Necenzurujeme.cz

Švýcarský časopis www.zeitpunkt.ch zveřejnil výsledky šetření v 10 evropských zemích, do jaké míry ne/chtějí občané dále podporovat válku na Ukrajině, zhruba po 3 měsících bojů. Nejprve jsem si přečetla v němčině stručnější článek s titulkem Většina chce mír, i na úkor Ukrajiny, pak jsem si prošla podrobnější informace k vedení šetření v angličtině, z něhož mi vyplynulo, že většina lidí by ráda dala Rusku na frak, někteří z nich se ale bojí jaderné války. Být redaktorem Zeitpunktu, zvolila bych přece jen trochu jiný titulek (lze se přesvědčit, že výzkumy názorů občanů mívají své slabiny).

www.zeitpunkt.ch/die-mehrheit-der-europaeer-will-frieden-selbst-auf-kosten-der-ukraine (v angličtině: Peace versus Justice - The coming European split over the war in Ukraine; nadcházející evropský rozkol ohledně války na Ukrajině):

Redakce tvrdí, že kromě Polska (kde existuje opakovaná drsná zkušenost občanů s Ruskem i SSSR, pokud jde o okupaci aj., vláda s nimi také lépe komunikuje) chtějí občané ostatních zemí "většinově" mír, také když by to znamenalo teritoriální ústupky. Toto tvrzení mi ale "nesedí" s podrobnějšími informacemi o průzkumu.

Celkově z 10 evropských zemí (UK, Finsko, Polsko, Francie, SRN, Itálie, Portugalsko, Rumunsko, Španělsko, Švédsko) dotazovaní občané v polovině května chtěli podle redakce z 35 % raději mír na Ukrajině než porážku Ruska a jeho potrestání (pro pokračování války až do porážky Ruska a jeho potrestání bylo 22 či 25 %, čísla se v německém a anglickém textu lišila, budu používat 22 %, toto číslo se vyskytlo vícekrát, ale viz dále); "nerozhodnutých" 20 % (resp. nechtěli se zařadit ani do "mírového tábora za každou cenu", ani do "pokračování války za každou cenu", nicméně právě oni silně podporovali sankce proti Rusku aj.); 23 % ostatních (sem zřejmě spadají i ti, co si dosud nevytvořili názor).

V Polsku bylo 16 % pro mír, 41 % pro porážku Ruska a jeho potrestání, 25 % nerozhodnutých či odmítajících zařadit se do dvou uvedených táborů, 17 % "zbytek" (bez názoru?). Na opačném pólu stáli Italové: pro mír bylo 52 %, pro spravedlnost (pokračovat ve válce s cílem Rusko porazit a potrestat) 16 %, 8 % nerozhodnutých, 24 % bez názoru (dovolím si pozn.: Itálie je na tom podle mě hůře, co se týče právního a demokratického státu, pokud to srovnáme např. se Skandinávií, bylo to vidět i za covid-pandemie, např. šikana lidí od 50 let - bez očkování upření zaměstnání).

Jak uvádí redakce v německém textu, tak i autoři za textem v angličtině, na názory občanů mají vliv různé okolnosti vč. politické či společenské situace v daných zemích, záleží mj. na tom, s jakou politickou stranou občan sympatizuje, zda se zajímá také o hlediska jiných stran či osobností. Např. v SRN ve vztahu k AfD je pro mírová jednání 78 %, u sociální demokracie pro mír 55 %, u CDU/CSU 43 %, u Zelených 35 % pro mír a 22 % pro pokračování války. Ovšem např. ve Finsku je silná podpora "spravedlnosti" (potrestat Rusko) s vlivem sociální demokracie. Ve Francii je nejvíce "pro mír" extrémní pravice, ale mnozí voliči jsou "nerozhodnuti". Už z této ukázky vidíme, jak běžnými či nevyhraněnými občany může zmítat vnitřní politické, společenské klima v jejich zemi.

Kdo je hlavně odpovědný za válku na Ukrajině: celkově lidé ze 73 % uvedli Rusko jako hlavního viníka (Finsko z 90 %, Itálie na opačném pólu 56 %), zatímco 15 % celkově vinilo Ukrajinu, EU, USA (ve Finsku 5 %, v Itálii 27 %). Dlužno říci, že 2 % se domnívala, že nikdo nenese vinu a 10 % řeklo "nevím". 

Která země staví největší překážky míru? Celkově ze 64 % Rusko, ze 17 % Ukrajina, EU, USA; finští občané vinili Rusko z 87 %, z 5 % Ukrajinu, EU či USA; Italové byli proti Rusku z 39 % a z 35 % proti Ukrajině, EU a USA (ale nevím, zda měli zaškrtnout všechny tři najednou či někoho z nich, nemám ještě podrobnější informace). 7 % uvedlo, že vinu nenese "nikdo ze zúčastněných" (z toho patrně vidíme i míru nevzdělanosti lidí), 12 % řeklo "nevím". 

