Necenzurujeme.cz

Už nejezdíme vítězit, jezdíme si to užít...

Kdo mě zná od mala, ví, že sledování sportovního dění je pro mě něco jako každodenní jídlo  


Miluji to prostě. Někomu fandit a hnát ho do cíle, držet palce, aby proměnil penaltu a nebo třeba skočil daleko ve skocích na lyžích..
Jako kluk jsem si vedl v sešitech různé statistiky, poznával sportovce z celého světa podle fotografií, dokonce u maturity mi nahodila paní profesorka udičku, když viděla jak tápu v otázce obranyschopnosti SSSR, a já překvapil všechny přítomné vyjmenováním sestavy hokejové Sborné ...
Fandil jsem vždy z čistým úmyslem a věřil jsem, že každý sportovec, který se objeví v našem reprezentačním dresu, bude připravený pro tu příležitost, pro ten okamžik, vypustit třeba i duši...
Měl jsem štěstí, že až do revoluce tomu tak bylo. A taky je pravda, že když to někdo odflákl, pocítil to..Někdo dostal druhou šanci a jiný třeba už ne.. Asi některé z Vás naštvu, ale tento způsobe mi vždy přišel správný a vždy jsem věřil, že reprezentovat svou zemi by se nemělo jen tak, ale v každém sportovci, že musí být touha urvat nejen pro sebe a své fanoušky tu nejlepší pozici, ale hlavně pro svou vlast. Být vzorem pro děti i juniory, kteří se vždy snaží napodobit své vzory..
Je velice smutný fakt, že v posledních pár letech se stále stejným způsobem mohu dívat jen na český biatlon. Pokaždé, i když se jim nedaří, mám vnitřní pocit, že strašně moc chtějí, že si váží té možnosti, té šance..
I proto v sobě nemám třeba žádnou zášť vůči Gabriele Koukalové, která v posledních měsících pěkně rozčeřila stojaté vody, v našem sportu i společenském životě, svou knihou..
Já si jí budu vždy pamatovat jako úžasného sportovce, jako člověka co se vždy rval až do posledního metru o vítězství. Jsem jí vděčný za neuvěřitelné chvíle u televize a hromady radosti. A i proto nemám potřebu se o ní otírat a vyčítat jí, že naspala svou knihu tak, jak napsala. Je to totiž už jen její soukromá věc a ona jde se svou kůží na trh..
Ale to jsem odbočil. Někteří z Vás si budou myslet, že jsem nostalgický pako, ale já strašně rád vzpomínám na staré generace sportovců, na jednotlivce i celé týmy.
Vzpomínám jak jsem se těšil na různá mistrovství světa nebo olympiády. Kdybych do roku 2011 vynechal jediný zápas hokejové, či fotbalové reprezentace, myslel bych si o sobě, že jsem ignorant a debil..
A pak došlo ke změně. Bohužel.
Sportovci už nejezdí vítězit a rvát se o výsledky. Jezdí si "to užít"...
Poprvé mě toto tvrzení zarazilo, když jsem ho slyšel od plzeňského Pavla Horváta v Lize mistrů, krátce po příjezdu Viktorky do Španělska.. Asi každému bylo jasné, že tam vyhrají těžko, ale šokovalo mě tvrzení, že si to přijeli hlavně užít..
A od té doby to slýchávám opravdu velice často.
Naši sportovci nejezdí vítězit, ale užívat si to.. Ok, každý si můžeme užívat po svém.. Ale splnit limit na OH a pak vytrubovat do světa, že nejdůležitější je si to pěkně užít?
Tak to pardon, pokud si chce někdo užívat olympijskou atmosféru a spokojí se s umístěním ve třetí desítce a je šťastný jak si to pěkně užil, pak by to rozhodně nemělo být v reprezentačním dresu a za státní peníze..
Ne, počkejte. Já to nikomu nezávidím, fakt ne. Jen mi trhá žíly skutečnost, že nemáme peníze pro mládež a posíláme si za obrovské balíky užívat sportovce..
A nabízí se ihned otázka, proč posílat na velké akce stovku turistů, když by stačilo poslat jich sedm. Těch kteří se budou o výsledek rvát. Třeba jako Železný, Špotáková, Šebrle a desítky dalších skvělých českých sportovců..
Kdo se opravdu chce dívat na to. jak namísto rvaní se o úspěch do poslední kapky potu, se z obrazovky usmívá spokojený, opálený sportovec, který si to užil a skončil na pěkném 60 místě?
Proč neustále koukáme při vytváření tréninkových podmínek a výběru sportovců někam za hranice? Proč prostě v mnoha sportech nenavážeme na tradici? Proč neupřednostníme bojovníky a srdcaře před osvědčenými salámisty z řad lukrativně placených šampionů, kteří mnohdy považují za vrchol své reprezentace už jen to, že přijeli? Kolikrát už to dopadlo fiaskem? A je jedno jestli fotbal, hokej nebo jiný sport..
Ale teď skončil hokej a zase jsme tam shořeli jako papír a zase jsou všichni happy a spokojení jak si to jednak užili a jak to vlastně bylo úspěšné mistrovství, které trenéra Jandače naplnilo myšlenkou, že to bylo úspěšné mistrovství..
A proto se ptám, proč v reprezentaci nehrají kluci, kteří se budou rvát o úspěch do poslední vteřiny třeba jako Martin Nečas? Kde jsou všichni ti borci z Plzně, Hradce, Třince a Brna? Proč neposkládat tým, který třeba nebude první, ale nikdo se nebude muset stydět za svůj výkon? Proč to ti chlapi vlastně hrají, když předvádí v lize deset měsíců parádní výkony a pak namísto nich jede na mistrovství sotva odrostlý dorostenec z nějaké juniorské zámořské soutěže? Tohle dříve nefungovalo a jak všichni vidíme, nefunguje.. I kdyby měl trenér Jandač namísto pěti, deset asistentů a trenérů na Bůh ví co, nebude to fungovat. Kdy už to trenéři konečně pochopí? Kdy si pozvou hráče, kterým se nebudou bát říct, že hrajou tužku, že jsou to lemplové a umí hovno? Dnes se jich bojí. Bojí se, že už příště nepřijedou a jim se zboří domeček z karet jehož základy nestojí na našich ligových hokejistech, ale na paběrkování v zámoří.. A pokud nestačí odborníkům a trenérům fakt, že osm let stojí náš hokej za kulový, pak je potřeba změnit nejen trenérské týmy, ale všechny členy hokejového svazu. A nebo alespoň všechny ty, kteří se i po letošní blamáži uculují a vykřikují do světa, jak krásná byla parta a jak si to všichni společně užili..
Hokej se nehraje jen pro pocity pár vyvolených, kteří vyvyklávají fanouškovskou základnu a odpuzují je od obrazovek a sportovních stránek novin.. Bez diváků nebude nikdo do žádného sportu investovat peníze, to je snad každému jasné..
A divák, chce vidět za své peníze výkon svých... A pokud ho nevidí, píská a bučí. Zatím. Ono se lehce může stát, že příště už půjde raději do parku nebo do divadla..
A pak jsem vážně zvědavý, za co a jak si to budou jezdit užívat....

Štítky článku:

prestiž 1: 16,31 přečteno 435×

0 Hodnotit článek 10

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Už nejezdíme vítězit, jezdíme si to užít...

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse