Necenzurujeme.cz

Vím, je to těžké, když vás zradí člověk, kterému jste dali vše, roky se o něj starali, báli, sdíleli s ním. Zabouchne nečekaně a bez varování naposledy dveře, nebo branku a navždy zmizí. Odejde za lepším. Pokud jste ho milovali, dopřejte mu to bez výčitek a zášti. On si jde za svým štěstím a vy máte šanci poznat něco nového. Máte šanci zase s někým sdílet, starat se, bát se o něj a máte naději, že tentokrát nezradí. Dívejte se na to pozitivně, nikdy nevíte, co vám osud přinese. Tak ho nezatracujte a pomožte mu. Dokud totiž dýcháte, je vždycky šance.

Vím, když vám partnerka zdrhne za bohatším nebo hodnějším, či když vám ten váš uteče za o dvacet let mladší než jste vy, navíc ve chvíli, kdy to nečekáte, je to rána. Ale dá se přežít a je třeba ji přežít. Protože pokud dýcháme, je naděje a máme šanci. Mnohem horší je, když si vašeho blízkého povolá ten nejvrchnější kritik a odejde tam, odkud není návratu. Ale takový je život a smrt k němu neoddělitelně patří. Jenže ten, kdo navždy odešel, by jistě nebyl rád, pokud by viděl, že se trápíte, nebo že přemýšlíte o nějakém nevratném kroku, či jej dokonce chystáte. Když odejdete, čeká vás jen černočerná tma a už nemáte šanci poznat to hezké, co pro vás osud měl ještě nachystáno. A věřte, že má.

Neměl jsem rád Štědrý den, ale pak jsem se na něj těšil díky člověku, pro kterého jsem žil a dýchal. Těšil jsem se, až uvidím ozdobený stromeček, až uslyším radostné „přijede táta“, uvidím salát vytvarovaný do podoby kapra, až si dáme mamčinu rybí polévku, ženin bramborový salát a moje řízečky. Těšil jse se, až budu slyšet šustění vánočního papíru, strhávaného z dárků. Těšil jsem se ne na dárky, které dostanu, ale ne to, zda uvidím radost v očích těch, kterým jsem dárky dal. Zda jsem se trefil Eduardem, klávesami, sochou „svobody“, knížkou či čímkoli jiným. Víte, i když jsou to roky, co takový Štědrý den byl naposledy, tak když zavřu oči, slyším a vidím to a zabolí to. Ne tolik jako dřív, ale zabolí i po těch letech. Tak ty oči rychle otevřu, abych viděl, že život jde dál.

Zrušil jsem před lety Vánoce a Štědrý den. Jeden jsem pracoval až přes půlnoc, druhý jsem uklízel a maloval byt a můj obranář mne z pelíšku nevěřícně pozoroval. Dnes už tu není. Maloval jsem, uklízel jsem a v okolí svítily stromky, u mne ne. V okolí se rozdávaly dárky, u mne ne. V okolí se na sebe lidi usmívali, já neměl na koho. Tak jsem se zaměstnal, abych ten den přežil. A přežil jsem ho a druhý den si uvědomil, že je běžný normální den, já dýchám a tedy žiju a tak mám šanci, že přijde něco nového, že bud mít co budovat, s kým sdílet, zasloužím si něčí úsměv. Skoro každé Vánoce vám, co jste sami, tohle na Štědrý den píšu. Vím proč. Nebojte se toho, že jste sami. Klidně si vymalujte. Nebo běžte do nějakého podniku, který má otevřeno a potkáte tam lidi, kteří na tom jsou stejně jako vy. Pak nebudete sami ani vy, ani oni.

Posledně mi na blog na toto tema napsalo 38 lidí a všem jsem odpověděl. Tak jestli jste sami, klidně mi napište, odpovím, i když ne hned, protože tento Štědrý den budu u mamky. A uvařím si jako každý rok kávu do hrníčku, který jsem dostal k těm prvním Vánocům v den, kdy jsem se na ty příští začal těšit. Když napíšete, neodpovím hned, ale až se vrátím od mamky, odpovím určitě. Nejen proto, že mne tu nikdo nebude vítat. Tak jestli jste sami, nebojte se toho. Je to jen den jako kterýkoli další, i když tento je „trochu jiný“. Ale pak přijdou další dny a vy je musíte prožít naplno, protože v jednom z nich někoho potkáte. A pak už nebudete sami nejen o Štědrém dni.

Hezké a klidné svátky všem dobrým lidem a sílu vám, kteří jste dnes sami.