Pokud se vrátím k úvodu, kdy redakce uvedla, že 22 % chtělo "spravedlnost" (porazit Rusko a potrestat ho i za cenu delší války), domnívám se, že je k nim třeba přičíst přinejmenším část z dalších 20 % (viz anglický text), kteří odmítli zvolit tábor "mír" i tábor "spravedlnost", ale silně podpořili EU akce (sankce aj.) jako odpověď na ruskou válku (swing group) - sdílejí protiruské pocity tábora "spravedlnosti", ale obávají se eskalace války, zvláště ve formě jaderné světové války (toho se bojí i ti, kteří zvolili "mír").

V táboře "spravedlnost" (pro Ukrajinu) převažovali muži (62 %), kteří jsou zjevně více ochotni bránit se proti křivdě i vojensky, zatímco žen bylo 38 %.

Poláci zažili opakovaně okupaci mocnějšího východu (mj. drtivé spojenectví Stalina s Hitlerem na začátku 2. sv. války): proto 83 % Poláků uvedlo, že vinu za válku nese Rusko, 10 % pak vinilo Ukrajinu, EU či USA. 

Odborníci výzkumu: Mír není (vždy) totéž jako "mír": na otázku, zda by měla válka na Ukrajině vést k ukončení vztahů k Rusku, odpovědělo 50 % z podporovatelů míru, že jsou pro ukončení všech hospodářských, 42 % všech kulturních, 40 % všech diplomatických vztahů k Rusku (z toho mi vyplývá, jak nesnadné je vtěsnat své názory a pocity do jedné kolonky dotazníku: normální slušný občan si přeje mír, někteří i za cenu územních ústupků - ostatně jde o území cizího státu, což leckoho tolik osobně nebolí, zvláště pokud nezažil ruské okupanty na vlastní kůži; ale 50 % z mírově naladěných si osvojilo potřebu Rusko potrestat alespoň hospodářsky).

U skupiny, která podporovala pokračování války do porážky Ruska a jeho potrestání, bylo 82 % pro zákaz dovozu ruské ropy, 81 % by Ukrajině dodalo další zbraně a 52 % by vyslalo na Ukrajinu k její obraně vojska ze zemí EU vč. akceptování rizika světové války. 

Také mezi podporovateli míru bylo 52 % pro ropné embargo, 47 % pro dodávky zbraní, 24 % pro vyslání vojsk na Ukrajinu k její obraně.

Snížit energetickou závislost na Rusku vidí jako důležitější než dodržet klima-cíle 58 % (26 % preferuje řešení klimatu).

Těch celkových 35 %, kteří preferují ukončení války a mír, se patrně vyjádřilo "ukončit válku tak rychle, jak je to možné"; 25 % (jinde v textu 22 %) preferuje porážku Ruska jako naléhavější.

Moje pozn.: rozhodnout si to musí sama Ukrajina, její většina; osobně patřím k těm, kteří si myslí, že 3. sv. válka vyvolaná Kremlem již probíhá různými formami i v celé Evropě, a pokud si nesedíme na zdravém rozumu, musíme podporovat obranu Ukrajiny, vedle toho bych zkoušela hledat, s kým rozumnějším by se dalo jednat v Rusku o náhradě Putina a jeho věrných (velký diktátor Stalin, který měl na svědomí zbytečnou smrt miliónů Rusů, resp. mnohonárodnostních obyvatel SSSR, zemřel zhruba po 30 letech vlády, Putin má za sebou asi 22).

Průzkum názorů Evropanů zveřejnila 15.6. Evropská rada pro zahraniční vztahy v Berlíně; do budoucna budou muset vlády jednotlivých zemí muset s občany komunikovat tak, aby se posílila evropská jednota a snížila polarizace mezi zeměmi EU i uvnitř států, píše se na okraj.

Redakce Zeitpunkt nabízí mj. i článek o pronásledování (nejen) švýcarských lékařů, kteří v době covid-opatření vystavovali lidem např. potvrzení o tom, že by neměli nosit roušku ze zdravotních důvodů. Ve více švýcarských kantonech úřady takové lékaře vnímali jako nesprávně se chovající, posílaly na ně kontroly ("domovní" prohlídka v ordinaci), hrozily lékařům odejmutím oprávnění k léčbě či přezkoumáním jejich schopností vykonávat povolání. Nejen ve Švýcarsku byly případy podezírání či "zanevření" na lékaře, kteří někomu vystavili potvrzení, že nedoporučují covid-očkování ze zdravotních důvodů. Článek rovněž připomíná, jak úřady a média vytěsnily z veřejného prostoru lékaře a vědce, kteří měli některé námitky vůči covid-opatřením či nahlíželi na některé body oficiální politiky kriticky. 

