Necenzurujeme.cz

Zažil jsem vydírání lidovců osobně v parlamentu, tehdy tedy FSČSFR za nebožtíka Luxe. Díky rodící se demokracii a volebnímu systému měl každý hlas cenu zlata. Dnes bych vinil už jen volební systém a voliče. Dnes naší zemi nevládne ani vítěz voleb, ani poražený. Ale strana, která do roku 1948 kolaborovala vždy. Jednou jsou „pravicoví“ lidovci státotvornou křesťanskou stranou a jsou do koalice s pravicí, pokud pravice vyhraje volby. Když vyhraje volby levice, jdou do koalice s levicí, aby to „ohlídali“.

Jediné, co však hlídají jsou posty. Projděte si politiky lidovců a jejich členství ve stranách za posledních 20 let. Třeba taková ministryně obrany Vlasta Parkanová. Pamatuji si, jak se mne ptala v roce 1992 zda si myslím že má ODA šanci se dostat do Parlamentu. Odpověděl jsem jí že ne stejně, jako všichni, kterých se ptala. Hups, včas a před volbami vstoupila k lidovcům. Je vůbec možné, aby někdo během deseti, patnácti let změnil třikrát i vícekrát politické přesvědčení? Takový člověk buď nemá vlastní mínění, nebo mu jde o jedno. O pomyslnou moc a ekonomický profit. Pak ale takového člověka považuji za politického prostituta.Jenže takováhle prostituce je mnohem nebezpečnější než ta, za kterou zaplatíte za hodinu 2.000,- Kč. tahle stojí mnohem víc a můžete se nakazit, i když používáte kondom.

Jsem-li sparťan, fandím Spartě, i když se jí nedaří. Jsem li konzervativní pravičák, pak volím ODS, i když k ní mám spoustu výhrad. Tohle co se děje je ale už docela síla. Na rovinu, ministr zdravotnictví Julínek nemá řečnický dar ani dar vysvětlování, ministr spravedlnosti Pospíšil také ne. Přitom jde o jediné dva členy vlády, kteří našli odvahu konečně reformovat a ozdravit dva rezorty, tedy zdravotnictví a spravedlnost, protože k tomu za uplynulých 17 let nikdo neodvážil aby nebyl smeten. Protože by byl obětován. Protože reformy nejsou populární, i když jsou potřebné. Náš národ raději nesplnitelná hesla a život na dluh.

Pan Julínek je neprávem obviňován z toho, že jediné co udělal jsou třicetikorunové poplatky. Udělal toho mnohem víc a udělal to dobře. Ministr Pospíšil nepolitikaří, nemá projevy, nevystupuje v mediích. Veškerý čas věnuje práci. Přesto mají být oba obětováni a nahrazeni politickými výrobci hesel. Ve chvíli, kdy se KDU-ČSL začala potácet stejně, jako strana Zelených na hranici volitelnosti, začala najednou projevovat k voličům křesťanskou lásku a plácat nesmysly o nutnosti zmírnění dopadu reforem.

Reformy jsou nutné a i kdyby nyní byla u vesla levice, musela by je realizovat, jinak by zkrachovala ekonomika tohoto státu. Nicméně každý politik, který prosadí realizaci potřebných a nepopulárních reforem je dle praxe odsouzen k politickému zániku. To lidovci velmi dobře vědí. Jednou jsou vlevo, podruhé vpravo a když jim teče do bot, pohladí voliče po vlasech. Protože mají odzkoušeno, že volič slyší na hesla, nikoli na skutky. Topolánek je první, kdo našel odvahu k realizaci potřebných reforem. Pak ale nemůže ustupovat vydírání. Protože pokud ustoupí za cenu přežití do roku 2010, pak v tomto roce volby skončí pro pravici debaklem.

A tak se jednou začne prosazovat nesmyslný zákon o bojových plemenech psů, která neexistují, protože většina voličů psa nemá a pokud ano, tak malého. Pak se zase začne střílet do gayů a lesbiček, protože nezanedbatelnému procentu voličů přijde homosexualita „divná“. Teď zase chce zmírňovat dopady reforem. Korunu všemu však dal ministr kultury Václav Jehlička (jak jiak - za KDU-ČSL). Vymyslel doživotí sňatky. Podle ministra by se snoubenci, kteří se předem smluvně dohodnou vstoupit do manželství na celý život, dobrovolně vzdali možnosti později se jednoduše rozvést jako jiné páry.

Sňatek by byl považován za nerozveditelný a manželství by mohlo skončit, pouze pokud by se prokázala vina jednoho z manželů na rozpadu vztahu a ten druhý by navíc na rozvodu trval. Viník by vůbec neměl nárok dožadovat se rozvodu. Pan ministr má základní nedostatky ve vzdělání. Podle našich zákonů se nemohu dopředu vzdát svých práv.

Na venek a pro očistu má KDU-ČSL odhlasováno že s komunisty nikdy. To, že s nimi vládne nepřetržitě od roku 1948 je věc druhá.

To, že pokud se nezrealizují potřební reformy během pár let, bude velký průšvih víme všichni. Nebo to většina z nás slyšela. To, že realizace těchto reforem zlomí vaz politické straně, která je uvede v život ví většinou jen politici a politologové. A tak se tu plácá a slibuje, Ráth chce rušit poplatky nebo rozhodovat o obchvatu Prahy přes to, že ani jedno (což pan Ráth dosud nezjistil) nemá hejtman v kompetenci. A zase se bude slibovat pastelkovné, porodné, přídavky a kdoví co ještě. Nic se nezmění. Silnice budou víc rozbité a media budou psát o více úmrtích v nemocnicích.Alidovci s Čunkem či jiným předsedou se budou chechtat, jak jim to volič zbaštil.

A tak začíná platit to, o čem zpíval před desítkami let Karel Kryl: „V studené parádě kožených křesel, sešli se k poradě výrobci hesel“. Místo toho, aby ODS práskla do stolu a trvala na dodržení koaličních dohod se Topolánek třese, aby nepadl jako premiér. Místo toho, aby pohrozil Čunkovi demisí a odchodem do opozice. Oč tedy ve skutečnosti jde? O dodržení volebního programu, plnění slibů a pravicovou politiku, o dodržení realizace slibu nutných reforem, nebo o udržení se u vesla za jakoukoli cenu?

Pokud bude Topolánek takto dál submisivně ustupovat, pak totálně prohraje příští volby, protože nesplní nic z toho, co měl ve volebním programu. Kdo prohraje ale nejvíc, bude každý z nás. A lidovci? Ti budou zase ve vládě. Třeba s marťany.