Necenzurujeme.cz

Večerní ohňostroj se přeměnil v jatka. Natěšené děti i jejich rodiče se na závěr oslav těšili na úžasné projekce pyrotechniky na obloze a když noční představení začalo, současně s ním začal řádit sám ďábel. Ďábel v lidské podobě, který pro svou zvrácenou ideologii nešetřil nikoho. Opravdu nikoho a zdevastoval a vzal životy nejen těm, kteří zemřeli pod jeho koly, ale všem jejich rodinám a všem těm, kteří měli to štěstí a nějakým zázrakem vyvázli ať už s lehčím zraněním a nebo bez.

Útěk hrůzy, kdy v zádech cítíte bolest a křik, ve vzduchu cítíte smrt a běžíte, doufáte, věříte, že uniknete. V duchu prosíte o milost a myslíte na své blízké, které tam někde máte, které milujete a toužíte ještě alespoň po jednom setkání s nimi…

Pocit bezpečí, když se vaše nohy zastaví a vy zhluboka oddechujete a dostaví se ten pocit úlevy, že jste měli to štěstí a budete žít dál a dostáváte druhou šanci naplnit všechny ty sliby, které se vám promítly v hlavě během toho zběsilého útěku.

Štěstí? Je to opravdu štěstí? Všude kolem vás pláč, nářek a beznaděj. Ti co utekli se vrací a hledají své blízké. Někteří jsou úspěšní a pak se roztřesou bolestí nad tělem toho svého milovaného. Hrůzná podívaná na desítky mrtvých obklopených zoufalými příbuznými či přáteli.

Čas stojí a realita okolo se vám zařezává do hlavy. Ještě před pár okamžiky se tady všichni veselili a těšili plni života a teď tu ti, kteří měli smůlu ve výběru místa, leží bez hnutí v krvavých kalužích a vy víte, že už vám nikdy neřeknou žádná slova. A ani vy, už nebudete mít žádnou možnost jim říct jak je máte rádi a co pro vás znamenají.

Jeden jediný okamžik změní životy stovkám lidí. Lidí, kteří se stali obětí, nejen zrůdy, která se neštítila tak ohavného zločinu, ale obětí zvrácené víry a zvrácených politiků.

Jaký to musí být bezmocný pocit, když pak nad ránem slyšíte jak ti, kteří je sem zvou a vítají pláčou nad vaší ztrátou. Oni pláčou a přitom vůbec nevědí jak výjimečný člověk byl váš manžel nebo syn. Jak úžasně se dokázala smát vaše vnučka, která se nikdy ničím neprovinila a měla celý život před sebou.

Kdo dal právo spolupachatelům toho zvěrstva vyjádřit lítost nad vaší ztrátou? Jak je možné, že se vystavují médiím a pláčou za vás?

Poslední naděje, která vás přepadá, vám říká, zavři oči, ono to zmizí a čas se vrátí, uslyšíš zase práskat rachejtle a ten tvůj tě bude držet za ruku. Zavři oči a bolest bude pryč…

Ne. Nezmizí a nebude, takhle to prostě nefunguje.

Nikdy nedokážete pochopit proč právě vy jste byli potrestáni za chyby jiných. Proč právě vaše dítě nebo matka musely zemřít, abyste začali chápat, že dobro zlo neporazí. Už je pozdě v krvavé lázni chtít něco změnit. Ale vy se rozhlédnete a vidíte okolo sebe malé děti jak poskakují vesele kolem svých rodičů a víte, že teď, teď už to nevzdáte. Už nemáte co ztratit, ale můžete zabránit dalším ztrátám tím, že už nebudete mlčet.

Otevři oči, ono to samo nezmizí. Ale když otevřeš oči a podíváš se realitě zpříma do těch jejich, můžeš ještě změnit svět.

Jen musíš chtít. A ty chceš. A to je to, co dává naději nejen tobě, ale nám všem. Zatni pěst a jdi.

A nebo je nech zavřéné, ale ono to nezmizí, a ty to víš......

Čest památce všech zavražděných lidí při teroristických útocích.

PBR