Necenzurujeme.cz

Stovky politických odpůrců totalitního režimu v osmdesátých letech minulého století měly pro mnohé z nás nepochopitelnou odvahu. Bojovaly proti režimu beze zbraně, bez brnění, s vědomím, že budou postiženy. Stovky z nich ztratily život v nelidských podmínkách v uranových dolech, nebo po návratu z nich. Desítky z těchto lidí byly popraveny. Nikdy nikoho tito lidé nezabili. Ani v sebeobraně. Tito lidé věděli, že budou poznáni a usvědčeni, přesto nikoho nesvázali, pak neomámili a nakonec nepodřezali jen proto, aby nebyli dopadeni. Šli čelem vstříc svému osudu. Proč bratři Mašínovi a ne tito lidé z „uranu“, nejsou navrženi na vyznamenání? Proč není kolem těchto lidí tolik povyku, ale kolem bratří Mašínů ano? Vzdyť byli komunisty na rozdíl od Mašínů dlouhá léta mučeni, někteří popraveni.

Fakta:

(čerpáno mimo jiné z www.valka.cz)

Bratři Ctirad a Josef Mašínové, synové slavného Josefa Mašína, legionáře popraveného gestapem, se rozhodli bojovat proti poúnorovému režimu, stejně jako jejich otec bojoval proti režimu nacistickému. Stejně, ale jinak. Na počátku padesátých let se Mašínové rozhodli působit jako partyzáni, později odejít z vlasti a přihlásit se do americké armády, aby se pak v jejich řadách mohli opět podílet na boji proti komunismu.

Vybudovali malou skupinu ze 6 až 10 spolupracovníků, kterou vedli s hlavním cílem sabotáží, kterými chtěli podkopat morálku KSČ a obyvatelstva . Při plánování útěku za hranice byl Ctirad Mašín uvězněn v Jáchymově, kde nezahálel a i zde prováděl sabotáže. Po amnestii z roku 1953, kdy byl propuštěn, se skupina rozhodla v říjnu definitivně odejít ze země, aby se mohla vrátit ve službách americké armády. Po svém útěku, kdy byli dva z pěti členů skupiny (Zbyněk Janata a Václav Švéda) zajati a později popraveni, přeživší členové skutečně vstoupili do armády USA. Po jejich pětiletém závazku však z americké armády odešli, Ctirad Mašín dnes žije v USA, Josef Mašín v Německu a Milan Paumer se roku 2001 vrátil do ČR.

Zásadní fakta o protikomunistické činnosti bratrů Mašínů:

datum, místo: 13.9. 1951, Chlumec nad Cidlinou
oběť: příslušník SNB Oldřich Kašík
akce: přepad stanice SNB za účelem získání zbraní
plán: nechat se taxíkem zavést na místo, omámit a svázat taxikáře, vylákat příslušníka SNB ze stanice, venku ho udeřit železnou tyčí a tím zneškodnit (konkrétní postup nebyl přesně stanoven, mělo se postupovat dle situace na místě)
provedení: když se příslušník otočil zády, aby si zašel pro cosi zpět do stanice, Ctirad Mašín vytáhl z rukávu ocel a praštil ho po zátylku. Příslušník se otřesen pomalu otočil zpět a pokusil se vytáhnout pistoli. Josef Mašín ho okamžitě dvěma výstřely zastřelil.
výsledek: Přepad se nezdařil, střelba mohla vyburcovat celou stanici a proto bratři Mašínové okamžitě rychle ujeli.

datum, místo: 28.9. 1951, Čelákovice
oběť: příslušník SNB četař Jaroslav Honzátko
akce: přepad stanice SNB za účelem získání zbraní
plán: přivolat sanitku k fingované nehodě, zmocnit se jí (taxík nepřipadal po přechozím nezdaru v úvahu), řidiče a zdravotníka omámit a přivázat ke stromu (běžná praxe Mašínů), sanitkou se dopravit k policejní stanici v Čelákovicích, vylákat příslušníka, omámit ho a svázat, sebrat mu klíče a zmocnit se zbraní
provedení: podle plánu, příslušník vylákán k fingované nehodě, odzbrojen a spoután, zavezen zpět na stanici, přinucen vydat klíče a ukázat ukryté zbraně, následně omámen a po vyhodnocení nebezpečí (příslušník byl evidentně velmi zkušený a celou dobu si bratry Mašínovy pozorně prohlížel), rozhodnuto, že musí být zabit, aby nemohl vypovídat a podat popis pachatelů, jež si zjevně velmi dobře zapamatoval. Ctirad Mašín spoutaného a omámeného policistu, který se nemohl nijak bránit a do té doby s bratry Mašínovými z donucení spolupracoval, podřezal.
výsledek: Přepad byl úspěšný, zbraně byly získány.

