Necenzurujeme.cz

Začnu vzpomínkou na studentská léta. Tuším, že to bylo v roce 1988 kdy jsem v pivnici hotelu Kriváň na Pavláku přeložil šesti sympatickým mladíkům jídelák a pomohl jim vybrat pokrm, který neobsahoval vepřové maso. Ano správně tušíte, byli to muslimové a pocházeli z Libye. Ten večer se pak protáhl do pozdního rána, kdy jsme se přemístili dolů do hotelové diskotéky a společně prožili báječný večer. Chlapci uklidněni pozdní hodinou a vědomi si toho že Alláh už jistě spí likvidovali jednu flanděru za druhou a čím víc toho popili, tím víc mi byli sympatičtější. S jedním z nich jsme se seznámili více a Khadir se stal na dlouhá léta mým kámošem. Ještě do sametové revoluce několikrát přijel do Prahy a naše tahy noční Prahou to byla fakt nádhera. Studoval v Paříži a vzhledem k tomu, že si tady našel slečnu, byl tu opravdu často. Víte já tenkrát fakt moc nepitval proč nejí vepřové a pije jen v noci. Bylo mi to jedno. Bavili jsme se o fotbale a holkách, životě a rodinách. Prostě dva normální kluci.

Po revoluci už sem tak často nejezdil a na konci tisíciletí se mi ztratil úplně. Škoda, měl jsem ho moc rád a prožili jsme spolu spoustu srandy a těch tahů..No jéje..

Tenhle příběh jsem nenapsal kvůli svědomí jak by určitě mohlo spoustu sluníček napadnout. Napsal jsem ho proto, aby právě ta naše vítací sluníčka viděla, že nejsem jen xenofob jak by mne zcela jistě za můj přístup k současné migrační vlně označila.

Já mám lidi rád. Nikdy a to přísahám na své svědomí, jsem neřešil lidi podle vizáže, barvy kůže či tvaru očí.

V životě jsem se potkal i díky své původní profesi se spoustou cizinců. A když si tak matně vzpomínám tak jediné problémy jsem snad měl s pár východními Němci, ale to bylo způsobeno spíše tím, že najednou v jejich kapsách nebyly Marky východní, ale západní a oni se domnívali, že si díky tomu mohou kupovat nejen alkohol, ale i lidi. Vždy se vše vyřešilo k oboustranné spokojenosti.

Kdykoli jsem vyjel někam ven, vždy jsem se tam choval jako na návštěvě a všude jsem potkal hodně příjemných lidí. Ať už to bylo v Tunisu, Španělsku nebo třeba Keni. Léčil jsem se v bývalém SSSR a za ten rok jsem tam poznal stovky lidí, od Růsů přes muslimy, až po třeba Tatary, a všichni jsme si vždy ve všem rozuměli a nebo společně našli řešení pro každou situaci.

V naší zemi je mnoho Vietnamců a Číňanů. Jsou to skvělí a pracovití lidé a přiznávám se bez mučení, že mi jsou z cizinců žijících u nás, asi nejsympatičtější. Často obdivuji jejich neuvěřitelnou výdrž a hlavně touhu si vylepšit své životy.

Jak jsem napsal, potkal jsem ve svém životě skutečně mnoho cizinců. Lidí s jiným vyznáním i názorem na život, ale pokaždé jsme našli společný jazyk a byli si rovni. Každý jsme měl rád tu svou zemi, tradice, kulturu i jak se říká, svého Boha.

A každému člověku, který by přišel do mé země s prosbou o pomoc bych se určitě snažil nějak pomoci. To vím naprosto bezpečně.

Ale to co se děje nyní to je zcela jiný šálek kávy. Politické elity nám od samého začátku lžou a sami organizují tyto invazní vlny a bohatě dotují všechny ty chudáky, kteří jim sedli na lep a vydali se na strastiplnou cestu za lepším životem. Miliardy dolarů se ztrácí v nenávratnu. Končí často v kapsách těch, kteří zneužívají životem zbídačené lidi ke svému zbohatnutí.

