastenci, včetně vojáků v záloze a domobrany.

Pane premiére, Výše jmenovaní Vám možná připadají jako extrémisté, rasisté, xenofobové a kdoví co ještě. Pane premiére, tito lidé dělají práci, kterou byste měl dělat Vy. Uvědomte si, prosím, že tito, takzvaní extrémisté, žijí v každodenní realitě života. Oni vidí skutečný stav věcí. Oni vidí skutečný svět.

Pane premiére. Pane Sobotko. Prosím Vás, využijte své logické schopnosti, přehodnoťte situaci a postavte se za národ a ne za zájmy cizích mocností.

Jste premiérem českého národa, moravského národa a slezského národa. My všichni tvoříme národ český a Vy byste měl hrdě stát, jako představitel země, za svým národem.

PS: Pane premiére. Na tento dopis nežádám odpověď. Spíše bych by radši, kdybyste si našel sám pro sebe takovou volnou chvilku, kdy nejste pod dohledem svých ochránců. Dejte se do klidu, otevřete si pivko, nebo co Vám chutná, klidně to přežeňte, ale hlavně se zamyslete. Zamyslete se nad tím, že jste de facto vládcem této krásné země, že Vaše rozhodnutí je to, co rozhodne o osudu země, o osudu deseti milionů lidí.

Pane premiére, prosím, zamyslete se a konejte.

Vojtěch Bartók.