Necenzurujeme.cz

lidovky.cz

Jedna kolegyně blogerka napsala v červnu o tom, jak její pes kousl jejich miminko. Cituji z blogu: „Na podzim k nám přijela návštěva s asi tříletým chlapečkem, který nebyl na psy zvyklý. Tu a tam na Jimmíka šlápl, načež psovi po dvou hodinách došla trpělivost a chňapl jej po nose. Pes dostal sprda a už byl hodný. Kluk se tak lekl, že psa uctivě obcházel obloukem.“....

nebo dále: „Ohromné je pro ni pozorovat (pro devítiměsíční dceru Adélku), jak Jimmík (desetiletá kolie) pije z misky vodu nebo baští granule, v tu chvíli skoro nedýchá, přikrčená blízko něj k zemi do jeho úrovně, aby jí nic neuniklo.“

a ještě o něco dále: „Dávala jsem cosi na stůl a najednou slyším za sebou pláč. Otočila jsem se a Andělce tekla od obočí trocha krve. Jimmík už měl hlavu dost od ní, tak jsem si ani nebyla jistá, zda to byl on, jestli si dítě neublížilo třeba hračkou. Křikla jsem na psa "Fuj!, Nesmíš!"

no a nakonec: „Vzala jsem plačící miminko a přičapla s ním k Jimmíkovi. Ukázala jsem mu, kde má bolístku a klidným starostlivým hlasem vysvětlila, že Andělku něco bolí. A že musí být na ni hodný. Takže jen čichnutí ke krvi a pláč malé, žádné výčitky.“

Při čtení těhle řádek mne mrazilo. Mrazilo mne ještě víc, když jsem v diskusi zahlédl, jak je pisatelka nadšená z toho, jakou má blog karmu a čtennost. Shodou okolností oba blogy, na které reaguji, byly poutány na titulce idnes.cz. Mrazilo mne z té lhostejnosti a nezodpovědnosti matky, navíc, chlubící se touto nezodpovědností. Autorka pak dnes napsala blog o tom, jak je znechucená, protože si ji pozvala policie spolu se sociálkou k podání vysvětlení. V blogu píše: „Jsem znechucená! Dostala jsem pozvánku na sociálku kvůli dceři. K mému údivu nechtěli podepsat jen nějaké lejstro k rodičovské, nýbrž prověřovali, zda své dítě nezanedbávám a netýrám!!! Podklady získali od PČR a ti z mého blogu.“

Každý pes vnímá rodinu jako smečku a přirozeně usiluje o svoji pozici v té smečce. Pokud je pes již v rodině, které se narodí miminko, vnímá jej jako narušitele a velmi rychle vycítí, že psa vysunulo z jeho pozice o stupeň níž a tak podle toho podle svého pudu reaguje. Pochopitelně je nesmysl v takové situace psa zcela od „smečky“ odstavit a izolovat jej zcela mimo dosah dítěte. O to agresivněji pak může o svou pozici usilovat. Jenže nelze zapomenout, že pes je zvíře, se svými instinkty a pudy.

Kolegyně blogerka nadšeně píše, jak její devítiměsíční dcerka, s hlavičkou v úrovni psa u psí misky, nadšene porozuje, jak pejsek baští granule. Nezlobte se na mne, ale dovolit něco takového a ještě se tím chlubit, považuji za zrůdnost. To potvrdí každý zkušený kynolog. Pes logicky vnímá obličej dítěte v těsné blízkosti misky s krmením jako ohrožení jeho potravy a může kousnout. Něco takového se nikdy nesmí dopustit. Nikdy nesmí být obličej dítěte na úrovni mordy psa, nebo dokonce pod ní – pes to okamžitě vyhodnotí jako podřazenost a podle toho se zachová.

Pokud má rodina psa, nikdy nesmí být nejen sám v místnosti s dítětem, ale nikdy, ani na chvilku nesmí být mimo oční kontakt dospělých. Dítě nikdy nesmí do pelíšku psa a do blízkosti jeho misky s krmením. Pokud si dítě se psem hraje, musí být dospělý u obou tak, aby byl v případě potřeby vždy schopen včas a účinně zasáhnout. Jestliže pes dítě kousne a vy mu dáte navíc přičichnout k jeho krvi s chlácholivým „fuj pejsku, to se nedělá“, buďte si jisti, že si to pes zakóduje a zkusí to znovu. Nemluvě o tom, že desetiletá kolie je to nejméně vhodné plemeno psa k dítěti jak pro své povahové vlastnosti, tak pro svůj věk.

Šokovalo mne, jak laická veřejnost v diskusi pod prvním blogem autorce „tleskasla“ a jak z toho autorka byla nadšená. A tak mne ani nepřekvapuje, že logická a oprávněná reakce policie a sociálky autorku „znechutila“. Vždy mne mrazí, když vidím, jak se rodiče na webu chlubí fotkami jejich batolete v těsné blízkosti psa.

Předesdílám, že jsem dlouholetý pejskař a nikoli zaujatý laik. Celkem jsem měl tři psy. Můj poslední pes byl Americký stafordšírský teriér a tak velmi dobře vím, co je třeba proto, udržet jeho odpovídající pozici ve smečce. Proto doporučuji té znechucené mamince můj starší blog, který je pod tímto článkem. A autorce vzkazuji, že jsem znechucen z toho, jak matka dítěte může nechat šlapat beztrestně tříleté dítě po psovi a čekat, až jej kousne do nosu. Jsem znechucen tím, jak matka může dopustit, aby její 9 měsíční batole mělo obličej u misky s krmením ve chvíli, kdy pes žere. Jsem znechucen tím, že matka dítěte může být tak nezodpovědná a sebestředná a pak si ještě stěžuje na logickou reakci policie a sociálky. Pokud pes jakkoli napadne dítě, je to vždy chybou člověka, v tomto případě znechucené matky malé Adélky. Proto doporučuji autorce (a nejen jí) k přečtení odkazy na články pod mým blogem.

Doporučuji té znechucené mamince také tento článek s varováním, že obsahuje drastické obrázky: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/kazuistika-pokousani-psem-455024. To, že její dítě nedopadlo jako to v odkazu je jen štěstí. Nejsem si jist, zda, pokud by její Adélka dopadla stejně, jako dítě v odkazu, že by autorka psala podobné blogy. Už jen proto, že by s největší pravděpodobností seděla po zásluze ve vězení.