Necenzurujeme.cz

Margaritas ante porcos

Netvrdím, že podnikatelé ať již je řadíme podle majetku mezi střední nebo velké, jsou mými blízkými přáteli. Netvrdím ani, že jsou mými přáteli vůbec. Nejsem člen Klausova klanu, ani prezident republiky, aby se na mne lepili jako moucha na mucholapku. Právě naopak.
Přesto se tu a tam s některým z nich jednám. Zatím to ale vždy probíhalo stejně. Několik setkání za účelem vyjasnění názorů, cílů, postojů. Hodně slibů a hlavně hodně rad, jak by se to mělo dělat. Ono se to totiž velmi dobře radí. Já třeba nemám hudební sluch. Ale kdybych na to měl povahu a hlavně hroší kůži spojenou s přeceňováním sama sebe, tak bych klidně dokázal jezdit s Českou filharmonií a radit jim po koncertu, jak měli dělat propagaci a hlavně, že to fis dur nebylo ve druhé větě úplně čisté. Když však došlo na plnění slibů, úsměvy najednou ochladly. Povídat si ano, slibovat ano, skutek ale utek.
Rozhodně ale netvrdím, že by mne to mrzelo. Vždycky je lepší, když se povaha lidí a jejich pravé cíle projeví včas, předejde se tak zbytečným nedorozuměním a možná ještě horším věcem.
Avšak i přes předem daný průběh i výsledek jsem si z takových setkání odnesl poučení.
Podnikatelé, mám tím na mysli, české podnikatele, si neuvědomují, že nikdo nežije jenom ve svém světě, kde se mu zaměstnanci klaní, ale že žijí v reálném světě, který i bez nich existuje za hranicemi jejich malé soukromé říše. A v tomto světě jsou právě takovými občany jako každý jiný. A nejsou více než i ten poslední občan státu.
Žijeme ve světě a době, jejichž charakter přivedl Mojžíše k rozbití desek s desaterem Božích přikázání. Žijeme ve světě klanění se zlatému teleti, kde peníze znamenají vše. Kde štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš, jak hezky napsal kandidát na prezidenta pan Horáček. Máš nějaký projekt, zní otázka? A kolik mi to vynese? Hned následuje druhá. Vlast, národ, nebuď směšný, jestli z toho nebude alespoň dvojnásobek, tak do toho nejdu.
Ve skutečném světě však existuje i něco jiného než peníze. 
Co třeba cit, láska, pocit odpovědnosti vůči rodině a národu. Odpovědnost vůči své rodné zemi. Všeobecně se tomuto citu říká vlastenectví. Kde jsou podnikatelé z doby národního obrození, i když se jim tehdy tak neříkalo. Kde jsou podnikatelé z doby první Československé republiky? Vypadá to, že dnešní podnikatelé v České republice mají společný jen mateřský jazyk, i když ani to není tak úplně pravda. Jinak místem pobytu a citem pro národ a vlast to možná jsou kosmopolité, Evropané, ale rozhodně ne ani Češi, ani Moravané. Jelikož ale jsou celý den skloněni před sochou zlatého telete, nějak jim uniká, že právě nyní potřebuje národ jejich pomoc nejvíce. Až se jednou budou ptát, třeba i sami sebe, kdy byla ta nejpříhodnější doba, kdy měli zasáhnout, tak se s určitostí dozví, že ta už byla.
Ale existuje ještě jedna rovina, a ta by pro ně a jejich vidění světa byla možná daleko pochopitelnější. Rovina ekonomická, rovina prosperity a vůbec existence jejich podniku.
Tak dlouho budou otálet se svojí podporou vlastenectví, národa a tak dlouho budou dumat nad textem smluv, které by jim zajistily návratnost investic, až přijdou i o svoje majetky. Pokud neustane příliv přivandrovalců, tak je právě oni vytlačí z jejich oboru podnikání. Přijdou o svoje podniky a tím pádem i o svůj zdroj příjmů a zdánlivé moci. Jak dlouho bude trvat, než se přivandrovalci zorientují, za pomoci levné pracovní síly a porušování všech pravidel obsadí libovolný obor podnikání. Nemám sice na mysli třeba horníky, to asi těžko. Ale na příkladu Vietnamců můžeme vidět začátek jejich podnikání pašováním zboží, falšování chráněných vzorů a značek, prodejem nekvalitního zboží ve stáncích. A dnes? Jsou to majitelé maloobchodní sítě, ze které vytlačili všechny domácí podnikatele a živnostníky. Česky řečeno zlikvidovali všechny domácí. A co třeba Československo jako sklářská velmoc. Sklárny jsou zavřené, a když si chcete koupit skleničku, tak je z Turecka a když vánoční ozdobu, tak je z plastu Šmejd in Čína. Kdeže domácí majitelé sklářských hutí jsou a kde jsou mistři skláři, brusiči. Co dělají ženy, které malovaly vánoční ozdoby celý rok a ještě nestíhaly. A kam s nimi zmizela i krása českého skla a kouzlo nádherných vánoc?
Žádný obor nebude s přívalem přivandrovalců před takovým vývojem ochráněn. Situaci zužitkuje i vládnoucí garnitura ať již na úrovni státu nebo Evropské unie. Ta bude zneužívat strachu veřejnosti a její ochoty výměnou za zajištění bezpečnosti obětovat základní svobody a práva, až se ze státu stane jediný a největší podnikatel., který bude podle libosti určovat, který podnik má fungovat a prosperovat, protože je ve vlastnictví příslušníka vládnoucí garnitury anebo který podnik zanikne, protože jeho majitel neodvádí desátek ve prospěch volebního fondu na věčné časy vládnoucí kliky. Že to je fantazie místy nemístná? Ale kdepak. Historicky doložené zkušenosti.
Nepřipadá vám také, že pád Evropy nabírá na obrátkách? Dříve jsme byli svědky tragédií čas od času, později každý měsíc nebo týden. Dnes je hned několik špatných zpráv a tragických událostí za den. Dříve přicházelo několik cizinců ročně, dnes to jsou miliony. Zločinnost stoupá, znásilnění jako základní nástroj dobyvatelů a jejich vymýcení původního domorodého obyvatelstva se stalo tak běžnou záležitostí jako třeba pojídání zboží mezi regály v hypermarketu. Konec konců jedna ze zemí Evropské unie dospěla k závěru, že drobná krádež z hladu není trestným činem. Jak dlouho bude trvat, než bude zákonem povoleno znásilňování původního domorodého obyvatelstva. Třeba s odkazem na to, že toho je tolik, že by to policie a soudy stejně nezvládali?
Jelikož ministr za hnutí ANO prosazuje podivný zákon, podle kterého by nebylo již možné nikoho kritizovat, tak si dovolím malou radu pro podnikatele všech příjmových kategorií třeba od deseti milionů výše. Pokud je chamtivost větší než cit k národu a vlasti bylo by dobré včas podnik prodat a zajistit si tak budoucnost pro sebe a vlastní rodinu někde hodně daleko odsud.
Protože tady to může dopadnout velmi špatně nejenom pro nás obyčejné lidi, ale i pro ně, protože potom je žádné penze neochrání.

Autor: Miroslav Sládek