Necenzurujeme.cz

Včera jsem viděl v televizi dokument s názvem ISIS – Nová generace. Nebudu Vás unavovat vyprávěním celého dokumentu, na který se můžete sami podívat v archívu televize Prima.

Pro mé psaní bohatě postačí první příběh, takový zvláštní pilot pro celý dokument.

Ukazuje čtrnáctiletého, kurdského, chlapce jménem Ayad, kterého, údajně ve dvanácti letech,unesli bojovníci islámského státu a začali ho školit pro boj. Je zmíněno, že pro boj proti Kurdům. Tedy proti Aydovým vlastním lidem.

Ayad absolvoval plný a krutý vojenský výcvik, stal se „nechtěně“ tváří dětské armády, tedy tzv. lvíčat a podstoupil plnohodnotný vojenský výcvik. Po dvou letech ho propustili a on dnes čeká v jednom z uprchlických táborů na další osud.

Tolik malý výňatek z dokumentu.

Na konci záběrů se říká, že Ayad je v táboře a čeká na zázrak. Jeho největším přáním je být zase s maminkou, která je v Německu..

Ano, čtete správně, v Německu. A tak se nám nyní nabízí dvojitý úhel pohledu.

První je alespoň pro mne, jako otce, naprosto nepřijatelným. Představte si, že Vám někdo nedej Bože unese Vaše dvanáctileté dítě a Vy namísto toho, abyste ho hledali, pátrali po něm a snažili se ho zachránit, prostě jen tak odjedete na jiný kontinent a své dítě ponecháte napospas nějakým úchylákům. Chápete to někdo? Ne, tohle se pochopit nedá. Kdybych věděl, že moje dítě je ohrožené na životě, šel bych, klidně se i plazil světa kraj, abych ho zachránil. Klidně bych vyměnil svůj život za jeho, klidně bych pro něj umřel, protože můj život bez něho by neměl už žádný smysl.

A maminka si prostě odjede do Německa. Ptám se tedy, co je to za bezohledné tvory a co chce tady dělat, když její dítě, tedy její smysl života je někde daleko a ve velikém nebezpečí?

No a tady můžeme navázat na druhý pohled. Co když je to trošku jinak? Nepřijde Vám zvláštní, že drží chlapce a školí ho pro boj s nevěřícím psem, dávají ho za vzor dalším dětem a matka mezitím odjede do Německa? A co je zvláštnější je skutečnost, že oni ho propustí. A on sedí a čeká až bude moci odjet do Evropy za svou „maminkou“. A že jednoho dne odjede, o tom snad nikdo už nepochybuje.

Možná je to jen souhra náhod, možná jsem zatížen svým vlastním pohledem na svět a svůj smysl života, ale rozhodně mi to připadá nenormální a nemorální. A taky podezřelé. Až tak moc, že jsem ochotný uvěřit své myšlence, že přesně takto se chystá islámský stát jednoho dne vyplenit Evropu.

Nevinné dítě, chtělo by se říct. Ale je tomu skutečně tak? Může být nevinný čtrnáctiletý kluk, který ovládá základy války? Který bojoval a zřejmě i zabíjel? Ve jménu zvrácené víry, ve jménu nevzdělaných idiotů, kteří ho prostě jen tak propustili?

Nechám to na uvážení každého z Vás.

Osobně bych se rád mýlil a byl za kašpárka, který nerozumí tomu co se právě ve světě děje, ale bojím se, že můj vnitřní hlas ani tentokrát nelže a nemýlí se.

Zabalení do humanity nevidíme pro třísku v oku les. Chováme se jako blázni a zachraňujeme lidi, kteří si z nás dělají legraci. Zachraňujeme a pomáháme lidem, kteří okamžitě, jako tomu bylo nedávno ve Španělsku, po vystoupení z lodi, začnou napadat a urážet domorodce. Útočí na kulturu, tradice a v neposlední řadě i na lidské životy a to ve většině případů na naprosto nevinné a nijak zainteresované oběti.

Chtělo by se mi říct, že kdo chce kam, pomozme mu tam. Až jednou ten Ayad dorazí do Německa, možná, že ublíží někomu z těch, kteří ho do Německa budou chtít dostat za každou cenu. A nebo někomu z jejich blízkých. Pak už bude pozdě..

A třeba se zase jen mýlím. Třeba je normální utíkat a kašlat na své děti. Obětovat to nejcennější co člověk má pro svůj vlastní prospěch.

Neumím si to prostě představit a ani nechci. Odjet a kašlat na své dítě.

I to vypovídá hodně o tom, co za lidi sem přijíždí…….