Necenzurujeme.cz

Městská policie Kladno

Tak jsem se o něm a o jednom policistovi rozhodl napsal. Abych mu ještě jednou poděkoval. Jednání v centru mi skončilo lehce po čtvrté, já se nestačil naobědvat a už jsem měl pořádný hlad. Najednou jsem dostal chuť na českou specialitu – obložené chlebíčky. Kamarád mi poradil, že dobré mají na Sokolovské, kousek před viaduktem. Tak jsem tam vyrazil autem. Proparkoval jsem se ve špičce šíleností karlínských jednosměrek a našel volné místo 10 metrů od prodejny. Vystál jsem si frontu a obtěžkán o deset chlebíčků a tři dorty a odlehčen o téměř čtyři stovky, jsem nákup za hustého krápání nábožně uložil do kufru auta, abych si jej vychutnal až doma a dal si k tomu Plzeň.

Jen jsem uložil laskominy do kufru a sedl za volant, volal kamarád:

„Tak co, máš chlebíčky?“... smál se do telefonu.

„Mám a k tomu navrch tři dorty, i když jinak na sladký nejsem“

„Tak to závidím, já držím dietu, potřebuju zhubnout“... pronesl smutně.

Vyrazil jsem a ještě jsme chvíli povídali po cestě.

Bylo něco po páté a Praha ve svých ulicích parkovala. Klasická špička. Potřeboval jsem se dostat na Strakonickou výpadovku a protože magistrála kolabovala, rozhodl jsem se pro odzkoušenou „zkratku“ z Karlína: Sokolovsdká – Na Poříčí – Havlíčkova (Masaryčka) – Senovážné nám. - Jindřišská – horní část Václaváku – kousíček magistrály a pak Žitnou k Vltavě. Trasa sice také skoro „parkovala“ ale za 15 minut jsem dopopojížděl do Jindříšské. Politických vězňů směrem na magistrálu stála a tak jsem se rozhodl, že to vezmu přes ten Václavák. To jsem ale neměl.

Na vjezdu na Václavák mi do cesty vstoupil policista ve ve výstražné vestě a pokynem mne odstavil k chodníku. Pršelo, byla zima a policista byl „městskej“ a promočenej jak myš. Byl tak v mých letech. S městkými bývá někdy jednání horší, než se státní policií. A navíc, ač rodilý a dlouholetý „pražák“, na utě jsem měl „vesnickou“ SPZ. Takže handicap jako Brno. Rozhodl jsem se proto pro pozitivní přístup a než mne stačil po stažení okénka oslovit, vyloudil jsem na tváři pokus o bezradný úsměv a zahájil konverzaci:

„Dobrý den, já jsem něco provedl?“ …. jist si mylně svým bezchybným řízením.

„Dobrý den pane řidiči, prosím vaše doklady, doklady od vozidla a povolení k vjezdu do pěší zony od magistrátu“

„A do pr........“ ujelo mi.

„Co jste říkal?“ zvedl obočí a po tváři mu stékaly kapky deště. Očividně mu byla zima a já seděl ve vyhřátem SUV. „To bude zlý“.... napadlo mne.

„Ale, jen si nadávám. Jsem idiot, prostě jsem jel po paměti a nevšiml si značky, přiznávám“....vysvětloval jsem sebekritický vulgarismus.

„Víte že vám mohu dát až dva tisíce korun pokuty?“.... zeptal se a zabodl do mne svůj pohled. Déšť sílil, reflexní vestu i rukávy uniformy měl doslova promočené. Čekal jsem, že mi dá v nejlepším případě tisícovku a s ohledem na to, že byl očividně promočenej, byla mu zima a já seděl v teplíčku auta, rozhodl jsem se, že se nepokusím o smlouvání větou, zda by mne nemohl potrestat „ostrou domluvou a hlubokým opovržením“. Jeho oči se zabodly do těch mých, které na něj koukaly nešťastně.

„Tak pane řidiči, vycouvat a otočit“ pronesl a pár kapek mu opustilo mokrý obličej.

„Děkuju moc“... vypadlo ze mne, hodil jsem levý blinkr a zahájil pokus o objetí jeho zad.

„Řekl jsem vycouvat a otočit“..... zopakoval kategoricky.

Poslušně jsem pod varovnejma couvl pět metrů a před jeho promočeným zmrzlým obličejem udělal otočku zpět do Jindřišské a pak se proparkoval za deset minut Politických vězňů na magistrálu.

Bylo hnusně, pršelo, lidi v autech byli podráždění a tak jsem jel o to pomaleji a opatrněji. I proto, že jsem najednou přes to počasí měl dobrou náladu. Těšil jasem se na ty chlebíčky a na to, že tomu policistovi poděkuju ještě jednou v blogu, i když neznám jeho jméno. Jenže konzumace těch deseti chlebíčků mne zmohla natolik, že to poděkování píšu až dnes večer. Jezdím často, jezdím už 37 let, za celou dobu jsem dostal jen 3 pokuty, poslední před osmi lety v Davli. To skore se nezměnilo, i když jsem včera udělal pitomost, nesledoval značky a jel „po paměti“

A tak, i když heslo „pomáhat a chránit“ má na autech státní a ne městská policie, jsem rád, že ten městský strážník pomáhal. Za 23 let od „listopadu“ jsem se až na jedinou výjimku nesetkal s jiným, než s korektním a slušným jednáním ze strany policistů. Přestože pracují za směšné platy, přestože mnohdy riskují zdraví a život, přestože mnohdy stojí v zimě a dešti na ulici, zatímco my sedíme v teple auta nebo domova. A tak si myslím, že bychom jim to měli oplácet tím, že na ně budeme taky slušní a nebudeme blbnout nejen za volantem.

Tato příhoda se stala ve čtvrtek, 30. května 2013 a bylo něco po 17 hodině. Strážník byl z městské policie hl. m. Prahy a doufám, že se k němu tento blog donese. Takže, pane strážníku, děkuji, že jste pomáhal a chránil, i když to nemáte napsáno na autech. Děkuji vám za to, že ač pršelo a musela vám být zima, jste pomáhal a zůstal lidskej.