datum, místo:2.8. 1952, mezi Čáslaví a Hedvíkovem
oběť: pokladník Kovolisu Josef Rošický
akce: přepad vozu vezoucí výplaty do Hedvíkova za účelem získání většího finančního obnosu na úplatky pro akci na osvobození Ctirada Mašína, který byl toho času ve věznici v Jáchymově
plán: zastavit vůz převážející hotovost v stejnokroji lidových milicí, předstírat vyšetřování, posádku vylákat z auta, omámit a svázat
provedení: V autě cestovaly čtyři osoby - řidič, bezpečák, pokladní a vedoucí závodní kuchyně, která zde byla shodou okolností (požádala kolegy o svezení). Proti nim stáli Josef Mašín a Václav Švéda. Václav zastavil vůz, vyzval řidiče, aby se legitimoval, když bezpečák protestoval, přistoupil z druhé strany Josef Mašín a s namířenou pistolí jim oběma přikázal vydat zbraně a vystoupit, což se také stalo. Josef Mašín si sedl za volant, zatímco Václav vedl oba zajatce pěšky. Josef s autem odbočil k lesíku, když se pokladník pokusil zezadu zasáhnout do řízení. Josef zastavil a přikázal oběma vystoupit, aby je odvedl k lesíku, kde je chtěli svázat, taktéž pěšky. Během cesty pokladník vytáhl pistoli, kterou měl dosud ukrytou, a namířil na Josefa. Ten zjistil, že jeho vlastní pistole mu vypadla v autě, a tak se chladnokrevně vrhl na pokladníka, který stál asi 2m od něj, sebral mu pistoli a, poněvadž pokladník stále kladl odpor, během potyčky ho zastřelil jeho vlastní zbraní. Zbylí tři byli zavedeni do lesíka a tam ponecháni.
výsledek: Přepad byl úspěšný, peníze byly získány.

Dále bratři Mašínové založili požár jedenácti stohů slámy na jižní Moravě, a následně zranili člena Pomocné stráže VB a velitele hasičů z Mořic Leciana. Účelem akce bylo narušit socialistické hospodářství (družstva soustředila slámu na jednom místě a její ztráty znamenala značné problémy) a morálku (po každé takové akci, která oficiálně nebyla nijak komentována ve snaze ji před obyvatelstvem utajit, se vyrojily divoké zvěsti o partyzánech). Když všechny stohy hořely a Ctirad Mašín a Václav Švéda se vraceli na kolech domů (podle plánu už měli být v bezpečí, ale vlivem technické závady na kole se zdrželi), upozornil na sebe Ctirad Mašín svým českým dialektem. Protože měl problémy s padajícím řetězem, zůstával pozadu, a když je za vesnicí zastavili dva muži, nedokázal tak, jako Václav Švéda včas ujet. Když mu Lecian zahradil cestu a pokusil se ho legitimovat, vytáhl Ctirad pistoli a vypálil dvě rány. Lecián se zasažen svalil na zem, muž. který ho doprovázel, se dal na útěk - Ctirad Mašín po něm taktéž dvakrát vystřelil, ale nezasáhl. Lecián byl těžce zraněn, ale vyléčil se (přišel o jedno oko).

Po pětitýdenním putování východním Německem, kdy byla proti pětičlenné skupině Mašínů povolána celá východoněmecká policie a k tomu sovětské jednotky, (pátrání se dohromady zúčastnilo 25 000 mužů), zastřelili členové skupiny ve dvou střetech čtyři z nich: dva na železniční stanici Ucro, kde se je legitimovat a když zjistili, že nemají doklady, chtěli je zatknout, a další dva během následného zátahu, kdy byla skupina obklíčena v lese - a několik dalších zranili. Až při jejich útěku se bránili a bojovali proti komunistickému režimu.

