Jsme pro Němce stále jen České smějící se bestie?
Němci deklarují, že mají s naší zemí nadstandardní vztahy a chovají k nám přátelství. Občas přijede německý politik a pokloní se v Lidicích. Jak je to možná doopravdy, předvedla německá automobilka Mercedes – Benz.
Mercedes byl za druhé světové války symbolem strachu, vraždění, genocidy. Z jeho otevřených nablýskaných limuzin, okrášlených vlaječkami s hákovým křížem, nebo blesky SS, hailoval Hitler a další nacističtí pohlaváři a lidské zrůdy. Automobilka se dlouho této nálepky nemohla zbavit a roky ji trvalo, než začala být vnímána opět jako symbol preciznosti, kvality, úspěšnosti a i luxusu. Tak, snad automobilce Mercedes – Benz nebude vadit, když dobovými fotografiemi připomenu, že Mercedes byl jedním ze symbolů nacismu, protože mne jako Čecha hluboce urazila.
Automobilka Mercedes-Benz zveřejnila video, jak probíhaly testy bezpečnostních systémů nové generace třídy C. Za volant vozu usedl sedminásobný mistr světa formule 1 Michael Schumacher. Jednou z překážek na trati byla figurína českého exprezidenta Václava Klause. Informaci i video přinesl server novinky.cz. Schumacher na figurínu Václava Klause najížděl a testoval, zda bezpečnostní systém včas dokáže před figurinou zastavit, nebo ji objet. Podle všeho se Němci v Mercedesu chtěli zviditelnit nevkusnou reklamou, kterou urazili hlavu sousedního státu, jedno, zda bývalou.
Tak by snad ještě v rámci reklamy mohli třeba při crash testech narážet do maket WTC. Američané by jistě byli nadšeni a prodej Mercedesu v USA by jistě stoupl. Nebo dají snad do reklamních sloganů i konstatování, že Mercedes je tak bezpečný, že ani bomba nezabila přímo Reinharda Heydricha, který zemřel vlastně až na otravu krve? Mohla by jistě s úspěchem použít i dobové foto. Reklama s figurinou českého prezidenta urazila nejen Václava Klause, ale i Českou republiku. Nacisté za války stříleli na fotografie vůdců svých nepřátel, dnes Němci najíždějí do figurin prezidenta země, ke které prý chovají ty nejlepší vztahy. Bude protestovat Miloš Zeman, či naše ministerstvo zahraničí?
Můžeme si o prezidentovi myslet co chceme, můžeme jej chválit či kritizovat, ale měli bychom jej vždy respektovat a neurážet. Pod článkem o testech jsou však příspěvky, které redakce nestačí mazat. Některé zůstaly, uvádím pár příkladů:
Škoda,že to neskusil na originale – Zdeněk Vybíral, Rotava +90 souhlasů
zase to přežil tuneldědek - Radim Meluzín, Hranice +108
Já bych tam dal opravdovýho Klause. Kdyby to nevyšlo, škoda by ho nebyla... - Mike Vondřička, České Budějovice + 91
V tomto duchu je většina reakcí pod článkem. Co jsme to za národ? Jsme tedy národem cyklistů s ohnutým hřbetem a kopajícíma nohama podle Adolfa Hitlera? Hýkáme blahem, že někdo urazil Klause a je nám jedno, že urazil našeho prezidenta, naši republiku, nás Čechy? A že to byli zrovna Němci?
Můžeme Klause obdivovat, můžeme jej nesnášet, můžeme jej chválit, nebo kritizovat. Vše by ale mělo mít svoji míru slušnosti a respektu k hlavě státu, byť bývalé. Pokud v tomto státě nechováme úctu a respekt k vlastním prezidentům a zcela běžně je urážíme, nemůžeme se pak divit, že si z toho třeba německá automobilka vezme příklad. Tak mi napadá, pokud by se někdo u nás chtěl učit tenis a přilepil by na zeď fotku Angely Merkelové, trefoval se do ní tenisáky a video o tom vyvěsil na net, jak by asi reagovali v Německu?
Jak je to s tím údajným německým přátelstvím s námi ve skutečnosti? Adolf Hitler o nás kdysi prohlásil: „Češi jsou smějící se bestie. Jsou jako cyklisté: shrbený hřbet a nohama stále kopou“. Když čtu tu diskusi pod článkem o testech Mercedesu, mám pocit, že jsme těmi bestiemi zůstali. Nic to však nemění na tom, že Německo, prostřednictvím své automobilky, veřejně urazilo prezidenta České republiky a já tímto proti této urážce důrazně protestuji!
Tento blog, jako můj protest proti urážce bývalé hlavy České republiky, zasílám panu Detlefu Lingemannovi, velvyslanci Spolkové republiky Německo.
Jsme pro Němce stále jen České smějící se bestie?
(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)Žádné komentáře