Necenzurujeme.cz

A lid vyráží. Není nad to si zaburácet s davem. „Babiše do košem Babiše do koše“ . Už jen pro ten pocit, že stojím na náměstí s kamarádem, manželkou, sousedem a nebo prostě jen vedle nějakého jiného chlápka, který také dorazil vybudovat demokracii a svobodu..

Stojíme svorně vedle sebe, pískáme, řveme, máváme transparentem, který nám někdo strčil hned při příchodu a na němž jsou hesla, která jsme ani nečetli. Ale komu to vadí? „Babiše do koše, Babiše do koše“ řveme jeden přes druhého až se zajíkáme. Z pódia nějaký hudebník pěje tóny, které sotva slyšíme, ale to taky nevadí, hlavně že je to proti tomu stbákovi..

A znovu „Babiše do koše, Babiše do koše, fůůůj stbáckej hajzle odstup!!!“ Lidé okolo propadají nezměrné euforii v očekávání gradace myšlenek a plánů na dny příští.

„Babiše do koše, Babiše do koše“ křičíme společně s tím strejdou na pódiu. Bezmyšlenkovitě opakujeme slova proti premiérovi, odsuzujeme ho za jeho syna, za novináře, za EET, za protikuřácký zákon, za skutky spáchané před mnoha lety, ale my nejsme ti, kteří odpouští.. „Babiše do koše, Babiše do koše“ řev zesiluje, strejda na pódiu vyvolává nová a nová hesla na odstoupení toho Slováka. Společně řveme..

Ale co to řveme? „Mirka na hrad, Mirka na hrad“!!! Co to je? Napadne mnohé, ale dav řve, tak řveme taky „Mirka na hrad, Mirka na hrad“ …

Jsme zmatení, v hlavě koluje milion otázek, především ta, jak Mirka na hradě napomůže zbavení se Babiše. Ale pořád ještě řveme a jásáme. Zpíváme písničky, hymnu a jsme pyšní, že jsme tu dnes byli.. Jako jeden muž, jako otevřená hlava svobodných myšlenek, jako vařící se kotel, chrlící naději ke spáse nás všech.

Až mnohem později si někteří v anonymitě svých příbytků uvědomíme, že to vlastně zase nebylo až tak o tom Babišovi. Ne všichni, ale ti přemýšlivější se cítí zneužitě. Nešel jsem tam proto, abych nadával na Zemana a podpořil Mirku, ale šel jsem spolubojovat za svobodu a demokracii, za zrušení nesmyslných zákonů a nařízení, za Frantu, kterému po EET a protikuřáckému zákonu přestali chodit i štamgasti na pivo a on je teď na pracovním úřadu, za naše děti, aby se nestyděly, že jsme tady nechali vládnout přivandrovalce……

Je mi z toho zle a tak se vydám hledat spásu do ulic. Motám se v centru Prahy, dojdu až na Národní a najednou vidím to ztělesněné zlo, Babiš klade kytice k pomníčku. Někdo vykřikne směrem k tomu lotrovi, on se ohlédne a mizí i se svou ochrankou. Cítím se jako hrdina. Zahnal jsem s nějakou paní toho lumpa. Přicházím blíže a vidím jak se nějací lidé přehrabují v položených květinách. Berou nějaké do ruky a hází je do koše s úsměvem na rtu..

Stojím tak jako blbec. V hlavě myšlenky na všechny ty, kteří za tu skutečnou svobodu bojovali celý život a kteří by tu kytici jako projev úcty přijali. Odpouštět se nesmí jen některým. O tom přece něco musel vědět i Václav Havel, který se v prosinci roku 1989 plácal přátelsky po ramenou s komunisty.. Proč to nikdo neřekl těmhle bojovníkům? Proč je nikdo nenaučil úctě, proč jim nikdo neřekl o studentech, o těch kteří zemřeli a nebo o těch, kteří byli odvlečeni na práci? Ta kytice nebyla pro současné hlídače té jejich pokřivené demokracie, ta byla pro všechny ty, kteří dělali skutečně hrdinské kousky, kteří nesmí být nikdy zapomenuti. Kdo si za pár let vzpomene na nějakého vocase, který bral od pomníčku květiny a házel je do koše? Komu to přijde natolik legrační a správné, že to schvaluje?

Senátor Kubera se vyjádřil celkem jasně. Je to významný den a měl by proběhnout v klidu a se vzpomínkou na všechny ty, kteří se zasloužili o to, že tady kdejaký dement dnes může lidem říkat kdo může či nemůže položit květinovou vzpomínku……

Jak hořce mi v hlavě nyní zní „Mirka na hrad, Mirka na hrad“…

P.S.: To není povídání o mně, to jen pro pořádek, já bych nikdy, ale opravdu nikdy, ani v té největší agónii nebo opilosti Mirku na hradě nechtěl….