Podrobný popis činnosti skupiny lze nalézt v knihách:
Ota Rambousek: Jenom ne strach (Vyprávění Ctirada Mašína)
Jan Němeček: Mašínové - zpráva o dvou generacích

Argumentem zastánců bratrů Mašínových je zákon o protiprávnosti předlistopadového režimu a odboji proti němu (viz např. http://www.kpv.kozakov.cz/normy/zakon.htm), který říká v § 3:

Odpor občanů proti tomuto režimu, který ať již jednotlivě či ve skupině na základě demokratického přesvědčení politického, náboženského či mravního projevovali odbojem nebo jinou činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali, na území státu i v zahraničí, a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností, byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty.

Bratři Mašínové byli příkladem lidí, kteří byli ochotni to nejen prohlašovat, ale i konat. Postavili se zlu bez ohledu na jeho podobu, bez ohledu na své vlastní bezpečí, bez ohledu na nejisté vyhlídky na vítězství. Způsob, jakým tento boj vedli, je hoden diskuse. Je podřezání spoutaného zajatce bojem proti režimu?

Nemohu se ubránit dojmu, že bratři Mašínové nestříleli jen proto, aby se ubránili v boji proti komunismu. Podle historických dokumentů stříleli bez varování, aby získali zbraně, peníze a nakonec brutálně podřezali spoutaného zajatce, aby proti nim nemohl svědčit. Zapálili několik stohů, čímž neuškodili režimu, ale přivedli do zoufalé situace několik desítek zemědělců. Možná, že měli ideu boje proti komunismu. Určitě ji měli. Stříleli, aby získali zbraně, peníze, aby se zachránili a mohli utéct. Hájili demokracii a bojovali za ni do svého útěku, nebo bojovali za své osobní zájmy?

Do jaké míry bratři Mašínové komunistickému režimu uškodili a čím? Do jaké míry mu svojí činností a zabíjením pomohli v tom, že komunisté mohli šířit propagandu o teroristech a zabijácích ze západu?

SROVNÁNÍ:

František Mezuliáník za účast v pochodu vysokoškoláků na Pražský hrad v únoru 1948 byl vyloučen z vysoké školy, nato v dubnu téhož roku byl "vyakčněn" jako politicky nespolehlivý z ministerstva dopravy.

Založil ilegální skupinu, která na Českobrodsku rozšiřovala jím zkomponované letáky s názvy:Mrtvý Masaryk se ptá, Žádáme svobodné volby, Zemědělci, Vážení a milí, Českoslovenští katolíci, Vojáci, dělníci, rolníci, živnostníci, Pravda o T. G. M. Těchto letáků vyrobila tato skupina kolem 5000 kusů a rozšiřovala je v okolí Českého Brodu, vylepovala a rozesílala pomocí zaměstnanců ČSD jak v osobních tak i nákladních vlacích. Žádný z těchto letáků se nedochoval, ani v archivu ve spise MV. V tomto spise chybí i řada stránek, pravděpodobně s údaji o svědcích, se kterými se dostal v obci do konfliktu a kteří posléze správně volenými metodami dosáhli jeho odhalení a zatčení

Byl zatčen v červenci 1949 a jeho činnost byla kvalifikována jako velezrada dle § 231.

Byl odsouzen k deseti letům těžkého žaláře. Jelikož se tento rozsudek státnímu prokurátorovi zdál mírný, tak se odvolal a následoval rozsudek Nejvyššího soudu v Praze, který mu vynesl patnáct roků těžkého žaláře zostřeného půlročně tvrdým ložem (spaní na betonové podlaze atd.) a konfiskací jedné poloviny jmění. Byl vězněn na Pankráci, na Borech, v Jáchymově a Ostrově, ve Valdicích, v Leopoldově. Po písemné stížnosti na poměry ve věznici v Leopoldově je znovu odsouzen za pobuřování Okresním soudem v Tmavě k dalším dvěma letům vězení. Odseděl je v Iľavě.

Žádná z amnestií té doby mu nepřinesla kýženou svobodu. Jeho „převýchova“ nedosáhla požadované úrovně, a tak se na svobodu dostává až 13. 12. 1963, kdy je z Iľavy propuštěn na základě zhoršeného zdravotního stavu. Zanedlouho po propuštění je postižen srdečním infarktem, posléze mozkovou mrtvicí a v roce 1968 umírá ve svých dvaašedesáti letech na selhání ledvin a celkovou devastaci organizmu jako následku mnohaletého věznění. Krajský soud v Praze dne 31.10.1990 podle zákona č. 119/1990 Sb. při rehabilitačním řízení obvinění zrušil.

