Necenzurujeme.cz

idnes.cz

V okamžiku, kdy jsem se podrobněji seznámil s „programem“ a protagonisty oné výzvy, neubránil jsem se úsměvu. Vedle populismu, propagování nesmyslných nebo nerealizovatelných věcí, jsem z prohlášení představitelů výzvy cítil i diletantismus. Ono je sice hezké papouškovat populisticky to, co většině veřejnosti vadí, ale nestačí jen kritizovat. A pokud jsou vedle populistické kritiky nabízena nesmyslná nebo nereálná řešení, nebo dokonce žádná, pak takovou iniciativu považuji za diletantskou. A tak mne ani nepřekvapilo, že se vedle podle mého názoru politické mrtvoly populistického Víta Bárty postavil další populista, Tomio Okamura, který se politickou mrtvolu podle mne stane dříve, než mu skončí mandát. Někdy mi oba pánové připadají strašně podobní, jako by je snad platil stejný člověk. Ostatně, kde pan Okamura vydělává těch jím prezentovaných 500 000 měsíčně, když všechny jeho firmy jsou v minusu? Platí snad měsíčně FÚ, SSZ a VZP odvody a daně z onoho půl milionu?

Už dnes nám pan Okamura dopředu jakoby alibisticky sděluje, že samotný senátor nezmůže nic. Ano, v politice je třeba rozumné míry populismu. Občas je třeba lidem říkat, co chtějí slyšet, abychom získali jejich podporu pro to, co chceme realizovat. Jenže popularita veřejnosti nestačí. Politika je mimo jiné o umění jednat, vyjednávat, o umění konsensu, jakkoli jej nemusím. Tedy, pokud je pan Okamura mezi senátory se svými názory osamocen, neznamená to, že by zbylých 80 senátorů byli pitomci nebo lumpové. Znamená to, že je tento zázračný a úspěšný podnikatel není schopen přesvědčit o své pravdě. Pak jsou ale jen dvě možnosti – buď je neschopný, nebo pravdu nemá.

Vít Bárta se po korupční kauze stal odborníkem na levné potraviny. Ne nepodobný populismus panu Okamurovi. Soud pana Bártu sice osvobodil, ale většina národa si o tom myslí své, jak je jeho zvykem. Je dnes už nepodstatné, zda statisíce v pytlíku od Bárty byly úplatek, či pomoc v nouzi hladovějícím kolegům poslancům. Podstatnější jsou informace opakovaně zveřejněné v mediích o tom, jak pan Bárta plánoval použití kapitálu k ovládnutí politiky a pak zpětně získání kapitálu prostřednictvím politiky. Je s podivem, že pan Bárta tyto zveřejněné informace nikdy nežaloval jako pomluvu. Proš asi?

Ostatně, zásadní obranou pana Bárty bylo to, že dohody o předání peněz se uskutečnily na půdě Parlamentu a tedy, chráněny imunitou, jsou beztrestné, i kdyby šlo o úplatky. A tak výrobci hesel, Věci veřejné, bojující proti politickým dinosaurům, vyhynuly dříve, než ti dinosauři. A tak se zkrachovalý ministr vnitra John upnul na novinařinu a Vít Bárta na Holešovskou výzvu a organizaci trhu s potravinami, respektive s jejich cenami. Politici by měli odcházet ze scény stejně, jako vrcholoví sportovci – na vrcholu své kariéry. Pakliže tak neučiní, lidé si z nich budou dělat jen srandu. Možná ale některým politikům stojí každý den, kdy si mohou nahrabat, za den ostudy a opovržení veřejnosti. Ostatně, když si nahrabou, stejně se jim nic nestane.

Vždyť není nic křišťálovějšího než křišťál, když chudý politik zázračně během měsíce zbohatne na akciích, jiný koupí fotbalový klub, či vilu v Toskánsku. Ve svém toskánském či floridském bazenu rachle opovržení lidí smyje. Podle mého názoru mají pánové Bárta a Okamura další věc společnou – snaží se zviditelnit za každou cenu a nemají dostatek soudnosti, aby jim došlo, že Holešovská výzva je jen výkřik do tmy a propadák. Jak Karolinu Peake jinak nemusím, její naznačení toho, že aktéři Holešovské výzvy jsou magoři, ve mně vyvolalo souhlasný úsměv. Po včerejšku si navíc myslím, že minimálně pan Popelka z Holešovské výzvy o titul magora roku usiluje. Udělejte si svůj názor bez nápovědy: https://www.youtube.com/watch?v=NXsROHDLGqA.

Z dosavadních vystoupení a prohlášení Holešovské výzvy jsem cítil jediné – laickost, diletantismus, nesmyslná a nereálná řešení, populismus a aroganci. No a jak vypadá podle představitelů Holešovské výzvy ta přímá demokracie v praxi nám ukázal její lídr, aktivista Slávek Popelka v praxi. Pan Popelka zablokoval včera dopoledne autem dopravu před budovou Úřadu vlády v Praze. S autem se postavil na tramvajové koleje a zhruba třicet minut odmítal odjet. Ve voze se navíc jako srabík zamkl. Policisté museli rozbít okénko auta a dostat řidiče ven násilím. Ještě předtím se Popelka několikrát pokusil najet na jednoho ze zasahujících policistů, ale nijak ho nezranil.

Inu, ukázka přímé demokracie a toho, co Holešovská výzva propaguje v praxi – anarchie, porušování zákona, svévole, arogance, útok na veřejného činitele, omezování svobodného pohybu. Chyběla snad jen pistolka, střílející plastové kuličky. Jsem také kritikem této vlády, ale má být snad nahrazena magory?