Necenzurujeme.cz

Ztrátový, i po dvaceti letech jako by postkomunistický moloch verejnoprávní CT nás krmí necím, co mnozí nechceme, ale musíme, protoze jinak prijde EXEKUTOR.

Pár hodin před zklamáním, že neuvidím nároďák jsem měl jiný sportovní zážitek, který mě načal. Naše veřejnoprávní televize mě pak dorazila. Ale začalo to Bohemkou. Bohemka ze Střížkova má snad jen 500 fanoušků a když hraje na hřišti soupeře, občas kotel skanduje „Vy nejste Bohemka“. Nechci rozebírat která Bohemka je ta pravá. To ostatně ví každý, kdo se jen trochu zajímá o fotbal. Jen se chci podělit o jeden zážitek. Snad 35 let jsem nebyl na stadionu Viktorky Žižkov a tak mě napadlo, že se zajdu podívat na nedělní utkání Bohemky ze Střížkova se Spartou, neboť Střížkov má stadion Viktorky pronajatý na domácí zápasy. Ten nápad mě stál 300 stovky za naftu a 4 hodiny ztraceného času.

Pro jistotu již ve čtvrtek jsem vyrazil na Viktorku a rovnou do Fanshoppu. Prodavač mi sdělil, že to tam má pronajaté, že sice prodává upomínkové předměty Viktorky, ale s klubem a lístkama nemá nic společného. A se Střížkovskou Bohemkou už vůbec ne. Lístky na prvoligový fotbal se prodávají prý jen v trafice kdesi pod stadionem. Byly tam ale tři trafiky. V první na mě koukali jak na blázna, že chci v trafice lístky na fotbal, tak jsem si tam aspoň koupil kolu. Ve druhé to dopadlo stejně, jen mi navíc nabídli ať si vsadím. Nekoupil jsem si kolu, ale cigarety. Ve třetí, která nebyla nijak označena že by zde byl prodej lístků jsem měl štěstí. Ale jen 30 vteřin.

Když jsem se zeptal na lístky na neděli, paní trafikantka otevřela šuple, vytáhla klubko lístků a už chtěla trhat. Zarazil ji až můj dotaz, zda jsou to lístky na Bohemku se Spartou. Nene, to je na Slávii s Viktorkou. Lístky na Bohemku nevedeme, upřesnila. Kdo je vede, respektive prodává, nevěděla. Kolu i cigarety už jsem měl, tak jsem si nekoupil nic. Vrátil jsem se do auta a na mobilu vymačkal 1188, abych zjistil telefon na stadion Střížkovské Bohemky. Nikdo to však na zjištěném čísle, přes opakované pokusy nebral. Na předprodeji lístků na Spartě, kam jsem marně volal od středy to zase vždy dvakrát zazvonilo, pak to někdo zvedl a hned položil.

Vzdal jsem tedy pokusy dovolat se kamkoli a vyrazil na Letnou. K předprodeji lístků jsem dojel ve 12,02. Bylo zamčeno, protože byla hodinová polední pauza. Vzdal jsem to a jel domů 45 kilometrů za Prahu. Jel jsem do Prahy, protože mi na jednom stadionu telefon pokládali a následně na druhém pro změnu nebrali. Zbytečných téměř 100 kilometrů jen proto, že jsem chtěl vidět fotbal. Nebo spíš kopanou. Když chci vidět fotbal, dívám se na Premier League. Doma jsem po značném úsilí nalezl web Střížkovské Bohemky a na něm mobil na sekretáře klubu. Byly dvě hodiny odpoledne. Někdo to zvedl a řekl „ano“. Netradiční jméno. Do toho vřískalo nějaké děcko a cinkalo nádobí. Zřejmě jsem se dovolal do závodní jídelny mateřské školky nadějí fotbalového klubu.

Na dotaz, kde mají předprodej jsem obdržel odpověď že nikde. Když jsem se zeptal, kde je tedy mám koupit, bylo mi sděleno že dvě hodiny před zápasem na stadionu, neboť předprodej nedělají. Tak jsem se jen utvrdil v tom, která Bohemka je ta pravá a která by měla hrát 1. ligu. Co ale nepochopím, jak může v první lize existovat mužstvo, na které je jediným spojením mobil k někomu domů, mužstvo, které nemá předprodej, má hřiště jen pro 500 diváků jako kdyby hrálo okresní přebor a tak hostuje jinde. Mužstvo, které tvrdí, že je ta pravá Bohemka. Pak je jasné, proč se v Evropě hraje fotbal a u nás kopaná. Nebo spíš nakopávaná. A tak jsem se těšil, že mi náladu spraví naše drahá, milovaná, státem a námi všemi placená, administrativou přěbujelá veřejnoprávní ČT. Těšil jsem se, že se aspoň podívám ve středu na nároďák, protože když jsem odjížděl do Prahy, tak na internetu psali, že to přece jen bude vysílat ČT. Omyl, jako v tom tabáku.

