21. srpen 1968, 29.září 1938, únor 1948
Tak se nám zase přiblížilo datum, kdy pražská kavárna bude hýkat a plakat nad rozlitým mlékem. Každý máme vždy nějaký důvod si postěžovat a nebo hledat a posléze ukázat na viníka.
Nejinak tomu je i v případě zvacího dopisu spřáteleným armádám, který znamenal prodloužení komunistické éry o dalších více než dvacet let.
Rád bych se k tomu taky maličko vyjádřil. V první řadě bych rád předeslal, že samozřejmě s násilným vstupem vojsk k nám, jsem nikdy nesouhlasil, nesouhlasím a nikdy souhlasit nebudu. A to se netýká jen srpna 1968.
Nechci se dnes dlouze hrabat v historii, ale rád bych se čistě hypoteticky zamyslel co by kdyby….
Jak by vypadalo poválečné Československo, kdyby se 29. září 1938 distancovali alespoň Francouzi a Britové, protože v případě Hitlera a Mussolliniho se to nedalo očekávat, od podpisu Mnichovské dohody?
Od samého počátku nešlo o nic jiného než o uvolnění cesty směrem na Moskvu. To se samozřejmě hodilo oběma pánům do krámu, potažmo jejich zahraniční politiky. A ač Hitler tvrdil, že mu jde jen o české pohraničí a další anexi nemá v úmyslu, každý věděl, že je to pouhá lež.
Přeskočím ty roky války, umírání a všeho toho pekla co se v tomto období dělo. Během těchto let se zraky českých občanů upíraly k Rudé armádě a všichni sledovali s obrovskou nadějí její nezadržitelný postup.
Nadšené vítání sovětských tanků v květnu 1945 nebralo konců. Radovali se i ti, kteří věděli jak se sovětští vojáci na osvobozeném území chovali k obyvatelstvu. A zase nebudu rozebírat nastolování pořádku ve městech a obcích, včetně mučení a vraždění údajných zrádců, ani pověstné krádeže majetku z pozice vítězů, dokonce ani znásilňování dívek a žen.
Přeskočím do období, kdy se formovala nová politická scéna a musím připomenout, že zde jsme byli obětováni v krátkém časovém období, tedy od Mnichova, podruhé.
Možná v tom nebyl úmysl, možná skutečně jen alkoholové opojení amerického velvyslance a jeho pohrdání vším českým, podcenění vlivu ze Sovětského svazu, či prostě nechuť cokoli podniknout vedla k Vítěznému únoru a tedy určení dalšího vývoje naší země.
Období budování socialismu ve kterém se ještě spoustu let po válce vyřizovaly účty mezi soudruhy a jejich nepřáteli. Plné kriminály a soudy. Uranové doly a vězeňský teror.
Dvacet let jsme se v tom učili žít a pak přišel srpen 1968 a snaha o změnu politického systému v zemi. Komunisté se však nedali a pod politickým tlakem si přizvali na pomoc soudruhy z jiných komunistických zemí v čele se SSSR.
Byl to hnus, ale ruku na srdce, měli jinou možnost aby předešli otevřené občanské válce? A samozřejmě aby si udrželi svá korýtka, moc a možnost ovládat masu?
Stalo se a my se začali učit žít s přítomností cizích vojáků, kteří nám přišli dočasně vypomoct….
Za dalších jednadvacet let komunistický režim padl. Je naprosto zbytečné se zabývat otázkou jak se to vlastně stalo.
Celá východní Evropa bořila ploty takřka současně a dodnes je pro mne nepochopitelné, co dělali ty spřátelení vojáci a jejich tanky, že nepadl jediný výstřel… Kecám :-).
Následující roky a skutečnost, že byl potrestán jen jeden z komunistických kádrů jasně ukázaly, že to celé, včetně zbití studentů na Národní, bylo pečlivě a předem plánováno jako předání moci v zemi. Já vím, že teď spousta z Vás je na mne asi naštvaná, ale jak jinak si chcete vysvětlit přátelské poplácávání po zádech mezi Havlem a Adamcem? Jak jinak si chcete vysvětlit, že v privatizaci bylo umožněno soudruhům, kteří si skromně za minulého režimu našetřili pár drobáků, aby nakupovali jak zběsilí? Viděli jste někdy management úspěšné obchodní firmy cca deset let poté? Bývalé vlivné komunistické pohlaváry v luxusních kvádrech a bourácích? Ty samé, kteří nějaký čas předtím posílali lidi do kriminálů? A po úspěšné přeorientaci směrem k západnímu stylu života to byli zase jen a jen oni, kdo řídili a řídí tuto zemi?
