A bude pozád dost lybicek v mozi?
Ne, nezbláznil jsem se, jen už mi fakt lezou na nervy podobné reklamy. Reklamy, ve kterých jakože roztomile žvatlají dětičky a nebo zahraniční „umělci“ kteří se u nás usadili.
Co to sakra je? Proč má někdo pořád potřebu komolit náš nádherný jazyk? To, že velmi často nahrazují naše tradiční výrazy, výrazy anglické, to už jsem si takřka zvykl, ale nemůžu přijmout to jakože spiklenecké šišlání a žvatlání.
Chápu, že zadavatelům a tvůrcům reklamy, jde především o naše zdraví, o to, abychom lépe viděli, jedli a cestovali. Také chtějí, abychom si uvědomili, že naše játra jsou v ohrožení pokud si dopřáváme dobroty, nezdravé dobroty, ano přesně ty nezdravé dobroty, na které ještě docela nedávno běžely reklamy..
Ale čas zastavit nejde a tak musíme zřejmě přijmout fakt, že to co bylo včera v naprosté pohodě dnes už stojí mimo..
Já, když něco podobného slyším z obrazovky, vždy si vybavím jednoho známého. Byl ženatý asi čtyři roky, byl to dříč a skvělý táta dvou malých prcků. Ale s manželkou už mívali taková ta všední okénka, kdy namísto bujarého veselí v ložnici raději koukali na televizi a nebo si četli.
Bylo to v dobách, kdy ještě chytré telefony nebyly moc chytré a namísto e-mailů si lidi posílali smsky a nebo mmsky. Jeho žena chodila zatím jen brigádně do své bývalé práce a tam u kolegyň viděla jak jim jejich manželé či milenci posílají různé fotky a to fotky eroticky laděné, které vždy doprovodili nějakým tím choulostivějším a chlípným textem..
Tiše jim záviděla a jednoho večera ji to nedalo a navázala na toto téma hovor. Říkala, že by si moc přála, aby ji taky přišla taková zpráva a že by ji to udělalo nesmírnou radost. Pak chvilku škemrala a přesvědčovala, až se známý uvolil, že něco tedy vymyslí. Byl to obyčejný chlápek, který rozuměl své práci, slušně zaopatřoval rodinu, ale romantik to on tedy nebyl nikdy a technický typ taky ne.
Zhruba o čtrnáct dnů později se vracel tramvají zpátky domů a najednou se mu strašně moc chtělo na velkou. Byl si témě jistý, že to domů nestihne a tak, když dorazil na svou zastávku, zapnul všechny svaly a utíkal do hospody kam pravidelně chodil na kus řeči. Taková ta zaplivaná čtyřka to tehdy ještě byla.
Vlítl do kabinky a počal si ulevovat. Nějak výrazně to nešlo a tak hledal čím by si zkrátil to sezení. Noviny neměl a tak ho napadl mobil. Projížděl menu a studoval ho podrobněji, když mu zapípala smska. Byla od manželky, která mu oznamovala, že se večer maličko opozdí.
V tu chvíli si vzpomněl na svůj slib a ke činnosti jeho střev, ho popadlo i střevo básnické. Tak to chvilku dával do kupy a pak zjistil, že to umí poslat i video, což mu udělalo radost, že to nebude muset vyťukávat a plně si uvědomoval, že takový jeho živý hlas udělá ženě mnohem větší radost.
A tak začal nahrávat.
LÁSKO MOJE, začal slibně a pokračoval
SERU TADY, a aby umocnil prožitek, natočil nejen sebe sedícího na míse, ale i celý hajzlík
MYSLÍM PŘI TOM a chlípně se zašklebil
NA TVÉ VNADY a spokojeně se pousmál, protože měl pocit, že splnil zadání se vším všudy, když ho napadlo, připojit ještě bonus.
DŘÍVE NEŽ SE ZEŠEŘÍ a opět nasadil vilný výraz proutníka
UVAŘÍM NÁM VEČEŘI a přidal takové to šéfkuchařské pomlasknutí
A AŽ PŘIJDEŠ VEČER DOMŮ mrkl takřka spiklenecky
DÁM SI PIVKO K TOMU a poslal vzletný polibek.
Asi pětkrát si video přehrál a pak ho spokojeně odeslal
Měl ze sebe skvělý pocit jak to všechno zvládl a když opouštěl kabinku, mobil mu zapípal.
Když otevřel zprávu stálo tam jen DEBILE!
A on opravdu dlouhý čas neuměl pochopit, proč se jeho zpráva, na kterou vynaložil tolik úsilí, jeho manželce nelíbila, že s ním pak zhruba měsíc nemluvila..
Tak mě vždy napadá, že pokud by o podobného básníka byl v reklamní branži zájem, že bych ho mohl jen doporučit. Protože ve výsledku se nic pokazit nemůže a horší než to čím nás prostřednictvím reklam dnes krmí, to určitě být nemůže.
Ano, cesta do pekla bývá velmi často dlážděna dobrým úmyslem..
Takže si jdu dát nějaké vitamíny, namažu se tím zlatým krémem z lékárny a objednám rodinné balení, aby bylo tulení a na cestu si budu mumlat básničku:
LÁSKO MOJE, SERU TADY
MYSLÍM PŘI TOM NA TVÉ VNADY
DŘÍVE NEŽ SE ZEŠEŘÍ, UVAŘÍM NÁM VEČEŘI
A AŽ PŘIJDEŠ VEČER DOMŮ, DÁM SI PIVKO K TOMU
Ale nikdo mi nevymluví, že tvůrci reklam a všechna jejich obchodní oddělení si udělali z reklam tak nechutnou dojnou krávu, že by byli ochotni prodávat i věci hodně za hranou..
A bude pozád dost lybicek v mozi?
(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)Žádné komentáře