Necenzurujeme.cz

Nad některými rozsudky kroutím hlavou. Třeba za domlouvání úplatku ve výši jednoho milionu nepodmíněný trest a oproti tomu za realizovaný úplatek několika milionů podmínka. Nad tím, když „bílá svině“ není projevem rasové nesnášenlivosti a „černá svině“ jím je. Nebo nad tím, že obchody expolitiků s akciemi, nápupy fotbalových klubů, jachet či vil v Toskánsku jsou normálním podnikatelským úspěchem. To, že tak úspěšní jsou jen bývalí politici či jejich manželky, je prostě jen náhoda.

Ale nemusíme chodit tak vysoko. Šmírování, obtěžování a stalking jsou minimálně nepříjemné pro toho, kdo je jimi postižen. Dcera s matkou roky pronásledují „vyvoleného“ dcery, verbálně jej napadají na veřejnosti, šíří o nem pomluvy. Beztrestně. Na druhou stranu, když se přihlásíte na profil na facebooku, který není váš, můžete jít sedět na dva roky. A je úplně jedno, zda jste tímto méně závažným porušením zákona zabránili mnohem vážnějšímu porušení zákona a vlastnímu zmrzačení.

V Teplicích splu žili muž a žena a měli spolu i dítě. Pak se rozhádali a rozešli se. Před tím si ale věřili natolik, že znali vzájemně i svá hesla například na facebook. Tedy, tem muž znal heslo partnerky s jejím souhlasem. Když se rozešli, nezměnila si ho. Muž zjistil, že je sledován a že to má pravděpodobně na svědomí jeho bývalá partnerka. Přihlásil se na její facebook a zjistil, že jeho expřítelkyně se domlouvá se dvěma muži, aby mu zlámali nohy. A tak šel a věc oznámil na policii.

Policie konstatovala, že v tom, že se někdo domlouvá s jiným, aby někomu zlámal nohy nevidí trestný čin ani přestupek a věc odložila. Na druhou stranu policie oznamovatele obvinila z takzvaného porušení tajemství dopravovaných zpráv a z toho, že si opatřil a přechovával heslo. Co na tom, že heslo věděl se souhlasem majitelky profilu, co na tom, že ho plánovala zmrzačit? Šmírovat se prostě nesmí. A tak ten, co měl být zmrzačen nakonec u soudu dostal rok podmíněně na tři roky, přitom mu hrozil trest až dva roky nepodmíněně.

Media několikrát psala o tom, jak obětaví lidé, kteří byli svědky přepadení banky, loupeže v obchodě, či napadení člověka, zavolali policii a pachatele sledovali, dokud nebyl dopaden. Riskovali vlastní život a projevili osobní statečnost. Měli ale vlastně kliku, že je nikdo neodsoudil za šmírování. Jak jsem psal, nad některými rozsudky kroutím hlavou. Ale asi to bude tím, že jsem laik a tak nechápu to „správné“ právo a spravedlnost. Co ale začínám chápat, je lidská lhostejnost, i když ji odsuzuji. Protože když budete bránit někoho (i sebe), kdo je ohrožen, riskujete nejen kudlu mezi žebry, ale i soudní postih. Když na vás půjdou s kudlou, nesmíte střílet, byla by to nepřiměřená obrana.

Když bude policie honit kluka, co ukradl tátovi auto, udělá si z vás na dálnici zcela legálně živou barieru. Když chytnete kapsáře za ruku, riskujete potrestání za fyzické napadení a omezování osobní svobody. Nevím, asi jsem hloupej, že těmhle zákonům nerozumím a považuji podobná rozhodnutí za absurdní. A tak pro jistotu, až někoho někde budou mlátit, nebo někdo někde bude loupit, tak raději přejdu na druhý chodník, protože tomu prostě nerozumím.

Pokud jsou v tomto státě dlouhodobě zvýhodňování grázlové před jejich obětmi, pokud zde platí pozitivní rasismus, pokud ministrům bude procházet korupce v řádech stovek milionů a budou trestání jen nosiči krabic od vína, pak se v pudu sebezáchovy budu držet zpátky a doporučiji vám totéž.