Necenzurujeme.cz

Malinká, zlatohnědá kulička. Vystrašená z nového prostředí a nových tváří okolo sebe. Krčící se v koutku a pokukujíc po okolí. Pláč za mámou od které Tě vyrvali příliš brzy.

Pamatuji si na první noci, kdy jsme se doma všichni báli, že to nepřekonáš. Pamatuji se na chvíle, kdy Ti Erika dávala mléko z prstu a ty jsi ho opatrně slízával, abys pak za pár dnů už sám dokázal najít cestu k misce.

Taky si přesně pamatuji ten okamžik, kdy jsi si vybral Eriku jako svou celoživotní lásku a svou paničku. A ona Ti nabídla téměř to samé. Celých deset let jste si poskytovali potěšení, ale dokázali jste spolu i smutnit. Jako tenkrát, když jsi lítal jako blázen a vlítl jsi pod auto. Další bezesné noci a Ty jsi v sobě nalezl sílu a dostal jsi se z toho.

Bylo to úžasných deset let po boku kamaráda, který měl ve svém srdci hromadu lásky pro svou rodinu a všechny členy své lidské smečky.

A teď tu ležíš a jen spíš. Občas nazdvihneš hlavu a smutně se podíváš do prázdna. Je to jako kdybys tušil co nám včera řekl pan doktor. Znám Tě jako bojovníka, který nikdy nic nevzdal a nezabalil. Však jsi taky dokázal vstát z mrtvých i ve chvíli, kdy Tě nějaké hovado otrávilo. Poprvé jsi to zvládl úplně. Podruhé už to asi nešlo. Jsou to dva měsíce, kdy se Ti to stalo podruhé a i když to zpočátku vypadalo, že to zvládneš i tentokrát, asi to už nešlo..

Přestávající funkčnost vnitřních orgánů Tě přibila k zemi, kde jen ležíš a smutně koukáš. Taky na Tebe koukáme smutně, protože jsi byl náš. Byl jsi člen naší rodiny a patřil jsi a navždy budeš patřit do naší smečky. Nic to nikdy nezmění. Ani čas a ani smrt..

Sedím a koukám na Tebe. Jako tolikrát předtím, jenže to jsi byl plný života a energie. Koukal jsi po kdejaké lumpárně a pak zmožený jsi si lehal pod mé nohy a spokojeně odfukoval. Bylo to báječné a ani neumím popsat ty pocity, kdy jsme si koukali do očí a rozuměli si i beze slov..

Přiznám se, že jsem vždy záviděl Erice a Pavlikovi, protože jsem věděl, že je máš raději a že já jsem až na třetím místě. Přesto mi i to třetí místo rozdávalo radost a štěstí.

Bylo to úžasných deset let. Děkuji Ti Barky.

Z tašky Ti kouká jen hlava a Ty jsi se na mě ještě jednou podíval a já bych mohl přísahat, že jsi se usmál a poslal mi do hlavy vzkaz, abych nesmutnil.. Děkuji Ti.

Sedím a dívám se na prázdné místo. Na místo, kde jsi tak rád často polehával a vím, že už se to nikdy nestane. Je mi z toho smutno, ale vím, že i to poslední co jsme pro Tebe mohli udělat, bylo jen to nejlepší, stejně jako vše za těch úžasných deset let.. Bylo to vzájemné..

Přeji Ti šťastnou cestu kamaráde. A vím, že se jednoho dne zase shledáme. Opatruj se Ty moje nádherná, čistá, psí lásko a drž mi tam vedle sebe místo...