Necenzurujeme.cz

Redakce www.br.de zprostředkovala online jednání premiérů spolkových zemí se spolkovým kancléřem O. Scholzem o plánu na uvolňování covid-pravidel zhruba ve třech krocích. Jako první se zvýší počet osob (20) při soukromém setkávání očkovaných a uzdravených, zatímco neočkovaná domácnost prý smí přijmout jen dvě další osoby (diskriminace neočkovaných bez možnosti prověřit jejich protilátky tedy pokračuje - moje pozn.). 

Od 4. března namísto 2G bude 3G v gastro a hotelech (tedy i s testem ti neočkovaní); disco a kluby stále ještě 2G Plus (očkovaní a uzdravení navíc s denně aktuálním testem!). Navýší se využívání kapacit při akcích. V maloobchodech bez covid-pasu, ale s respirátorem (Berlín to již zavádí od pátku a rozšířil zrušení covid-pasu i v muzeích, galeriích a turismu). 

Br.de ale uvádí, že "den svobody" - 4. březen - závisí na vývoji počtu pacientů v nemocnicích (osobně bych to za den svobody nenazvala, pokud se na některých místech ještě bude vyžadovat covid-pas). A jít si poslechnout hudbu či si zatančit jen po očkování či uzdravení a k tomu ještě navíc test nebo doplňující dávku - to na rozdíl od této redakce jako svobodu nevnímám.

Od 20. března prý zbydou jen "malá opatření": např. roušky / respirátory v uzavřených prostorách a v dopravě, ovšem redakce zmiňuje vedle odstupů mezi lidmi i pravidlo 3G (očkovaní, uzdravení, otestovaní). Není vše zcela jasné, podle více německých médií se před dnešní schůzkou politiků a možná i během ní možná ještě něco měnilo v návrhu usnesení.

www.berliner-zeitung.de uvádí, že pro neočkované zůstane omezení počtu osob při soukromém setkávání do 19. března. Od 20. března má být zrušeno takřka vše, ale zůstane respirátor v uzavřených prostorách a veřejné dopravě, odstupy, hygiena a ochrana zranitelných v nemocnicích a sociálních ústavech. 

Z informací obou médií vyplývá, že politici nehodlají rušit povinné očkování pro pracovníky zdravotnických a sociálních zařízení, naopak se chystají dále diskutovat v parlamentu o ev. zavedení všeobecného povinného očkování pro všechny dospělé (v parlamentu i ve spolkové vládě jsou ale rozdílnější názory). 

Politici si ovšem uvědomují, že v různých lokalitách bude v praxi potíž s vynucením očkování ve zdravotnictví a sociální sféře, a přísnější postup by mohl ohrozit péči o zranitelné. Takže novináři uvádějí, že v dokumentu týkajícím se dnešního jednání politiků je napsáno, že při odmítnutí očkování je zákaz profesní činnosti (zákaz vstupu na pracoviště) až na posledním místě, nebude se uplatňovat hned automaticky a řízení týkající se pokuty má probíhat podle právního principu, kdy lokální zdravotní úřad může, ale nemusí zvolit postih (sice má splnění zákonné povinnosti vymáhat, ale nemusí uplatnit postih za její nesplnění). 

U zdravotníků se prý v dokumentu výslovně píše, že příslušný kontrolní úřad nemusí zakázat práci neočkovanému pracovníkovi, pro ošetřovatelská povolání nebude zákaz činnosti na prvém místě... Z mého pohledu je to docela drsné: pokud uvážíme, že nikdo z očkovaných zdravotníků si nemůže být jistý, že se nenakazí a nepřenese infekci na druhé, pak podle mne vynucování očkování postrádá smysl. A v praxi to dopadne tak, že kde bude dostatek očkovaných zaměstnanců ve zdravotnictví či sociální oblasti, tam mohou úřady zkusit být přísnější, naopak budou tolerovat neočkování tam, kde by výpadek pracovní síly byl citelný. 

Ve švýcarských médiích se nedávno mihla informace, že se už vyskytla firma, která zkouší zprostředkovat práci neočkovaným německým zdravotníkům ve Švýcarsku, kde se zavedení povinného covid-očkování neplánuje (nicméně se v jednom kantonu prý vyskytla snaha zaměstnávat nové zdravotníky jen po očkování). 

www.swr.de/swraktuell/index.html: ve spolkové zemi Porýní-Falc se již úřady připravují na vymáhání očkování u pracovníků ve zdravotnictí a sociální sféře od 16. března - neočkovaným hrozí pokuta 500 eur a zákaz vstupu na pracoviště (postavení mimo službu bez mzdy) či zákaz profesní činnosti. V současnosti zhruba 13 000 zaměstnanců chybí nezbytný statut očkovaný, popř. uzdravený. Nejprve prý neočkovaní dostanou čas na předložení potvrzení o zdravotní výjimce z vakcinace, pak pokuta, potom mimo službu bez platu. Zemští politici zdůraznili, že nejde o rozhodnutí vlády, ale parlamentu.