Umíte si představit jak by ještě třeba před třemi lety reagovalo Německo, kdyby se evropští bezdomovci a nezaměstnaní na pokraji svých životů, spojili a společně se vydali přes les do Německa za lepším životem? A tam chtěli jen tak peníze, domy a kradli by, znásilňovali a já nevím co ještě?

Kolika chudákům kdy třeba mamá Merkel zaplatila potřebnou operaci? Kolika chudákům a opravdu potřebným dala najíst a dala jim i přístřeší nad hlavou?

Kde se najednou vzalo tolik soucitu a potřeby pomáhat chudákům? Kde se vzaly miliardy euro na příchozí imigranty?

Kde se najednou vzalo to sebevědomí, že si můžeme dovolit vítat ty, kteří nám ještě ze svých domovů vzkazují, že nám jednoho krásného dne, uříznou hlavu a znásilní naše ženy?

Přemýšlelo jsi o tom někdy sluníčko? Přemýšlelo jsi někdy i o tom, proč se obyčejní lidé tak moc brání a bojí? Skutečně budeme omlouvat krádeže, násilí, loupeže a vraždy jen proto, že oni nevědí, že se to tady u nás prostě nesmí? Jak dlouho budeš sluníčko ještě obhajovat neobhajitelné?

Neznám ve svém okolí ani jednoho člověka, který by snad krom cikánů, měl něco proti sousedovi z cizí země nebo jiné barvy.

Ono nejde o barvu pleti, ono jde především o to, jak se kdo chová. Jak dodržuje zákony a respektuje své okolí. Pokud se ztotožní se zvyky a tradicemi země do které přišel, ještě jsem nikdy neslyšel, že by někomu vadil. Kolik jen u nás pracuje muslimských lékařů, že? A už jste slyšel někdy někdo o tom, že by jim někdo pohrdal a nechtěl ho tady u nás?

Všichni lidé, kteří nemají hlavu v písku vidí, že to co se děje momentálně okolo nás, není útěk před válkou. Je to prostě řízené stěhování národů. Stěhování, které vyhovuje jen pár spekulantům a jejich poskokům. Poskokům, bohužel, kteří zastávají vysoké politické funkce a posty a mohou si tudíž prozatím dovolit, likvidovat své občany a potažmo živitele.

Však vidíte sami jak se urychleně snaží dosáhnout možnosti zařadit imigranty mezi voliče. Vidíte sami jak omlouvají násilnou trestnou činnost a vidíte sami jak posílají policii a armádu proti svým lidem.

A sluníčko ničeho se neboj, za čas, je pošlou společně s těmi které vítáš a hájíš i na tebe. A já teprve pak pocítím pocit zadostiučinění.

Pokud vedle sebe chtějí lidé skutečně žít a ctít se, je zcela nepodstatné kde se narodili a jak vypadají.

Podstatné je pro takový spokojený život jen to, aby měli všichni stejné možnosti a práva. Náš národ mlčí už hodně dlouho k cikánské otázce. Pomalu každý je naštvaný za kroky vlád, které úmyslně a hlavně z profitu, zvýhodňují nepracující a stát vysávající, tisíce cikánů, kteří moc dobře vědí, že se tady dá velmi slušně žít i bez poctivé práce.

A nyní nám přede dveřmi stojí jim velmi podobní, ale mnohem nebezpečnější lidé. Lidé, kteří se neštítí dosáhnout svého za jakoukoli cenu, byť by to mělo třeba stát někoho život.

A tak tě prosím sluníčko, až půjdeš zase vítat a demonstrovat, uvědom si laskavě, že tím co děláš,. Ubližuješ hlavně svým budoucím dětem. A pokud ti skutečně nevadí, že likviduješ společně s několika parchanty Evropu, pak mohu dodat jediné…

Je mi tě líto, hodně moc líto...