Necenzurujeme.cz

Dnes bych se v krátkém zamyšlení chtěl věnovat záporným ohlasům. Důvod je prostý. Vadí mi a dokonce mne uráží, když mi někdo podsouvá, že se zastávám komunistických zločinů a zločinců.

To je lež a nikdy jsem nic podobného neudělal, nedělám a nikdy neudělám.

Ale nebudu hanit život, který jsem v té komunistické éře prožil. Já skutečně až na pár výjimek nemám žádný důvod.

Vyrůstal jsem v normální rodině. Ani jeden z rodičů nebyl ve straně a nejvíc to zamrzelo mou mámu, když mne nevzali dvakrát na medicínu pro velký počet uchazečů..

Jinak jsme se snažili žít normální život. Rodiče nás vychovávali tak, aby se naší rodině a nám vyhýbaly problémy s hlupáky, kteří se tenkrát dostávali k moci, třeba díky známostem a nebo nějakému postavení příbuzných na těch nejvyšších místech.

Od malička jsem se cítil milován a lásku k rodičům a sourozencům jsem opětoval. Stejně tak jsem se choval slušně k okolí, spolužákům a profesorům.

Rodiče se snažili nám dětem dopřávat nejlepší možný život jaký se dal žít.

Samozřejmě, že se i u nás doma mluvilo o politice. I my jsme se chtěli podívat k moři a nebo si jen tak zajet někam do ciziny na pár dnů. Rodičům se sen splnil, když bylo mámě padesát a dostala od nás poukaz na dovolenou do Rumunska, který zařídil brácha.

Já byl v Rusku. Na operaci a nedobrovolně. Nebyl to žádný med a takovou cizinu bych nepřál nikomu. Ale dalo mi to strašně moc do dalších let. Viděl jsem skutečnou bídu. Viděl jsem lidi žít v domcích vykopaných do země. Viděl jsem staré ženy tahat vědra s vodou, aby se mohly umýt.

Viděl jsem obchod, kde měli jen sušené ryby, chleba a bonbony. A představte si, že ti lidi na tohle byli hrdí a pyšní. Vážili si i toho „nic“ co měli a byli ochotni se s vámi o to i podělit.

A to jsem si pamatoval a pamatuji. Díky tomu jsem si strašně moc vážil toho jak jsme na tom byli my, tady v ČSSR.

Myslím, že nikdo z těch lidí, které jsem tenkrát potkal na Sibiři a pak i v Moskvě, by nikdy nepovažovali život za špatný jen proto, že by neměli banány a nebo toaleťák.

Dnes se stal další teroristický útok. V Mnichově v obchodním centru. Ač to zní příšerně a depresívně. Vím, že zdaleka nebyl posledním.

A i to jsem svým článkem chtěl naznačit. Mluvím-li o slušnosti, mluvím o lidech, kteří sice měli jak se říká do prdele díru, ale žili. Žili v rámci možností a bez obav o život svůj a nebo svých blízkých.

Dnes praskají regály, ale nastává doba, kdy sice bude všelikého zboží nadbytek, ale lidi se budou bát chodit i nakupovat. Dnes můžeme svobodně cestovat kam nás napadne. Tak schválně, kolik je ještě na světě míst, kam dnes pojedete bez obav a nebudete mít strach o své děti?

Komunističtí pohlaváři vymýšleli neuvěřitelné kokotiny a lidi to věděli a smáli se tomu a snažili se vyhýbat zbytečným postihům.

Dnes mnohem horší kokotiny vymýšlí západní svět. To jak třeba nás ovládají a zastrašují, to by jim mohl nejeden kovaný komunista z dob minulých jen tiše závidět.

Ať byli komunisti jaký byli. Byli jen odvarem toho co nás čeká pod vládou EU. Komu to stále není jasné, doporučuji, aby lépe vnímal svět okolo sebe.

Multikulti šílenství se dostává na vrchol. Amerika kritizuje české filmaře za absenci černých herců v historických zemských filmech. Amerika kritizuje chování Čechů k cikánům. Amerika kritizuje vše co není podle jejich představ.

Cizí armády za komunistů jsme na našem území nenáviděli. Dnes jim mávají a vítají je. Až na jednoho hrdinu, který se odvážil na ně vystrčit zadek. Ještě jednou mu za jeho odvahu tleskám..

Všimněte si reklam ze zahraničí. Bilého herce tam budete hledat skoro marně. A je toho samozřejmě mnohem více.

Takže dnes směle prohlašuji, že budu raději chudákem, ale chudákem v bezpečí, než boháčem, kterého může kdekoli sejmout přivandrovalé zvíře volně se pohybující po naší krásné zemi.

Takže za mne jednoznačně říkám, natáhněte ostnáky., zaveďte hraniční kontroly a ostrahu. Zabraňte tomu, aby naše děti nemohly volně chodit po ulicích. Dejte šanci jim, aby se mohly jednou rozhodnout, zda budou žít v bezpečí a skromnosti, nebo luxusu a ohrožení života.

Komunisti byli špatní. A zase ne všichni. Někdo byl prostě komunistou z donucení, ale nikdy se ničím a proti nikomu neprovinil.

Dnes je spousta politiků, kteří nejsou komunisty, ale chovají se mnohem hůře. Ti současní vědomě likvidují své evropské občany a ještě se u toho tváří, že jim to je líto..

Nastává cenzura a trestání za svobodné vyjádření. Slušnost je nazývaná extremismem a neonacismem. Jsme teď skoro všichni xenofobové..

A tomu se nejde nesmát. Každý kdo ví co vlastně xenofobie je, se musí chechtat na celé kolo, protože každý z nás naprosto perfektně vidí jak se to neznámé a obhajované zlo blíží a zabíjí…

Před dvěma lety jsem napsal zda musí vybuchnout první nálož v metru, aby začali naši politici jednat.

Sami vidíte, že se to k nám přibližuje tak rychle, že se bojím, že jsem měl tenkrát pravdu…

Snad jsem se zmýlil. Přeji nám to všem..

Dobrou noc.. PBR