Necenzurujeme.cz

V posledních letech a to nejen v tom letošním roce, můžeme vidět šířenou a až toxickou nenávist ke všemu ruskému. Bláhově jsem si myslel, že to je jen výsledek práce našich politiků, kteří posluhují vyšším zájmům cizích mocností, které nás mají jen jako své poskoky a pacholky.

Nejedná se jen o slovní útoky, ale mezi nejoblíbenější zbraně těchto lidí patří zejména gumování veškeré historie ve které se prolévá cokoliv co má nějakou spojitost právě s Ruskem. A je jedno, zda jde o literaturu, hudbu, sport a nebo bourání pomníků a památníků padlým vojákům, kteří zde položili svůj život pro lidi, kteří měli potomky, jejichž potomci dnes zadupávají skutečnou historii do země a nahrazují ji smyšlenou..

Ta nenávist je tak obrovská, až je nepochopitelná. Velmi často ji doprovází lži a útoky na ty, kteří s podobných chováním nesouhlasí. Pak nastává obyčejný hon na člověka a to ať už ze strany státních úředníků a nebo smečky rozdivočelých uživatelů internetu a zejména sociálních sítí..

Nenávist tak hluboká, tak nefalšovaná, že ji nemůže naprosto nic překonat.

Mnoho z těch současných odpůrců Ruska jistě slyšelo, od svých prarodičů, když je s rodinou o svátcích přišli s nataženou rukou navštívit někam do útulku, o zlých Rusech, kteří jim ukradli hodinky a nebo slepici. Takže je pochopitelné nenávidět ty, kteří riskovali svůj život pro jejich a pak si za to vzali tu šílenou daň v podobě hodinek. A tuto nenávist společně se závistí k lidem, kteří chtějí prostě pouze žít, pak přeměňují v útoky na každého kdo s nimi nesouhlasí a nebo nedej Bože se proti tomu ozve.

Vypisovat zde značky jako: dezolát, proruský šváb a podobně, nemá smysl, protože zřejmě všichni kdo budete můj článek číst jste se s tím již někde alespoň jednou setkali.

Ne, já nejsem proruský šváb, taky se mi nelíbí, že konflikt na Ukrajině dospěl až k vojenskému řešení ve kterém zbytečně umírají především nevinní lidé, ale ty kořeny má tento konflikt mnohem hlouběji než by se na první pohled mohlo zdát.

Zatímco u nás mnoho lidí přineslo oběť fašismu v podobě hodinek nebo slepice, tedy oběť materiální, v Rusku došlo na miliony mrtvých a předtím těžce mučených lidí. Dospělých, starců a dětí. Jejich zkušenost poznamenala snad každou rodinu a v každé rodině byl někdo, kdo během války s nacisty přišel o někoho blízkého. Jaký to tedy může vyvolat odpor, kdy po letech vidí malou, jedenáctiletou holčičku, zneužitou, zabitou a která ma na prsou vyřezaný hákový kříž jako vzkaz?

Ne, jsem si vědom toho, že i u nás bylo mnoho lidí, kteří byli zabiti a nebo položili svůj život v boji s nacistickým Německem, ale píšu o nich až teď, protože jsem si stoprocentně jistý, že oni by nikdy nesouhlasili s tím, co se nyní děje a jak se pohrdá těmi, kteří nás osvobodili za cenu těch nejvyšších obětí, tedy svých vlastních životů.

Opravdu jsme se dostali do šílené fáze pohledu na svět. Hodinky nad lidský život. Život darebáka s penězi nad život chudáka. Pohrdání obyčejnými lidskými vlastnostmi a vyzdvihování na piedestal lumpů, lotrů a darebáků, kteří si podobného zájmu užívají současně s pohrdáním ke všem těm co je oslavují..

Nejednou jsem četl o nenávistných výzvách a touze válčit s Ruskem a dostat ho na kolena a ti lidé to myslí vážně a tváří se u toho jako největší spasitelé. Nebudu je jmenovat, sami je znáte, ale jen zmíním ono přirovnání k dětem, pacholkům, kteří škodí jiným dětem s tím báječným pocitem, že za nimi stojí dospělý a ochrání je. Tak to mají ti naši „bojovníci“ protože si jsou vědomi, že jsme součástí NATO, ale znamená to skutečnou ochranu? Není třeba si vzpomenout na Mnichov a nebo poválečné rozdělování světa?

Jsme blecha, blecha kousající slona do ucha a šeptající mu, že ho sežereme. Slonovi to už ani není k smíchu, jen zatřepe uchem a jde dál…

Jsem si vědom i toho, že jsem součástí společnosti, která pokud dojde na nejhorší, stojí na straně proti Rusku a tudíž se Rusko stane nepřítelem nás všech. Nemaluji si žádné obrázky o tom jak by to asi vypadalo, jsem realista a vnímám i tu vlnu odporu ze strany Rusů z nichž mnozí ani donedávna neměli tušení o naší malé zemi uprostřed Evropy.

Mohl bych teď spustit lavinu slov o chrabrosti a nebojácnosti, jako by to udělali ti „správní a nenávistní spoluobčané“ ale už jsem napsal, že jsem raději realista a ze všeho nejvíc si přeji, aby se to všechno vyřešilo u jednacího stolu a okamžitě přestalo s válčením.

To já ovlivnit nemohu, ale mohou naši politici a politici z jiných tzv. demokratických zemí, ale dnes vidíme pouze neochotu a nechuť boje zastavit.

A tak i nadále zde zůstane živná půda pro ty nenávistníky a štváče o kterých jsem napsal, že jim rozumím. Rozumím, ale zároveň jimi pohrdám tak, jak jen člověk může druhým člověkem pohrdat..

Takže, natáhnout hodinky a vyrazit do boje, ulovit zase nějakého darebáka, který nechce bečet společně s Vámi. Ne, šťastný lov Vám rozhodně nepopřeji….

Závěrem snad také jedna nálepka, ne ti lidé lačnící po válce pro mě nejsou "trollové" ale obyčení trotlové...