Necenzurujeme.cz

Jeden jsem kdysi před časem zaregistroval. Bylo to v den, kdy po povodních v Karlíně poprvé otevřeli hospůdku naproti našemu domu. Byla jediná široko daleko. Jmenovala se U tunelu, ale všichni jí říkali U Tučků, podle jejího provozovatele. Patřil do staré školy, perfektně se staral o pivo, bylo jako křen. Ten první den bylo narváno, lidé stáli i mezi stoly. Usedl jsem za stůl štamgastů, kde jsem po nějakém čase získal „zasedací právo“ od majitele. Vedle mne seděl soused, cikán. Byl to pořízek, udělanej chlap, pro jadrné slovo mnohdy nešel daleko. Bydlel v přízemí v městkém bytě, jeho maminka naproti přes ulici taky v přízemí. Povodní přišli o všechno. Pracoval jako šéf údržby na jednom ministerstvu a všechny jeho potomci pracovali také. Jeden syn taxikařil, co dělali ostatní nevím, ale pracovali.

Naproti nám přes místnost pod televizí seděla parta cikánů, bylo jich asi 12 a dělali strašný binec. Řvali, nadávali, hádali se, třískali sklenicema. Viděl jsem je v té hospodě poprvé. Po nějaké době jsem to nevydržel, stoupnul jsem si za stolem a zavolal na ně:

„Chlapi, nechcete se trochu ztišit?“

„Co se do nás sereš bílej?!?“ dostal jsem okamžitou odpověď od jednoho z nich.

Než jsem stačil zvážit vhodnou reakci, můj soused zařval:

„Ty zasranej cikáne, zaplať a vypadni, nebo tě chytím za prdel a vynesu vás odtud všechny“ …. a ani se u toho neobtěžoval vstávat od stolu.

Kupodivu, partička pod televizí ho v krátké době poslechla, možná i proto, že vnímala mlčenlivý souhlas většiny hospody, ve které bylo snad 80 lidí. Sedl jsem si, šťouchl souseda do ramena a říkám mu:

„Dobrý, dals mu to. Ale proč mu nadáváš do cikánů, sám seš přece cikán“

„Ne, já jsem Rom, ten magor je cikán“ vysvětlil mi ten svůj rozdíl pohledu.

Tem můj soused byl pracant, skvělý manžel a táta. Celý život poctivě makal a těšil se na důchod, protože si s manželkou koupili chalupu a on plánoval, jak si tam budou v klidu užívat důchod. Bohužel se toho nedočkal, protože zemřel krátce potom, co odešel do důchodu. Stačil ještě zrekonstruovat za své svůj byt a byt jeho maminky, protože radnice Prahy 8 se tvářila, jako by v Karlíně žádná povodeň nebyla. Poznal jsem spoustu pracovitých a poctivých cikánů, kteří by mohli být všem vzorem, poznal jsem i to, co dokážou ti druzí. Žil jsem kdysi na severu Čech, ve městě, kde bylo 16 % cikánského obyvatelstva.

Zaregistroval jsem kampaň „Romové pracují a chtějí pracovat“ s hesly: „cikán mi vybílil byt, cikáni nám zas nařezali, cikán mi naložil, cikán mě zas vojebal, zas mi to štípla cikánka..“ a dalšími hesly. Nejabsurdnější mi připadalo „cikán mě zas vojebal, je to skvělý milovník“, protože je podle mě na hraně, neli za ní. Jako nesmysl mi připadá tučně zvýrazněná část dalšího hesla: „Ticíce Romů naráží na špatnou pověst, která jim brání chovat se slušně“. Není to s prominutím blbost a protimluv? Celá ta kampaň, financovaná z peněz daňových poplatníků mi připadá jako nesmysl. Nemá v naší společnosti šanci cokoli změnit na nedůvěře či ostražitosti vůči cikánům. Kdo má špatné zkušenosti, toho nemůže přesvědčit o opaku. Nemá jak přesvědčit obyvatele severu Čech nebo Moravy, kteří žijí v blízkosti cikánských ghett. Pokud se media budou bát napsat že pachatelem trestného činu je Rom, zveřejnit kolik procent Romů žije z dávek, kolik páchá trestnou činnost, kolik nedokončí ani základní vzdělání, pak nepojmenujeme podstatu věci. Potom ale těžko něco můžeme řešit, protože pokud nepojmenujeme stávající stav a jeho předpokládaný vývoj, nemáme základní informace pro návrh řešení.

