O Afričanech v Praze..
Tak se nám, zhruba týden po skončení fotbalového šampionátu, rozjela naše nejvyšší fotbalová soutěž.
Už první zápasy nám naznačují, že nás čeká sice zvláštní, nový model soutěže, ale že na hřišti se toho zase tak moc nezmění a bude to zase liga o šestnácti týmech, kde si to, ale zase o vrchní příčky rozdají maximálně čtyři týmy. A nezmění na tom nic žádný model.
Před finálovým zápasem MS v Moskvě se na sociálních sítích vyrojily koláže ve kterých se tým Francie stal terčem a nástrojem pro určitou skupinu lidí, která chtěla demonstrovat proti složení francouzského týmu tím, že označovala hráče jiné barvy pleti a přejmenovávala tým na výběr Afriky..
Tahle forma boje, kterou používali tzv. „vlastenci“ se mi opravdu příčí. Již pár let píši články a scházím se s lidmi, kterým se také nelíbí současná migrační politika a vše to co se okolo ní děje, od výhrůžek po teroristické útoky. Mnoho lidí již dávno pochopilo, že to není problém jednotlivých uprchlíků – nebo-li – ekonomických migrantů, ale je to megaproblém současných evropských politických špiček. Asi je každému jasné, že se nikdo z Afričanů jednoho krásného rána sám od sebe neprobudil a nepojal plán, že si vylepší svůj život tím, že odjede na gumovém člunu do Evropy pro sociální dávky.
Vše to co se momentálně děje je naprosto dokonale řízený celosvětový plán, podpořený obrovskou reklamou na snadný život, pro některé oblasti zejména v Africe pak falešná naděje nejen na zlepšení života, ale i na jeho záchranu. Lidem před nasednutím do gumových loděk je naprosto jasně vysvětlováno, že nedaleko břehů je naloží nějaká organizace a odveze pohodlně do Evropy, kde na ně čeká ráj na zemi. A oni, jelikož vidí, že na loďky nasedají tisíce jiných, tomu prostě věří a chtějí změnit svůj zoufalý život za vysněné ekonomické ráje ve kterých se o ně budou hloupí Evropané starat.
Nedávno jsem viděl video ve kterém se afričtí migranti rozčilují, že nedostávají steaky a pizzu, že nedostali telefony a notebooky, že nemají značkové oblečení a boty, místo vody by rádi limonády, ptají se, kde je pivo, které měli dostat a v neposlední řadě pořád hledají ty slíbené zástupy Evropanek, které je budou až do smrti sexuálně ukájet.. A já se musím zeptat, opravdu na tohle přišli sami a nebo sem s tím už přijeli? Fakt to hlavně sluníčka a vítači nevidí, že ti lidé sem přijíždí za nesplnitelným snem? Opravdu si nejsou vědomi toho, že mezi nimi je spousta bývalých vojáků či vězňů, kteří budou chtít, aby se jim dané sliby splnily?
A to dnes opravdu nechci psát o těch islámských zmetcích, kteří sem přitáhli, aby tady válčili, zabíjeli a strašili lidi.
Je potřeba nějakým způsobem varovat Afričany před falešnými sliby. Je potřeba, aby se lidi v Africe dozvěděli, že stejně jako tam, tak i zde budou muset makat, že jednoho dne ta péče skončí a oni zůstanou bez prostředků na ulicích a většině z nich nezbude jiná možnost než páchat zločiny a být za ně tvrdě trestán, a že nakonec stejně zase skončí v Africe. Evropa se nedokáže postarat o miliony Afričanů. Evropa měla a má své problémy, neumí se postarat ani o své nemocné děti a důchodce a dokud se nenaučí tohle, nemůže na jejich úkor živit zdravé mladé migranty.
Každému, kdo umí počítat do deseti je přece jasné, že jednoho dne dojdou i ty nejtajněji uložené peníze a pak nastane chaos a války. Války mezi lidmi, rasami, náboženstvím. Války o kus žvance a trochu vody. Já vím, někomu to může připadat jako hloupé strašení, když vidíme okolo sebe plné obchody a v nich regály praskající pod zbožím, ale nic, opravdu nic, netrvá věčně.
