Necenzurujeme.cz

Tuhle jsem na zastávce viděla mladého kluka, jak čeká na autobus v plynové masce a na rukách má gumové rukavice. A to ne takové ty jednoduché chirurgické, ale ty tlusté a až pod loket, co se používají pro manipulaci s nebezpečnými materiály. Kolem něj se samozřejmě napůl v bezvědomí potácela skupina lidí, kteří se v zájmu zdraví dusili v zaplivaných respirátorech. Venku, na sluníčku. Pokaždé, když něco takového vidím, říkám si - takže už mi definitivně jeblo? Přece není možné, aby takhle jeblo všem ostatním...

Nevím jak vám, ale mně už ve světě kolem skoro nic nedává smyl. Pár příkladů:

A takhle bych mohla pokračovat dál a dál - o ekologických hnutích, které přírodu spíš poškozují než že by jí pomáhaly. O tom, jak jeden miliardář otevřeně říká, že chce snížit populaci Země na miliardu a zakrýt Slunce a davy lidí mu za to hystericky tleskají a provolávají "Filantrop! Lidumil!". O brutální cenzuře informací, která je pokrokově propagovaná jako boj proti dezinformacím. Prakticky o čemkoli spojeném s oficiálním narativem okolo jednoho nového viru, kdy jsou lidé doslova přikovaní k televizím a k portálům ala Hovninky nebo lžiDnes a už víc než rok odtamtud nekriticky hltají nekonečné vize apokalypsy. O korporátnících, kteří se pompézně naparují jako největší bojovníci proti otroctví v Číně, aby tam pak nenápadně přesouvali svojí výrobu. Atd. Atd.

Zkuste se třeba zamyslet nad touhle situací - když dnes vstoupíte do obchodu bez respirátoru, mají z toho někteří lidé doslova hysterické záchvaty - obviní vás, že je svým shnilým lidským dechem vraždíte, agresivně vás napadají a někteří na vás ještě zavolají policii. Když ale večer vláda ohlásí, že už tedy respirátory nosit nemusíme, tak vám garantuji, že většina těchto lidí jen o pár hodin později v pohodě nakráčí do obchodu bez dusítka a nepřijde jim na tom nic divného.

Těch věcí, u kterých si říkám, že tu "fakt někdo není úpně nomání, Uďo" je stále víc a víc. Hora šílenství přede mnou ční stále výš a výš a já si začínám říkat, jestli třeba nekape na karbid mě. Třeba jsem měla mírnou mrtvici, můj obří mozek nenápadně atrofuje a já přestávám chápat realitu kolem? Takhle sebevražedně se přece lidi s normálním pudem sebezáchovy chovat nemůžou... Vždyť už ani nemůžu napsat, že se střílíme do vlastní nohy, protože nohy už jsme si dávno rozstříleli na kaši a rychle pokračujeme směrem k hlavě...

Taky máte někdy tenhle pocit? Že se svět kolem dostal do takových obrátek šílenství, že jste se buď propadli do nějakého zavirovaného Matrixu nebo že snad musíte mít něco s očima, protože to přece už kurvafix himlhergot doprdeleuž sakrapráce usvatýhodyndyho...nedává vůbec žádný smysl!

Tedy pokud je naším cílem přežít - jako společnost i jako jednotlivci...