Možná i pro výše uvedené, mne, v souvislosti s běsněním západních politiků v čele s Merkelovou v otázce přerozdělování uprchlíků, napadají spojitosti s těmi roky, které měly osmičku na konci..
Pokaždé jsme dělali někomu blbečky a lezli mu do zadku. A pokaždé jsme dostali přes držku.
Mohlo by se zdát, že jsme nepoučitelným národem zoufalců, kteří se bez cizí pomoci nedokáží sami o sebe postarat. Ale já vím, že to tak není. Vím, že v této zemi žijí lidé jako jinde na světě. Ba co víc, já věřím, že my Češi, jsme mnohem šikovnější a chápavější národ, než mnohé jiné. Já věřím tomu, že toho lva nemáme ve znaku jen tak na ozdobu. Já věřím, že už i on má za ta léta plné zuby zrad a vyjebávání s obyčejnými lidmi.
Nastal skutečně právě teď čas, kdy se musíme spoléhat jen sami na sebe. Musíme zapomenout na vliv cizí zahraniční politiky na nás. Postavit se čelem celému světu a říct mu co my si právě teď přejeme ze všeho nejvíce. Já vím, současná vláda nám nepomůže, ale za rok máme volby. A v nich si můžeme sami zvolit cestu po které se vydáme.
Dozrál čas na oproštění se od cizích mocností. Právě za rok se můžeme vydat vlastní českou cestou bez vlivu USA a nebo Ruska. Je to jen a jen v našich hlavách a srdcích. Ochotě se sám o sebe konečně postarat a změnit a vyměnit to co nás štve.
Můžeme být první zemí, která ukáže světu, že špatná a cizím mocnostem podlézavá vláda patří do koše.
Příznačně to bude v roce, který má na konci sedmičku. Cítím proto z historického hlediska jako naši povinnost nevolit staré struktury a politické dinosaury.
Po sedmičce přijde osmička… A těch roků s osmičkou, kdy si s námi mocnosti pohrávaly jako s tenisovým míčkem, těch už bylo dost, nemyslíte?
Naučme se žít bez Rusů...Bez Američanů a Číňanů.. Upírejme naše zraky k Čechům. Bože kolik velikánů tato malá země jen má. A i přesto pořád někomu lezeme do zadku. Prooooč??
Nenechme si lhát, že potřebujeme EU, že potřebujeme lézt do zadku Americe a nebo Rusku. Není to pravda, žijeme na planetě, kde si můžeme sami vytvářet budoucnost. Nepotřebujeme aby nám někdo říkal jak..
Probuďme v sobě hrdost na svůj původ a braňme naše tradice a hranice. Je směšné poslouchat jak by nás sežralo Rusko, je trapné, že s tímhle vůbec někdo může přijít..Však jsme v srdci Evropy, jsme jejím srdcem, ale už dlouho se tak nechováme a mohlo by se snadno stát, že to srdce přestane jednoho dne tlouct samo od sebe.
Roky, kdy jsme jako národ byli zrazeni se už změnit nedají, ale roky, které máme před sebou, ano.
Přestaňme mezi sebou válčit rozděleni na stranu Ameriky a Ruska. Kašleme na ně.. My je nepotřebujeme, nečeká nás válka jen proto, že budeme sami sebou.
Politici se pořád ohání historií a straší nás podle toho s kým zrovna pečou. Když bude chtít někdo vyvolat válku, nás se ptát nebude a proto se nemusíme s nikým paktovat a lézt mu do zadku.
Sotva jsme vystrčili hlavy z těch ruských, už jsme zase až po krk v těch amerických..
Opravdu to tak chceme? Nebylo by lepší spoléhat jen sami na sebe a pro ostatní země se stát rovnocenným partnerem než řiťolezcem?
Až budete tedy za tři dny zapalovat svíčky a vzpomínat jak se tady proháněly spojenecké tanky a jak ti komunisti zradili, vzpomeňte i na rok 1938 a na ty, kteří umožnili v roce 1948, aby nás spolkl komunismus…
Protože bez toho, by nebyl žádný 21.8. 1968 z historického hlediska možný..
Pěkný večer všem přeji PBR
21. srpen 1968, 29.září 1938, únor 1948
(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)Žádné komentáře