Necenzurujeme.cz

Petr Šusta, zdroj TV Nova

Politické strany a pak vlády slibují spoustu věcí. Je zajímavé srovnat pak ty sliby s praxí. Proklamací, slibů a programů je plno. Tedy, jak je to se zdravotně handicapovanými a deklarovanou „péčí“ státu o ně? Jasně, člověk si má pomoci sám. Jenže, „vozíčkář“, pokud ve většině státních institucí a úřadů přetrvává absence bezbariérového vstupu a toalet, si nemá pomoci jak. Je odkázán na pomoc druhých a měl by mu pomoci stát. Ale nepomáhá. Ale bezbariérové vstupy či zastávky MHD se prý „plánují“. Už 24 let. Stejné je to s diabetiky a dalšími postiženými, včetně nevidomých. Stát tlachá o pomoci postiženým, ale skutek utek. Přitom v ČR žije podle ČSÚ 1 015 548 osob se zdravotním postižením, ti představují 9,87 procenta celé populace. Pochopitelně, jde o postižení s různou závažností.

Velmi závažným postižením, bránícím normálnímu zapojení do života a práce, je ztráta zraku. Počet zrakově postižených v ČR je odhadován na 100 000. Drtivá většina postižených má mnohem větší vůli a snahu žít a pracovat, něž zdraví lidé. Jenže bez pomoci okolí, zejména, bez pomoci a bez vytvoření podmínek státem, nemohou. Stát vymyslel nové tabulky a tak zázračně snížil počet nezaměstnaných. Pak vymyslel nové tabulky a „zázračně“ uzdravil desetitisíce postižených. Proč? Inu aby nemusel pomáhat a platit. Jde totiž o výkazy, které se zasílají do Bruselu, člověk, ten je až na posledním místě.

Malý příklad z praxe, jak vypadá péče státu o zdravotně postižené: Nevidomý Petr Šusta byl sedm let odkázaný na pomoc svého slepeckého vodícího psa, o Vánocích 2013 mu ale jeho retrívr Memory zemřel. A přestože se zrakové postižení pana Šusty postupem času ještě zhoršilo, úřední rozhodnutí nyní zní, že na příspěvek na pořízení nového psa nemá nárok. Inu, holt se změnily tabulky a tak se vlastně pan Šusta „uzdravil“. Jak? Inu takto: "Rozhodli jsme na základě posudkové lékařky, že ten pán nemá na vodícího psa, tedy zdravotní pomůcku, nárok," řekl ředitel Úřadu práce v Hradeci Králové Martin Horák. Postižení Petra Šusty se přitom od roku 2007 výrazně zhoršilo. Nyní je z 95 procent slepý. Jenže se holt změnily tabulky.

S vodícím psem se Petr Šusta mohl klidně vypravit i do zaměstnání do Nové Paky, nyní zvládne maximálně krátkou procházku kolem svého domu. Takže, pan Šusta pracoval a pracovat chce, ale „úředník“ mu to neumožní. Co mne navíc doslova nadzvedlo, bylo konstatování Marina Horáka že „pes je kompenzační pomůcka“, navíc s ignorací faktu, že dle zákona zvíře již není „věc“, jako jí bylo dříve. Úředník tedy odsunul nevidomého pana Šustra na okraj společnosti, znemožnil mu pracovat a vodícího psa vede jako kompenzační pomůcku. Vítejte v České republice.

Když se věc prostřednictvím TV Nova dostala k ministryni Michaele Marksové, prohlásila: "Pokud se ten případ dostane na můj stůl, tak já mám větší pravomoc zapojit zdravý rozum, jestli byl sedm let zvyklý na slepeckého psa tak je asi nesmysl, aby ho neměl dál..." Inu, tak pokud mají „zdravý rozum" jen ministři, tak zrušmě úřady a ponechme jen ty ministry. Nebo by to chtělo ty úředníky bez „zdravého rozumu“ propustit a ministr Babiš by hned ušetřil miliardy.

To, že stát dotuje přes 500 proromských neziskovek miliardami, aniž by se zajímal o to, zda pomohli jedinému Romovi, či mu vysvětlili, že pracovat a nekrást je normální, je státní alibismus a vytáčí mne, že tyto vyhozené miliardy se nedají třeba důchodcům s nejnižšími důchody, žijícím pod hranicí chudoby. Ale to, že stát, který deklaruuje alibisticky pomoc postiženým spoluobčanům a přitom je fakticky odsouvá díky „úpravě tabulek“ až za okraj společnosti, to mne vytáčí do ruda!