Necenzurujeme.cz

lidovky.cz

Iveta Bartošová byla za minulého režimu star. Zpívala v té době populární písničky, měla hezkou tvář, byla mladá, pro mnoho lidí byla idolem. Byla slavná. Ne každý člověk je schopen vyrovnat se se slávou a s popularitou. Ještě méně je schopen vyrovnat se s tím, pokud popularita upadá, pokud odchází mládí a krása. Jak se říká, každý je svého štěstí strůjcem. Ale ne vždy a ne zcela.

Možná si o sobě Iveta Bartošová moc myslela, možná se přeceňovala. Ale asi se také možná těžko vyrovnávala s tím, co život přináší. S poklesem popularity, s problémy osobního života. Ono, ať jste jaký jste, sláva udělá své. Ještě víc, když upadá. Lidé, kteří vstoupí na výsluní musí počítat se zájmem medií. Musí počítat s tím, že jejich odbornost propírá kritika a jejich soukromí media, nejvíce bulvár. Vše by ale mělo mít svoji hranici. Pokud media a zejména bulvár začnou těžit z toho, že propírají něčí neštěstí, jeho dítě, nebo něčí nemoc, je to přes čáru. I alkoholismus je nemoc.

Iveta Bartošová je podle mého nemocná žena. Možná je závislá na alkoholu a na lécích. A dav u bulváru mlaská – vždyť si za to může sama! Ano, může. Ale vše má svoji hranici a i „mediální hvězda“ má právo na soukromí. Novinářská etika dávno neplatí. Vše je podřízeno prodejnosti zpráv a tedy reklamy u nich. Stačí třeba o někom napsat, že se o někom „říká“ že je „možná“ pedofil. Když to napíšete, pravděpodobně se vám nic nestane. Máte přece právo svobodně zveřejnit svůj názor. Co na tom, že dotyčného doživotně zlikvidujete? Ale co kdyby to někdo napsal o vás?

Přijít do parlamentu, odpíchnout si kvůli penězům za daný den a hned jít domů je lumpárna. Poslanec Randsdorf ji udělal. Media dlouhodobě propírala jeho dluhy a exekuce. Jistěže si za ně může sám. Mít dluhy s platem europoslance je docela umění. Poslanec Randsdorf si za to může sám, přesto vnímám, že je to nešťastný člověk, oběť mediální štvanice, byť vlastní vinou. Je ve stresu a v tu chvíli jej pronásleduje reportér. Strká mu mikrofon přímo do obličeje, zastupuje mu cestu, až to hraničí s omezováním osobní svobody. A v tu chvíli se proti dotěrnému reportérovi ožene rukou. Já to jeho ohnání rukou plně chápu.

Tři roky jsem zažíval něco podobného. Během tří let mi několikrát takto strkali mikrofon do obličeje a natáčeli mne skrytou kamerou. Přestože jsem se ničeho nedopustil, přesto bylo odvysíláno v TV, že jde o podvod, že firma, jíž jsem jednatelem je podvodná a byl a je toho plný internet. Věc nakonec dva roky šetřila policie. Nikdy mne nevyslechla, nikdy mne nepředvolala, ale protože jsem byl takto veřejně obviněn, podal jsem jí o své vůli vysvětlení. Ani pak jsem nebyl vyslechnut a policie věc odložila. Pokud bych se čehokoli dopustil, byl bych obviněn. Nestalo se tak, ale to už TV neodvysílá. To by dav tolik nelákalo, to by se tak dobře reklama neprodávala. Co na tom, že ta štvanice zlikvidovala firmu a mně zdraví a rodinu? Dav se nažral a reklama se prodala.

Na udání bylo za dva roky ve firmě kterou jsem řídil celkem šest kontrol - FÚ, SSZ a další. Ani jedna z kontrol nezjistila sebemenší pochybení, přesto se psalo, že ve firmě probíhá hloubková kontrola finančního úřadu. Podle pravidla, že vina se sice musí prokázet, ale nevina prokázet prakticky nejde a tak na vás to obvinění stejně zůstane. Nojo, kdo ví jak to opravdu bylo, řekne si gurmán bulváru..... A soudit se? Nemáte šanci, vždyť přece každý má právo zveřejnit svůj názor. Okusil jsem na vlastní kůži, co mediokracie dokáže. Proto se nedivím panu Ransdorfovi a proto volám po ukončení štvanice na Ivetu Bartošovou.

Přestože jsem totiž mediím, včetně „nezávislé“ veřejnoprávní ČT předal všechny podklady, media je ignorovala. Nic z nich nezaznělo, pouze byly chrleny informace typu „pravděpodobně“ „možná“ se jedná o podvod. Slůvka pravděpodobně a možná byla přidána alibisticky, aby sdělení bylo nepostižitelné, aby to byla jokoby polemika či názor, ale posluchač si zakořenil v mysli to podstatné – je to podvod. A o to šlo. Proto ač panu Randsdorfovi nefandím, chápu jej, že se ohnal. Spíš se divím, že se jen ohnal. Proti mediální štvanici nemáte jinou obranu, než mlčení. Jenže i tak nemá zejména bulvár dost.

Je pravděodobné, že pánové Rychtář a Macura ochotně ten bulvár přizvali. Oba byli do doby kauzy Bartošová naprosto mediálně bezvýznamní lidé. Možná měli potřebu se zviditelnit. Ale učinili tak na úkor Ivety Bartošové, podle mého doslova parazitovali na její „popularitě“. Naprosto bezohledně dali v plen její soukromí, její zdraví, její život. Stejně tak bulvár. To, jak v jejím případě konají pánové Rychtář a Macura a bulvár, považuji za bezohlednost. Za nehorázné zneužití soukromí. Za bezohledné prosazování byznysu bez ohledu na to, zda ohrožuje zdraví, nebo život člověka.

Propadnout popularitě, alkoholu, nebo lékům se může stát každému z nás. Nikoho to neomlouvá, ale nikomu to nedává právo, aby takového člověka štval jak lovnou zvěř. Nejsem fanda Ivety a ani vy jimi být nemusíte. Ale ona má právo na to, pokusit se z toho, kde se možná vlastním přičiněním ocitla, dostat. Viděli jste někdy štvanici na srnku? Většinou nepřežije. Člověk je na tom stejně. Myslete si o Ivetě Bartošové co chcete, ale prosím, pokud jste pochopili o čem píšu, nekupujte bulvár s Ivetou, neklikejte na články o ní. Možná ji tím zachráníte život.