Necenzurujeme.cz

Neoddiskutovatelnou pravdou je, že díl odpovědnosti neseme my sami. Jako společnost. Myslím díl odpovědnosti na tom, co vyroste z našich dětí a jak budou jednat v dospělosti. Výchova dětí v Čechách se hodně zmaterializovala. Materiálno mnohde vygumovalo lidské rituály, protože ty jsou daleko náročnější na čas a energii. Dítěti se koupí hračka, řekne se mu párkrát denně: "Mám tě ráda," ale bez emočního podtextu, zní to spíše jako pozdrav. Dítě se nevezme na klín, nepřečte se mu pohádka, ale pustí se mu v televizi nebo na DVD. Málo která rodina si může dovolit aby matka doma udržovala oheň a otec vydělával na dřevo.

Letos v březnu J. Tvrdoň udusil 15 měsíční dítě. Dostal 12 let. Kdy konečně dojde ke zvýšení trestních sazeb? Ne že by vyšší trestní sazba takovému činu zabránila, ale ochrání další děti, které takový člověk po propuštění za 6 let pro vzorné chování může ohrozit. Vloni proběhl medii případ Ondřeje a Jakuba týraných matkou. Podobných případů je mnohem víc, nemá smysl je všechny vypisovat. Jen se ptám, kolik takových případů se ještě musí stát, aby se něco změnilo?

V říjnu 2007 se konala konference „Když rodič unese vlastní dítě“. Jedním ze závěrů konference bylo stanovisko, že je v takovém případě nutno jednat operativně a nečekat na zdlouhavé rozhodování soudců. Jenže chybí právní norma, která by takovou věc umožňovala. Malého Honzíka unesla A. Stašková v květnu 2007. Soudce o tom, že dítě patří do výchovy otce rozhodl až v srpnu 2007. Intenzivně po Honzíkovi policie začala pátrat až v prosinci 2007. Šlo o takzvané zesílené "mimořádné pátrání" (fotku má každá služebna, obcházejí se ubytovny).

Proč není právní normou stanovena soudci povinnost v takovémto případě rozhodnout přednostně do 48 hodin? Proč není povinnost policie v případě zmizení dítěte stustit intenzivní pátrání okamžitě? Proč není možné z databáze během několika minut zjistit informaci o tom, že před pár lety matka týrala vlastní dítě? Proč není možné v úpřípadě zmizení dítěte okamžitě nařídit odposlech mobilu podezřelého, když se odposlouchává kde kdo?

Proč a na co tedy policie 7 měsíců čekala? Proč nehledala Honzíka stejně intenzivně, jako člověka který ukradl půl miliardy? Který z těchto dvou případů je tzv. „společensky nebezpečnější“? Podle sdělení medií se A. Stašková s uneseným synem a svým partnerem pohybovala vozidlem jehož SPZ policie znala po celé ČR a přespávala po ubytovnách. Kdyby bylo zesílené pátrání spuštěno alespoň v srpnu 2007, Honzík by žil. Nicméně ale celostátní pátrání bylo vyhlášeno dřívě. Proč auto nezaznamenala ani jedna kamera? Proč nebyl nařízen odposlech mobilu? Proč nebyl monitorován bankovní účet únoskyně a místa výběrů hotovosti? Proč ne, když na nebezpečí ohrožení života svého syna pádnými argumenty upozorňoval od únosu jeho otec?

V naší republice se pohřešuje několik desítek dětí. Drtivá většina z nich pravděpodobně nežije. Každý psycholog i kriminalista vám potvrdí, že pokud se ztratí dítě a nenalezne se do 48 hodin, každým dalším dnem šance na to, že bude nalezeno živé prudce klesá. Ani tato fakta nestačila na to, aby policie spustila intenzivní pátrání okamžitě. Šlo přece jen o dítě, ne o půl miliardy.

Jistě že spoustu chyb udělali příbuzní A. Staškové v minulosti v době úmrtí jejích předechozích dětí, chybu udělal možná tehdy i lékař, který ohledával tělíčka prvních dvou zemřelých dětí A. Staškové. Chybu udělal tehdy zřejmě i soud. Ale přes tyto chyby se vědělo o tom, že dvě děti zemřely za podivných okolností na udušení a třetí bylo odebráno matce pro týrání. Ani to nepřimělo soudce k tomu, aby rozhodl okamžitě a policii, aby intenzivně pátrala od prvního dne.

Podle mého názoru nechybovala jen policie, ale selhal celý systém. Kolik bude ještě třeba mrtvých dětí, aby se tento systém změnil?