Článek poukazuje na to, že během covid-pandemie vládly občanům Swissmedic (švýcarský lékový úřad) a zdravotní úřad (resp. ministerstvo zdravotnictví) - několik lidí kolem nich, kteří si osvojili státní monopolní moc, tu ale bohužel lze i zneužít. Potřebujeme kontrolní orgány nezávislé finančně i nezávislé na státu, uvádí článek. Ale nestačí jen klepnout pár lidí kolem těchto institucí přes prsty, také lidé musejí být připraveni převzít vlastní odpovědnost. V pozadí článku jsou obavy, co se bude dít na podzim, pokud vzroste počet infikovaných. Rakousko přijalo zákon o povinném očkování (který se nyní formálně zruší asi na začátku července v parlamentu), ale stejně počet očkovaných nevzrostl. O totéž usilovala švýcarská vláda v podobě povinného certifikátu (bez očkování, uzdravení či otestování nebyl možný společenský život) - hrozí nám další vlna covid-opatření? (Osobně se domnívám, že válka na Ukrajině nás z dosahu farma-firem vymaní, navíc virus se teď chová jako běžná chřipka, resp. už v r. 2020 byl fatální pro ty osoby, pro něž je vysoce riziková i chřipka.)

Redakce cituje rakouského ministra zdravotnictví, který uvedl, že nyní by měla hluboké příkopy ve společnosti (rozdělování lidí na očkované a neočkované) zasypat kampaň solidarity - přejít z režimu katastrofy na život s covidem... Konstatování, že během uplatňování covid-opatření utrpěla důvěra obyvatelstva k úřadům i médiím (těm, která nedávala prostor odlišnějším názorům).

www.orf.at (včera): titulek Ruským aerolinkám docházejí náhradní díly.

www.theguardian.com: Rusko pošle Bělorusku rakety schopné nést jaderné hlavice.

Navzdory nové ofenzívě se občané vracejí do Charkova: je to hororová show.

Desítky raket s dlouhým doletem odpálených z Běloruska, Kreml zatáhl Bělorusko do války. Útok Rusů na celou Ukrajinu (východ, jih, cetrum země, západ).

Bidenova administrativa poté, co americký soud podpořil zákaz potratů, se mj. snaží argumentovat, že pokud jsou úřadem FDA schváleny pilulky, z nichž některé blokují těhotenství, jiné spustí potrat, měly by být akceptovány jednotlivými americkými státy. Zatím tyto pilulky ženy někdy získají online objednávkou, ovšem v některých amerických státech (zřejmě) žena musí navštívit osobně lékaře - má jít o lékařsky kontrolované zabránění těhotenství. Přes 10 amerických států je pro plný zákaz potratů.

Moje pozn.: V tuto chvíli nemám přehled o ev. rozdílech v zákonech jednotlivých amerických států, ale měla jsem možnost porovnat např. německé, švýcarské a další předpisy - americkým politikům bych doporučila zvolit alespoň relativně nejvhodnější řešení. Je to ale svízelná oblast: např. existuje vysoká pravděpodobnost, že žena těhotenství či porod zdravotně neunese (riziko jejího úmrtí), v takovém případě je podle mne třeba nechat rozhodnutí na ní. Pak je tu duševní trauma: např. je žena brutálně znásilněna a odmítá ve svém těle dítě násilníka, trauma hrozí i v případě, když se s vysokou pravděpodobností má narodit těžce zdravotně poškozené dítě - má mít právo rozhodnout stát (zákon) nebo žena (lékaři se někdy v diagnóze mýlí; lze si také představit to, že o dítě bude pečovat někdo jiný, pokud žena situaci duševně neunese)? 

Např. v německém zákonu byl zakotven požadavek, že před ev. potratem musí žena podstoupit rozhovor s odborníkem (zda není lepší místo potratu dítě porodit, ev. ho pak svěřit k adopci, žena by měla vědět, že potrat je zdravotně rizikový vč. rizika jejího duševního traumatu). V SRN i Švýcarsku se zákon věnuje ochraně duševně nemocných žen, aby o jejich těhotenství nerozhodovali necitlivě opatrovníci nesvéprávných: potrat se váže na souhlas či neodporování ženy. 

Bylo by samozřejmě lepší, kdyby problém rozhodování - zda potrat či nikoliv - vůbec nevznikl, ale v každém národu je určitý počet neukázněných jedinců; zákazem potratu se většina z nich neukázní - pojedou za potratem do jiné země nebo vyhledají možnost potratu pokoutně vč. vyššího zdravotního rizika pro ženu (neodborně provedený výkon či v nevyhovujících podmínkách).