Necenzurujeme.cz

A až dnes, stále ještě plný negativních emocí, jsem se odhodlal, že napíšu svůj názor nejen na chování fanoušků v zmiňovaném zápase, ale přidám i pár pohledů na Milana Baroše, tak jak je mám v sobě, za léta jeho fotbalové kariéry, zakořeněny..

Věděli vůbec ti „fanoušci“ na koho vlastně pískají, komu spílají do cikánů a komu přejí smrt? Nemyslím si. Pro spoustu z nich to je jen jakýsi blbý Ostravák, který jim navíc vstřelil rozhodující branku. Ano, byla zřejmě rozhodující pro obě mužstva. Spartu připravila o jednu z posledních nadějí na prestižní Ligu mistrů a Baník zachránila v nejvyšší soutěži.

Zápas jsem viděl a řeknu Vám, že tak emotivně jsem žádný gól již léta neprožíval, jako když Baroš trknul hlavou do míče a on zapadl přesně tam kam měl. Řval jsem jako smyslů zbavený a to nejsem fanouškem Baníku, ale tak nějak jsem cítil, že právě, výjimečný fotbalista zařídil výjimečnou událost v historii nejen ostravského, ale i českého fotbalu..

Milana Baroše jsem před lety, když začal pravidelně hrát za Baník, sledoval stejně jako dnes sleduji Patricka Schicka. Cítil jsem z něj obrovskou sílu a obrovskou chuť něco ve fotbale dokázat. A on to dokázal. Kolik jen rozdal radosti svým fanouškům za ty roky? To se snad ani nedá spočítat. V dresu se lvíčkem na prsou se rval, až na pár ojedinělých zápasů, jako ten lev co ho s takovou hrdostí nosil.

Já se tenkrát tak šíleně těšil na každý zápas. To byla reprezentace ještě reprezentací. To ti hráči padali s prominutím na držku a jezdili po hřišti jako motorový myši.

A ty jeho parádní výkony v Anglii. Pak přišla zlomenina kotníku a Milanova kariéra najednou byla skoro ztracená. Bojoval a vrátil se, ale už to tak nějak nebylo ono. Střídání angažmá mu zjevně nedělalo vůbec dobře a Milan se uzavřel do svého světa a z usměvavého kluka, který měl v očích vždy kus rošťáka, se stal nepříjemný člověk, který se utápěl ve svém vlastním pocitu nenahraditelnosti, ač musel alespoň tušit, že už dávno není tím nejlepším z nejlepších. Vše vygradovalo v reprezentaci pod Michalem Bílkem, kdy neslavně ukončil svou fotbalovou reprezentační kariéru a společně s dalšími hráči dokázal naštvat skoro celou fanouškovskou veřejnost. Nejen slabými výkony, ale především jejich chováním, vygradovaným oplzlou písničkou na jejich kritika, Radka Druláka.

A to jsem si tenkrát opravdu myslel, že už o Barošovi nikdy ve spojitosti s fotbalem neuslyším. Ale on mě zase překvapil. Vrátil se a nemlčel zbaběle k situaci v Baníku. Pomohl mu nejen na hřišti, ale i finančně. Kdo z těch bimbasů co na něho v sobotu pískali ví,že dával svůj plat na rozvoj mladých fotbalistů v Baníku?

Úmyslně jsem jeho kariéru shrnul po svém a v krátkosti. Opravdovému fanouškovi taky nemusím připomínat a vypisovat všechny skvělé fotbalové chvíle tohoto fenomenálního útočníka a jednoho z nejlepších československých fotbalistů všech dob. Bylo by to jen nošení dříví do lesa..

Závěrem chci napsat jen malou poznámku. Škoda, že se Milan Baroš nedokázal oprostit od světských lákadel na úkor své kariéry. Myslím, že by to byl dotáhl ještě mnohem dál.

Ale i tak. Kolik fotbalistů má medaili z nějakého mistrovství a zároveň vyhráli nejprestižnější klubovou soutěž?

Kolika fotbalistům nezůstal lhostejný jejich klub? Kolik z nich pomáhá jako právě Baroš?

A ten gól Spartě, ten jeho sprint a ten řev fanoušků. A já i na dálku viděl v těch jeho očích zase toho rošťáka..

Milan Baroš může být dnes klidně považován za vzor pro tisíce malých kluků po celém světě. Je pravda, že jsem si v jednu chvíli myslel, že to vše, svým tehdejším chováním, podělá, ale on v sobě opět dokázal nalézt sílu a smysl. A v neposlední řadě ukázal všem jak obrovské má srdíčko a jak by se měl chovat každý reprezentant.

Pane Milane Baroši, já Vám tisíckrát a možná i mnohem více děkuji za Vaši kariéru a jen doufám, že z českého fotbalu nezmizíte a že třeba i v příští sezóně vstřelíte nějaký ten gól. A hodně sladký by byl do sítě Sparty…..