Představte si, že by se nějaký milionář rozhodl postarat o padesát Afričanů. Vzal by si je domů a začal se o ně starat. Jak dlouho by to asi vydržel? Jak dlouho by dokázal plnit jejich nejnovější sny a přání? To už je staletími prověřený model, začne to krajícem chleba a trochou vody a končí přáním vlastnit zlaté šperky a nejluxusnější auta v garážích. A až jim jejich přání nebude schopen onen milionář plnit, tak ho vyženou a postupem času se zase dostanou na samotné dno, kde jim bude stačit nabídka krajíce a trochu vody.
Na tomhle je přece postavena veškerá sociální politika. Sliby co nejsnadnějšího života. Akorát rozdíl je v tom, že voliči podobných stran v sobě nikdy nenajdou dostatek odvahy, aby si šli nesplněné sliby sami splnit. A vždy se najde nějaký nový, mladý politik, který jim slíbí ještě mnohem více než ti před ním a voliči zase uvěří a zase nějaký čas trpělivě čekají. Čekají a dívají se na plný stůl z uctivé dálky.
A tihle politici si naivně myslí, že stejně budou z dálky jejich hody sledovat i ti Afričané, kteří sem na jejich nepřímé pozvání přijíždí.
No, nebudu je strašit, ale zřejmě budou již ve velmi brzké době pořádně překvapení..
To jsem ale hodně odbočil od fotbalu, že? No, ani ne. Ono to spolu souvisí.
Koukal jsem na zápas Sparty s Opavou a pevné jádro týmu z Letné tvoří cizinci a Afričané. Tak co teď s tím? Přejmenujeme Spartu na Afriku? Třeba Sparta Afrika? Nebo Afrika Praha?
To je ale pitomost, že? Ale tak nějak musíme, pokud chceme rovnováhu, hledět na podobné věci podobně. Nemůžeme přece Francii vyčítat hráče tmavé pleti a pak se o týden později radovat z gólů, které za Spartu vstřelili právě hráči z Afriky, tak, že málem spadne stadión..
A nebo snad ti černoši z Francie jsou jiní než ti co běhají po našich hřištích? Nejsou, jsou to naprosto stejní kluci, kteří dostali do kolébky fotbalový talent a dokázali ho využít na cestě za lepším životem. Hrají dobrý fotbal a jsou v hledáčku mnoha týmů, které je dokáží za jejich dřinu mimořádně zaplatit.
Nebuďme falešnými vlastenci a neslužme někomu, kdo vymýšlí podobné hovadiny. Rozlišujme a hledejme vždy podstatu. Nepodléhejme davové psychóze. Dokažme si sami sobě, že umíme rozlišit.
Dokažme si, že máme svůj vlastní názor a pohled na svět a že nepotřebujeme, aby nám někdo říkal, že třeba ten a nebo ten je špatný. Prostě se o tom přesvědčme sami, žijme důstojný život a nenadávejme na sociálních sítích, když nás něco trápí a nebo nám někdo ubližuje, z obýváků to prostě nezměníme. A ani ze židle před monitorem.
Za správnou věc se musí bojovat na co síly stačí, ale i ten nejtěžší boj by měl být bojem čestným. Bez faulů a zákeřností. A pokud mi bude někdo o někom tvrdit, jako v případě barevných fotbalistů, že je špatný jen proto, že má jinou barvu, pak je to buď pitomec a nebo člověk, který se neštítí těch nejzáludnějších faulů na svých přátelích a spolubojovnících..
A je třeba si uvědomit, že tihle hráči, kteří nejdou určité skupině lidí pod vousy, nejen, že každý týden rozdávají emoce na trávníku, ale častokrát zaplatí na daních mnohem více než spousta těch jejich kritiků...
O Afričanech v Praze..
(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)Žádné komentáře