Po návratu jsem se ale dočetl, že ČT to vysílat nebude, protože prý byla cena za přenos vysoká, kolem jednoho milionu korun. Navíc podle Oty Černého prý jde o podřadný zápas. Kvalifikační utkání nároďáku je podřadné? ČT odmítla za přenos zaplatit milion. Tolik ale asi její přebujelá administrativa prosvítí a protelefonuje za jeden den. Navíc by minimálně za poloviční částku prodala reklamu, protože přenos by měl velkou sledovanost. Tak vypadá v praxi ČT proklamovaná propagace sportu a zejména fotbalu. Té televize, které budeme asi platit koncesionářské poplatky i z každého počítače s TV kartou. Zřejmě proto, aby pak měla milion na přenos. Nebo spíš na svoji přebujelou administrativu.

Je neděle, 16. listopadu a zítra máme státní svátek. Je 13,30 a odjíždím 50 kilometrů do Prahy, abych si vystál frontu na prvoligovou „kopanou“ jen proto, že „prvoligová“ Bohemka má jeden mobil, 500 fandů a žádné zázemí. Žádný předprodej. A slibované internetové přenosy ČT již půl roku nefungují -ale platíme je z daní i poplatků. Ale jestli budu chtít vidět ve středu nároďák, vyjde mě cesta do San Marina dráž jen proto, že ČT neměla milion na přenos jen proto, aby jej měla na telefonáty své přebujelé administrativy. Praktická ukázka toho, co je pro Českou televizi veřejnost. Občan. Rodina. Důchodce... Sliby, příjmy ze státní pokladny a člověk stejně ostrouhá.

ČT. Naše drahá veřejnoprávní televize, financovaná státem, tedy z našich daní, poplatků a reklamy nám určuje, co je správné a co ne. Tluče nám do hlav průzkumy veřejného mínění. Upírá nám právo výběru, protože když její postkomunistickou nabídku odmítneme, vyhrožuje exekucemi za neuhrazené koncesionářské poplatky. Důchodce Ota Černý, přeživší vlády OH, OF, ČSSD, ODS a dnes snad i KSČM rozhoduje, kdy se smíme dívat na nároďák a kdy ne. Přemek Podlaha, který možná nepozná česnek od cibule nám zase radí, co na zahrádce, i když ji většina populace nemá. To vše za naše peníze. Za peníze, daně a poplatky, které jsme nuceni platit za to, že se „můžeme“ dívat na deset let ohrané filmy, majora Zemana, „hodnotné“ popůlnoční koncerty a podobné programy, učit se, jak sázet ředkvičky a podobně. Hlavou kývající moderátoři nám stejně, jako za totality před filmem vysvětlují, jak to pan režisér myslel a komentátoři, s tvrdým výrazem a make-upem, který ve mě vyvolává vzpomínky na komentátory dosazené StB nám odříkávají s tvrdými pohledy zprávy. Děkuji nechci, za toto odmítám platit!

Je neděle, 16. listopadu a zítra máme státní svátek. Je 13,30 a odjíždím 50 kilometrů do Prahy, abych si vystál frontu na prvoligovou „kopanou“ jen proto, že „prvoligová“ Bohemka má jeden mobil, 500 fandů a žádné zázemí. Žádný předprodej. Ale jestli budu chtít vidět ve středu nároďák, vyjde mě cesta do San Marina dráž jen proto, že ČT neměla milion na přenos proto, aby jej měla na telefonáty své přebujelé administrativy. Praktická ukázka toho, co je pro Českou televizi i socialisty veřejnost. Občan. Rodina. Důchodce... Sliby, příjmy ze státní pokladny a člověk stejně ostrouhá.

Myslíte si jako Ota Černý, že kvalifikační zápas na MS našeho národního mužstva je podřadná záležitost jen proto, že hrajeme se San Marinem?