František Štverák byl římskokatolický kněz, narozen 5. 3. 1909 v Hrádku nad Blanicí (policejní okres Vlašim), farář farnosti Chvaly u Prahy. Poprvé byl zatčen 29. září 1939, protože odmítl vyzvánět po pádu Varšavy, záhy byl ale propuštěn. Podruhé byl zatčen 22. května 1940 pro podezření z velezrady. Nejprve byl vězněn v Praze na Pankráci, po dvou měsících putoval do Terezína, kde strávil měsíc. Následně pobyl několik dní v Dachau, pak téměř dva roky vězněn v Sachsenhausenu. Od 12. 6. 1942 byl vězněn opět v Dachau, kde byl až do konce války, kdy se dožil osvobození tábora.

V Dachau byli všichni kněží nelidsky týráni. P. Štverák jednoho dne kopal kanály, ale byl strašně vysílen. Příslušník SS jej udeřil jakýmsi kyjem do hlavy, pater spadl do prohlubně s ledovou vodou. Bylo to v listopadu. Několikrát se snažil vyhrabat se z prohlubně, ale vždy byl sražen zpět. Nakonec ztratil vědomí. Když se probral, ležel na zádech. Na prsou mu stál příslušník SS a snažil se mu pohupováním a dupáním promáčknout hrudní koš. Když se mu to nepovedlo, vytáhl pistoli a na pátera vystřelil. P. Štverák byl zasažen do plic, kulka vyšla zády ven. Několik hodin jej v tomto stavu nechali ležet, poté byl odvlečen do márnice. Čekalo se, že každou chvíli zemře. On však přečkal noc a druhý den byl ošetřen v táborové „nemocnici“ na tzv. revíru. Ku podivu se páter ze svého těžkého zranění dostal a dožil se svobody. Proč nikde není petice za udělení vyznamenání Františku Mezuliáníkovi a Františku Štverákovi?

Prosím, přečtěte si seznam politických vězňů, roky, které jednotliví z nich strávili jako odpůrci komunistického režimu v politických kriminálech. Projděte si seznamy těch, kteří v kriminálech zemřeli a těch, kteří zemřeli po propuštění. Projděte si seznam popravených.

Kdo z těch tisíců lidí dostal medaili? Nepřipadáme si dnes tak trochu jako v „komedii“ s Vlastou Burianem, kdy se hrdina narodil větou „císař pán je vůl“? Lidé se v kině smáli, Anton Špelec nestřílel.Komunisté popravili v letech 1948 – 1953 190 odpůrců režimu. Kolik z těchto hrdinů dostalo medaili?

Dnes většina novinářů a bloggerů běsní nad reakcí předsedy KSČM Vojtěcha Filipa. Nebudu ji komentovat. Dovolte mi ale otázku, není úsilí o udělení medailí bratrům Mašínovým výsměchem těm tisícům politických vězňů komunistického režimu a 190 popraveným, z nichž ani jeden nezabil, ale přesto bojoval bez medaile? Bojoval a umíral bez toho, aby zabíjel? Nejznámější oběť komunistických politických vražd Milada Horáková byla tedy popravena stejně jako třeba K. H. Frank! Na šibenici typu "prkno". Milada Horáková dostala škrtidlo a katův pomocník tahal lanem za její spoutané nohy, až ji udusil. Šlo o mimořádně trýznivou smrt. Od zahájení popravy po okamžik, kdy lékař konstatoval smrt, uplynulo téměř čtvrt hodiny.

P.S.: Julius Fučík také bojoval proti nacismu, což je srovnatelné s bojem proti komunismu. Fučík byl zlomen a udal koho mohl, ty, o kterých se domníval, že je již gestapo zatklo. Velké zatýkání 50 komunistických odbojářů však prý podle historiků na svědomí přímo neměl. Navrhne mu někdo medaili za to, že statečně bojoval proti nacismu a v rámci tohoto boje zabíjel (udáváním) ale po mučení a v rámci pudu sebezáchovy? Dáme medaili Fučíkovi, když ji dostali Mašínové? Dáme ji někomu z těch 190ti popravených odpůrců komunistického režimu?