Ve zmíněné spolkové zemi je prý průměr očkování zdravotníků a ošetřovatelů 92 % (s rozptylem 95,8 % - 84,7 % podle lokalit), ale jsou do toho započteni i ti uzdravení z nákazy. V dané chvíli bylo v izolaci nebo v karanténě více personálu než pacientů na covid-stanicích, ale šlo také o výpadek pracovní síly z důvodu chřipky. 

Bavorský premiér prý nechce prosazovat zákon o povinné vakcinaci (zřejmě nebude vymáhat postihy, možná je jen odloží?): měl se vyjádřit, že zákon je "auto bez motoru".

Problém s uzdravenými, anebo rozkol mezi politiky a experty? 

www.br.de/index.html: spolkový ministr zdravotnictví K. Lauterbach chce odejmout Institutu R. Kocha a Institutu P. Ehrlicha pravomoc rozhodovat o statutu uzdravená osoba. A to po chaosu, který vznikl poté, co tyto dva odborné úřady zkrátily platnost tohoto statutu z 6 na 3 měsíce. O tak zásadní záležitosti chce ministr rozhodovat sám, jinak nese politickou odpovědnost za jednání jiných. Premiéři některých spolkových zemí jeho přání ale pozměnili: nyní podle Berliner-zeitung chtějí o statutu očkovaný, popř. uzdravený rozhodovat politici (nikoli jeden ministr, ale spolková vláda za spolupráce se zeměmi). Pravomoc udělená zmíněným odborným institucím má být tedy zase odejmuta.

Pročítám už dva roky různé dokumenty těchto dvou institucí (RKI a PEI), průběžně se ukázal vyšší politický tlak na původně nestranná stanoviska odborníků; divila bych se, že by vedení obou úřadů rozhodlo o zkrácení statutu uzdravený bez konzultace se spolkovým ministrem zdravotnictví. Ovšem po silné kritice tohoto zkrácení (dotýká se to miliónů občanů) a chaosu, který to vyvolalo v praxi (lékárny dál vydávají uzdraveným potvrzení na 6 měsíců), se politikům zřejmě hodí svést vinu na odborníky. 

Podle čeho tedy budou politici rozhodovat o platnosti očkování či uzdravení - bez stanoviska odborníků? Blíže do toho nevidím (např. zda se ve zmíněných odborných institucích měnily osoby na některých pozicích či personální změny byly "za dveřmi"), ale pokud se některý dokument RKI rozchází např. s některými dokumenty německé společnosti pro virologii či si Institut R. Kocha sám sobě místy odporuje (pokud ví, že imunita bývá individuálnější záležitost, pak by mohl např. navrhnout ověřování protilátek uzdravených bez očkování).

www.rki.de/DE/Content/InfAZ/N/Neuartiges_Coronavirus/Genesenennachweis.html: tento dokument slavného institutu RKI zrovna nepovažuju za zdařilý, zdá se mi, že v něm odborníci učinili větší úlitbu mocným (přejícím si rozlišovat uzdravené neočkované a očkované uzdravené), než je zdrávo. Právně i vědecky to má šrámy na kráse: pokud se někdo nakazí po třech dávkách vakcíny a získá imunitu teprve po uzdravení z infekce, pak je zvláštní činit tohoto jedince "plně očkovanou osobou" a ještě ho různě zvýhodnit oproti někomu, kdo jako neočkovaný po uzdravení může např. i po roce prokázat své protilátky (ale má získat horší statut "neočkovaný uzdravený"). 

Co se týče epidemické situace, není v SRN žádné drama: čísla na webu RKI je třeba vydělit asi osmi (84 mil. obyv.) pro srovnání s ČR. K 16. únoru 6 hospitalizací na 100 000 obyv. (od 60 let - nejvíce proočkovaní - 11,6 případu hospitalizace), na JIP 11 %, za den 247 úmrtí. Pokud za den přibylo přes 200 000 infikovaných (kdyby vláda zrušila covid-pas, míra infekce by se rychle snížila, část pozitivně otestovaných nebude ani infekční), pak v přepočtu na ČR by šlo asi o 25 000 pozitivně otestovaných. 

Plně očkováno je 74,9 % populace, doplňující dávku má 55,7 %. 

Uvidíme, jak skutečně dopadne platnost statutu (neočkovaný) uzdravený, protože lékárny, jež vydávají potvrzení, trvají na tom, že pro cestování v rámci EU platí 6 měsíců, nikoli jen tři. 

Stát chce připravit zákon (nebo novelu normy pro infekční nemoci?), podle něhož by spolkové země mohly volit lokální opatření, jestliže by se situace zhoršila po rozvolnění pravidel na národní úrovni.