Necenzurujeme.cz

gamepark.cz

Příběh třetí:

Snažím se jezdit opatrně, i když člověk může udělat chybu. I já jsem jednu před pár dny udělal, i když to byl „jen“ zákaz vjezdu a jel jsem krokem (viz můj páteční blog). Jenže mezi to mou chybou a úmyslným projetím křižovatky na červenou, je přece jen rozdíl. Jezdím opatrně, i když svižně. Rozhodně, když stojím jako první na červenou, nezačínám hledat řadicí páku, až když se na semaforu rozsvítí zelená. Ostatně mám automat, o to je to rychlejší. Oranžová – sundám nohu z brzdy, zelená, rozjedu se. Mám sice zelenou, ale vždy se snažím rozhlédnout na obě strany.

Jednoho dne večer, křižovatka Rumunská / Legerova, směrem na náměstí Míru. Stojím první na červené. Oranžová – noha z brzdy, zelená, rozjezd. Vím, že „legerka“ je jednosměrná zprava, a tak jsem se na hranici křižovatky podíval do prava, i když jsem měl červenou. I díky perifernímu vidění jsem dupnul na brzdu tak, že se mi pás zaryl do ramene. Stejně tak partnerce. Doslova před čumákem mi prolétl směrem od Brna žlutý autobus plný lidí. Rozjet se rychleji a nepodívat se vpravo, byli jsme mrtví oba. Ten bus tou křižovatkou prolétl tak 70tkou, spíš rychleji, asi aby stihl zelenou na příští křižovatce. Řídil ho „profesionál“.

A tak, i když jste v právu a jedete na zelenou, vždy se na řižovatce rozhlédněte. Náraz z boku byste totiž pravděpodobně nepřežili. Jak takový náraz autobusu, co projede na červenou vypadá, najdete po první minutě tohoto videa (upozorňuji, že nekteré záběry jsou drastické):

https://www.youtube.com/watch?v=GaKmT54qjAQ&feature=endscreen&NR=1. Je jedno, že je z Ruska. Na videu uvidíte i další bezohledné idioty za volantem. Ve druhé minutě pak, jak kamioňáci v Rusku vychovávají „vybrzďovače“, v páté, že idiot za volantem může mít v kufru bejsbolovou pálku. Ale nebojte, všichni přežili.

Příběh čtvrtý:

Moje častá trasa: Štěchovice – Davle – Měchenice – Zbraslav – Smíchov a pak dál do centra. Kratší to mám sice přes Jílové a Jesenici, ale tam je silnice samá díra a až do Prahy samá padesátka. Štěchovická je po rovině a přesto, že Davle i Měchenice jsou dlouhé obce a je tam padesátka, je cesta pohodlnější a často i rychlejší. A navíc, mám tu cestu podél vody směrem na Slapy a zpět rád už od dětskejch let. Naučil jsem se používat tempomat. Jak v obci, tak mimo ni. Jednak to nesvádí a pak nemám tu rychlost jak překročit ani mimoděk. Na té trase mne jak v Davli tak i v Měchenicích pokaždé předjede několik aut, přestože jedu 49. Před pár lety jsem na kufr auta nalepil začátečnické Ztko, protože moje tehdejší přítelkyně – řidičská začátečnice – potřebovala kondiční jízdy. Přítelkyně jednoho dne zmizela bez vysvětlení ze dne na den, stejně jako před tím moje ještěžena. Ztko zůstalo, a tak mne předjíždí o to víc lidí.

Tou cestu jezdím dlouho a mám ji „najetou“. Ať je provoz jaký chce, tak z domova na Smíchov 45 minut. Plus minus minuta. Kdysi, před lety, kdy moje ještěžena (jak říká) zdravotně zkolabovala, vypálil jsem z domova najetou trasou a to hodně razantně, protože její lékař byl na klinice ten den jen do 18 hodin večer a já vyrážel z domova něco po páté. Jel jsem razantně. Přiznávám, v Davli, tam kde jsem měl výhled,  tak až 70, Měchenice mimo přechod ještě víc, po rovinkách podél Vltavy mimo obec 120 i víc. Vím, kdyby mne vybrali, neomluvilo by mne to, protože jsem měl volat sanitku. Co na tom, že bych nestihl doktora, co perfektně zná diagnozu a ví, co dělat. No, ač jsem jel možná „jako blázen“, projel jsem tu samou trasu za 40 minut. Jel jsem rychle, přesto opatrně, i když se to podle někoho může vylučovat. Proč to píšu? Stejná trasa, jen o pět minut rychleji. Poprvé a naposledy v životě. Měl jsem štěstí jak po cestě, tak pak ještěžena u pak lékaře, kterého stihla a pomohl.

Jak mám to Ztko, předjíždí mne v Davli i Měchenicích víc aut než dřív, přestože jedu v obci 49. Jednoho dne mi napadlo vzít foťák a všechny hříšníky v mém směru si vyfotit. Mnozí z nich, když mne předjíždějí po mne zlostně kouknou a zatrouběj. No a výsledek fotoreportáže? V Davli, na úseku dlouhém cca 2 km mne předjelo 5 aut, z toho 2 v zákazu předjíždění. V Měchenicích, na úseku dlouhém cca 4 km to už bylo 7 aut, z toho 3 v zákazu předjíždění. Většinu z nich jsem dojel ve Zbraslavi, protože zůstala „viset“ za autobusem. Fotoblog jsem nakonec nezveřejnil, protože by to bylo porušení zákona z mé strany.

Nemám moc zásad, ale když občas něco vypiju, neřídím, nebo si objednám SOSáky. Když řídím, nedám si ani malé pivo k jídlu. I když jezdím delší dobu sám, nikdy jsem se za volantem nehádal, nebo neřešil s někým nějakou krizovku, protože to zvedá adrenalin. Když řídím, nikdy nespěchám, když chytnu po cestě zpoždění, zavolám, že dorazím o něco později.

Dělejte to taky tak. Těch 5 minut za to nestojí. Drtivá většina mrtvých na silnici je totiž jen proto, že někdo pospíchal, nebo byl arogantní agresivní idiot.