Necenzurujeme.cz

Nechodil jsem často k lékaři. Do 18 let povinně se školou a pak nic. Pauza 25 let, kdy mi nic nebylo a tedy do mě stát nijak zdravotně neinvestoval.. Pak ale s věkem přišla potřeba prevence. Díky pauze obvodní lékař a dokumentace kdesi zmizeli. K nápadu preventivní prohlídky mě přimělo úmrtí mého otce a tristní zkušenosti mé tehdejší manželky se socialistickým zdravotnictvím a její úsilí mě chránit a sebe zachránit. K našemu společnému úsilí zachránit si život před péčí státu nás vedla následující osobní zkušenost:

Můj otec si v 84 letech zlomil nohu v krčku. Byl převezen do vojenské nemocnice ve Střešovicích. Je to dobrá nemocnice, řekl jsem si tehdy. Když jsem ale otce navštívil, zjistil jsem, že má horečku 38,9 a nikdo mu nic nedává na její sražení. Až po pořádném doslova kraválu byl převezen na pooperační JIP. Za tři dny teplota normální a otec se začal lepšit a tak byl přesunut na normální oddělení, kde si s ním hlavu opět moc nedělali. Za dva dna opět korečka 39 a až na můj další doslova nátlak znovu pooperační JIP a následná stabilizace. Požadoval jsem důkladné interní vyšetření, protože se mi stav otce nelíbil – neodpovídalo mu to, že má „jen“ zlomený krček. Internista u něj byl a prý konstatoval – co chcete, má zlomený krček a je mu 84. Trval jsem na důkladném interním vyšetření. Marně. Otec dva dny na to zemřel na masivní krvácení z prasklého žaludečního vředu, díky kterému to nevydrželo srdce. Kdyby se internista podíval na otce důkladně a ne dle tabulek VZP, otec by dnes ještě žil, anebo by relativně důstojně zemřel jako člověk.

Má matka si před lety stěžovala na malátnost a únavu. To je jen jarní únava, vyhodnotil specialista, ale máti se nedala a postupně přes odborné stanovisko lékaře jako laik uprosila a doslova dotlačila zdravotnická zařízení k různým odběrům. Dozvěděla se, že je vzhledem k jejímu věku vše v normě, nikdo se však výsledky nenamáhal vyhodnotit celkově. Matka je osoba študovaná a sečtělá a tak otevřela odborné knihy a studovala a porovnávala výsledky jako laik. Po samobádání došla k závěru že má rakovinu tlustého střeva. A ejhle, najednou jiný specialista její závěry potvrdil, maminka byla úspěšně odoperována a díky své laické diagnostice, která byla odbornější než ta odborná dodnes žije.

Dnes exmanželka (doplněno po letech) 8 let marodila tak, že díky neschopnosti našeho zdravotnictví zjistit příčinu jejích potíží nebyla prakticky 2 roky schopná chodit. Požadoval jsem kompletní lékařské vyšetření a nikoli dílčí, rozbory krve, imunologii, podívat se na pacienta jako na celek a všechny vyšetření porovnat a ne řešit „mastičkou na pupínek“ bez přemýšlení o tom, co ten pupínek vyvolalo. Marně. To je zbytečné, na to je příliš mladá, to nám pojišťovna neuzná, slyšel jsem kolem sebe. A tak exmanželka cirkulovala mezi postsocialistickými lékaři, kteří dělali jen to co jim VZP uhradí a experimentovali. Díky chybně nasazeným lékům, které se směly užívat maximálně 3 měsíce a které socialistické zdravotnictví do mé exmanželky cpalo 2 roky (VZP je proplácí) se ženě začal rapidně zhoršovat zrak a přibyly další potíže.

Začal jsem přes známé hledat lékařské kapacity. Podařilo se – díky chybně podaným lékům se zjistilo, že má exmanželka 16 mm nádor na hypofize a byla doporučena operace (mozku). Trval jsem opět na rozborech a kompletním vyšetření, CT, imunologii a podobně. Marně.V zoufalství jsem oslovil tehdejšího ministra zdravotnictví (ČSSD), popsal potíže a poprosil o radu, které zdravotnické zařízení tohoto státu je schopno zjistit příčinu potíží mé exmanželky. Asistentka pana ministra mi odpověděla, že se věcí pan ministr zabývá a že mi dá vědět (dokonce mi na sebe dala mobil). Po měsíci ticha jsem si dovolil zatelefonovat a dozvěděl jsem se, že pan minist věc předal k vyřízení svému náměstkovi. Pana náměstka jsem 2 x urgoval až konečně po dalším měsíci jsem dostal dopis od Ministerstva zdravotnictví. S nadějí jsem dopis otevřel. Nikoli pan náměstek, ale jím pověřený vedoucí nějakého odboru mi napsal, že máme navštívit obvodního lékaře a ten že poradí. Dopis mám uschován a mohu kdykoli doložit.

Přes známé jsem nakonec dostal exmanželku do Masarykova onkologického ústavu na týdenní pobyt s potřebnou péčí. Tak lidský a profesionální přístup k pacientovi jsem nikde nazažil, znovu za něj do Brna děkuji. V Brně doporučili další klinická vyšetření (na kterých jsem marně 6 let trval). Zjistili příčinu potíží, i když ta měla další příčiny a proto doporučili další vyšetření. Začalo další kolečko po pražských nemocnicích. CT, imunologie a další? Kdo to doporučil? Brno? To my neděláme, pro takové vyšetření musí být vážný důvod, to by u VZP neprošlo, slyšeli jsme všude.

Zcela rozzuřen jsme s exmanželkou navštívil ryze soukromé zdravotní zažízení. Bez problémů provedli všechna doporučená a požadovaná vyšetření a další iniciativně přidali. Do 14 dní jsme měli výsledky. Až toto zařízení zjistilo příčinu a okamžitě zahájilo léčbu. Bohužel, díky přístupu socialistického zdravotnictví, které si manželku 8 let přehazovalo, ale nijak neléčilo došlo k vážnému poškození organismu. Pravděpodobně nevratnému, tedy díky chybám a laxnosti našeho státního zdravotnictví „zdarma“ bude muset být do konce života na lécích.

Za posledních 10 let zaplatila moje rodina tomuto státu nemocenskou zhruba ve výši 350.000,- Kč. Protihodnotou mi byla smrt otce a 8 let trápení exmanželky s trvalým poškozením jejího zdraví. Soukromému zdravotnickému zařízení jsme jako tříčlená rodina zaplatili na rok 60.000,- Kč a pomohlo to. Do budoucna tedy budu na osobu rád platit 20.000,- Kč ročně za prevenci a léčbu soukromé klinice, je to méně než státu a mám péči, kterou mi sice stát garantuje, ale neposkytuje. Vedle toho státu za svou osobu odvedu - tedy daruji ročně cca 40 - 50.000,- Kč, přesto že se od něj v zájmu svého života odmítám nechat léčit.

Blog doplněn o "ex" po deseti letech, 21.9.2017, ale je stále aktuelní.