Necenzurujeme.cz

Asi Vás napadlo proč úsměvné. Mně totiž přijdou všechny ty módní recenze a policie, z několika posledních desetiletí, velmi zábavné.

Přemýšleli jste někdy o tom, komu, že to vadí ponožky v sandálech? Ponožky v lodičkách a kulichy se střapatou bambulí od babičky?

Nejde o to, že každému je absolutně kulový do toho co má druhý oblečené či obuté, mě irituje skutečnost, že tihle módní experti berou do svých inteligentních pusinek Čechy jako absolutní barbary a přiřazují jim samotnou špičku hranice nevkusu.

A přitom? Co je komu do toho, když si někdo vezme do modrých sandálů žluté ponožky? Co je komu do toho, když někdo rád chodí třeba v montérkách?

Já v posledních letech chodím nejraději v teplácích a keckách, a pokaždé, když mladej nebo žena mají jízlivé poznámky, že jsem si vzal zrovna ty hodobóžovské, tak prý musí jít o nějakou mimořádnou událost. Potutleně se u toho pochechtávají a těší se na mou reakci. Většinou se nedočkají.

Léta, kdy jsem chodil ve společenských šatech a nebo se snažil držet ten jaksi zvrácený módní trend, tak ty už mám s velikou úlevou za sebou. Když musím někam na úřad, vyřeší to džíny. Když jdu na panáka nebo pivko, sáhnu po teplácích. Je to jen a jen moje věc a moje pohodlí. Pokud se chce někdo v knajpě cítit skvěle a mít u toho zapařené gule, jeho problém, já volím pohodlí před módou či nějakým pošahaným pravidlem. A věřte mi, že vždy platím za panáka nebo pivo naprosto stejně jako nějaký strejda v kvádru. Nikdy se mi nikde nestalo, že by mi někdo řekl: „pane, tady nemůžete sedět v teplácích“ nebo „tak to Vás ta útrata bude stát dvakrát tolik“.

Jistě, pro někoho je móda smyslem života a chápu, že si koupí kalhoty nebo košili za nekřesťanský prachy. Já je dnes už prostě raději, jak se říká, prožeru.

Je nezbytné si kupovat funkční a pohodlné pracovní oblečení a obuv. Sám jsem naučil syna, že když je celý večer za barem v botách, že na nich prostě nesmí šetřit a nějakou tu tisícovečku pustit musí, protože v tomto případě nejde o módu, ale o zdraví.

Psal jsem, že rád chodím v lehkém sportovním oblečení. Ale to neznamená, že v něm půjdu do divadla nebo na koncert vážné hudby, ale do kina nebo do obchodu? Proč ne?

Řešíme mediálně ponožky v sandálech. To je tedy ta špička ledovce?

Řešíme fotografie žen v plavkách či bez. Čteme o tom, že je to sexistické a necudné. Ale pro koho? Kdo vymýšlí tyhle nálepky a označování?

Právě se Prahou valí paráda. Homosexuální paráda zastoupená špičkovými sponzory. Co tam je k vidění Vám asi popisovat nemusím. Zábavná jsou loga ve stylu „Neodsuzujte nás, jsme stejní jako vy!“

Tak nevím, ale já ač se rád oblékám svobodomyslně, se musím přiznat, že jsem ještě po Praze nelítal ve slipech s dírou na prdeli a koňskou ohlávkou za bujarého veselí ostatních…

Tak asi fakt stejní nebudeme.

A stejné to je v těch projevech lásky. Jasně, když mi bylo dvacet, tak jsem taky někde na lavičce jistě nejen žmoulal nějaké slečně levačku, ale jaksi tak nějak, abych na sebe nestrhával pozornost obyvatel z okolních domů. Prostě jsem neměl potřebu informovat okolí o tom, že zrovna randíme a že se chystám v nejbližším okamžiku slečně strčit svůj jazyk do jejího krku..

Ba, ani se nechystám v nejbližších měsících jít s manželkou třeba Vodičkovou a někde uprostřed jí začít sahat pod šaty a ukazovat Pražanům a turistům kopulační pohyby…

Takže ne, respekt si těmito projevy fakt získat nemůžete.

Ale podívejme se na to z jiného úhlu. Stejně jako by mělo být každému buřt po tom, zda máte v sandálech ponožky a nebo ne, nechte na ostatních, aby jim bylo buřt, zda jste lesba nebo gay..

Ten v těch sandálech taky neřve na své okolí, že má ponožky..

Zkuste to taky. Neřvěte a neznásilňujte druhým jejich myšlenky a názory. Třeba pak budete mile překvapení, že naprosté většině je opravdu buřt, zda právě spíte s Maruškou a nebo Karlem..