Necenzurujeme.cz

"Ta žena dvacet let snášela domácí násilí. Nebylo prokázáno, že manžela chtěla zabít, ani to, že s tím byla srozuměná,“ uvedla už při líčení obhájkyně Marvanová.

Kamila velikovská napsala ve vazbě knihu: "Svobodná, i když za mřížemi." Citace:

Přišel za mnou se zbraní v ruce. ,Tak koho mám prvního odprásknout?‘ Neodpověděla jsem, bylo mi to jedno.

,Tak co? Tebe?‘ - zamířil na mě -,Nebo sebe? Odprásknu se a budeš mít konečně klid a můžeš se klidně kurvit!‘ Nechtěla jsem to dál poslouchat. Zbraň měl provokativně u pravého spánku. Ty jsi ale vážně nemocný, pomyslela jsem si a nahlas řekla: ,Nedělej kraviny!‘

Vstala jsem, obešla malý konferenční stolek, on stále měl zbraň u spánku a díval se na mě jako slabomyslný. Chňapla jsem po zbrani, abych mu ji vytrhla z ruky. Zavadila jsem o neuvěřitelně jemnou spoušť. Ozval se výstřel.“

Za dvacet let soužití s manželem zakusila Kamila Velikovská psychický a fyzický teror, který by bez úhony ustál málokdo. Její manžel ji fackoval, bil pěstmi do obličeje, šlapal po rukou, kopal do ní na zemi. Musela mu sedět u nohou jako pes. Topil ji ve vaně a před smrtí ji tehdy zachránili sousedé, kteří do domku vtrhli. Vlastním dcerám přikládal Velikovský pistoli ke spánku, manželce vyhrožoval zastřelením. Nahou a mokrou ji vytáhl v zimě ven na sníh. Velikovský dokonce napadal a bil svého vlastního otce. Dva roky před svou smrtí Velikovský po manželce vystřelil, pretože se v té chvíli pohnula, kulka ji minula a zasekla se do zdi. Policie věc uzavřela jako neopatrnou manipulaci se střelnou zbraní. Za dvacet let soužití s manželem zakusila Kamila Velikovská psychický a fyzický teror, který si drtivá většina z nás nedovede ani představit. Málokdo by po těch 20 letech zůstal psychicky vyrovnaný a plně odpovědný za své činy zvlášť ve stresových a emocionálně vypjatých situacích.

Policisté, kteří byli mnohokrát k opakovaným případům násilí v rodině Velikovských přivoláni, viděli zbitou plačící ženu a plačící vystresované děti. Podle platné legislativy toho ale udělat moc nemohli (?). Policie nemá jak situaci řešit, pokud se nestane něco „opravdu vážného“. Tedy například pokud manžel manželce vyhrožuje a drží v ruce nůž, nemůže policie prakticky nic dělat. Může až tehdy, kdy si žena do sebe nechá ten nůž zabodnout. I pak ale může jít o „nešťastnou náhodu“, nebo „neopatrnou manipulaci“. Pak už ani k Velikovských nechtěli jezdit, protože se to opakovalo pořád dokola. Proč ale policie nevyšetřovala pokus o vraždu K. Velikovské ve vaně, když na událost bylo dost svědků?

V psychologické poradně, kterou oba manželé navštívili, jim řekli, že jim nemají jak pomoci, že je třeba návštěva psychiatra, protože manžel je psychopat. Psychiatr ale mohl Velikovského léčit jen s jeho souhlasem, který však nedostal. Dvacet let okolí, policie i lékaři věděli o týrání Kamily Velikovské. Nic se nestalo až do doby, kdy dvě kulky pronikly lebkou tyrana a usmrtili jej.

Pokud někdo drží nabitou zbraň u hlavy a druhý se s ním o ní přetahuje, není až tak snadné zavadit o jemnou spoušť. Ještě hůře jde zavadit tak, aby vyšly dva výstřely. Pokud je zbraň přiložena u hlavy a vystřelí, zanechá to na kůži zcela jasné stopy ožehnutí a prostřelená lebka vypadá zcela jinak, než když zbraň vystřelí z metru či dvou. Pak by ji ale člověk nemohl držet u své hlavy. Pokud ji u své hlavy držel, musely na ní být otisky Velikovského a ožehnutá a zdevastovaná tkáň v místě, kde kulka zasáhla hlavu.

Ani 20 let tyranie neopravňuje k vraždě. Navíc, pokud jde o vraždu připravovanou, s dopředu půjčenou zbraní a s následným ukrýváním stop a těla, měl by být trest nejvyšší a pro spolupachatele rozhodně ne podmíněný. V tomto případě mi ale uniká, zda se soud ve svém verdiktu řídil znaleckými expertizami kriminalistů (dva výstřely při zavadění o jemnou spoušť a ožehnutá kůže) a posudky psychologů či psychiatrů o duševním stavu obou aktérů, manželů Velikovských. Nebo zda byl soud ve svém rozhodování ovlivněn medializací případu, knihou kterou paní Velikovská vydala a jejími aktivitami s pomocí týraným ženám.

Novela zákona, umožňující vykázat v bytu na 10 dní násilníka absolutně nic neřeší. Násilník se vrátí 11 den a bude to horší. Může i zabít, jako se to stalo nedávno. Zákon byl ale uplatněn..

Každopádně si nemyslím, že po těch 20 letech byla Kamila Velikovská ve stavu, kdy byla plně odpovědna za své jednání. Byť ji to zřejmě neomlouvá. Byť po vraždě jednala zcela racionálně, uklidila krev, stopy, ukryla tělo. Nejsem si ale jist, zda je vina (i když soudem snížená na 7 let) jen na její straně v okamžiku, kdy její okolí, policie i lékaři o teroru, který trval 20 let, věděli.

Šlo o předem promyšlenou a chladnokrevně prokalkulovanou vraždu? Nebo o vraždu v afektu? Nebo o zabití v sebeobraně? Do jaké míry byl rozsudek ovlivněn vydanou knihou, sympatiemi části veřejnosti, mediální podporou, snahou K. Velikovské pomáhat týraným ženám a profesionálně zpracovanými hezkými fotografiemi představujícími Kamilu Velikovskou jako krásnou ženu? Je chladnokrevnou vražedkyní, nebo týranou ženou, který bránila holý život?

Nedává ale soudní koncovka tohoto případu nebezpečný precedens a příklad pro další týrané ženy?