Nedávno vyšel na idnes.cz článek o tom, že většina cikánských dětí z ghett chce v dospělosti žít z dávek. Na článek reagovali blogeři Patrik Banga a Břetislav Olšer. Oba jinak a přesto jsem musel souhlasit s oběma. Nejprve mne napadlo, že nadpis blogu Patrika Bangy „děti z ghett jsou obětmi systému“ je nesmysl, ale pak jsem si uvědomil, že má vlastně pravdu. Říkal jsem si nejdřív, že systém přece nemůže za vybydlená ghetta, za krádeže páchané dětskými bandami, za krádeže šrotu, poklopů, za „bílé svině“, vysokou nezaměstnanost cikánů, jejich nízkou vzdělanost a další věci. Pak jsem si ale uvědomil, že za to vše systém, tedy stát, může a je viníkem, protože pro to vše vytváří podmínky.

Patrik Banga popisuje, jak jeho rodiče žili a pracovali a tak ho ani nenapadlo, že by se živil jinak, než prací. A v tom je podstata věci. Jeho rodiče prožili většinu života v minulém systému, který trestal kohokoli, pokud nepracoval. Prostě nikdo si nemohl dovolit nepracovat, protože by se tak dopustil příživnictví a byl by za to náležitě oceněn. I když si myslím, že je to hlavně o člověku a tedy o tom, že jeho rodiče prostě pracovat chtěli, protože cítili, že pracovat je normální. V naší zemi žije v současné době zhruba 20 000 bezdomovců. Ve větších městech je potkává většina z nás. Zahlédli jste mezi nimi někdy cikána? Já ne. Zeptal se někdo, proč tomu tak je?

Tato společnost zavedla plošnou sociální podporu a nijak nerozlišuje mezi těmi, kdo přišli o práci a pracovat chtějí a mezi těmi, kdo nikdy nepracovali a pracovat nechtějí. Ústavní soud navíc zakázal veřejně prospěšné práce, protože je to prý jistá forma nevolnictví. A tak zrušil jedinou fungující motivaci „když nepracuješ, tak nejíš“. Žádná z polistopadových vlád se nijak nepokusila řešit cikánskou problematiku, které se někdy z opatrmnosti říká problematika nepřizpůsobivých. Na rovinu, dávky jsou zneužívány plošně a v žádném případě nelze tvrdit, že je zneužívají pouze cikáni.

Žádná kampaň stylu „cikán mi vybílil byt“ nic nevyřeší. Je třeba zrušit sociální síť která dotuje všechny a nahradit ji sociálním sítem pro ty, co pracovat skutečně chtějí a dočasně práci sehnat nemohou. Je třeba zavést znovu pro lidi, kteří jsou v produktivním věku podmínku, že dávky dostanou v okamžiku, kdy budou vykonávat veřejně prospěšné práce, nebudou páchat trestnou činnost a jejich děti budou chodit do školy. Je třeba skončit s přidělováním náhradního ubytování za vybydlené a zdevastované byty. Je třeba skončit s pozitivním rasismem. Právo musí platit pro všechny, není možné, aby byly případy „bílé svině“ posuzovány jinak, než té černé. Na jedné straně je bezpochyby třeba potírat a trestat projevy jakéhokoli rasismu, na straně druhé je však třeba začít věci pojmenovávat pravým jménem a na místo proklamací a kampaní je začít konečně řešit.

Jestliže ale lynčování člověka násadami od krupmáčů s pokřikem „Chcípni, bílá svině. Žádnej bílej se nebude roztahovat na našem teritoriu“ není podle soudu rasově motivovaný čin na straně jedné a na straně druhé opatrnost prodavačky před tlupou cikánských dětí, které opakovaně v obchodě kradly, projevem rasismu je, pak žádná propagační kampaň nemá šanci cokoli v naší společnosti změnit.