Necenzurujeme.cz

Existují však jen nezodpovědní chovatelé, majitelé psů a nezodpovědní lidé vůbec – často oběti napadení. Pokud kdykoli dojde k napadení člověka psem, media, ať tištěná, internetová či televizní, prakticky vždy doprovodí informaci fotografií či záběrem na pitbula či staforda s vyceněnými zuby s prakticky nečitelnou poznámkou „ilustrační zháběr“. Je zcela ignorován doložitelný fakt, že nejvíce napadení člověka mají na svědomí kříženci a německý ovčák, zidealizovaný tendenčními komunistickými fotografiemi, jak sedí s přátelsky vyplazeným jazykem vedle pohraničníka, bránícího naši socialistickou vlast. I když na dané tema „bojových plemen“ připravuji druhý vlastní blog, obsahující fakta a statistiky a ten první - http://michalmaly.blog.idnes.cz/c/23145/Fakta-o-vrazich.html vyšel v lednu 2008, nedalo mi, abych dále uvedený text nezkopíroval a nezveřejnil na blogu. Domnívám se totiž, že času není nazbyt a že tento text pomůže osvětě laiků a zejména osvětě nezodpovědných majitelů psů a rodičů, kteří nechávají jakékoli plemeno psa s dítětem bez dozoru. Převzatý čllánek Lenky Svobodové, místopředsedkyně KCHPBT následuje (některé části textu jsem si dovolil zvýraznit):

Nedávné neštěstí, které se odehrálo na Pražském Žižkově, kde kříženec pitbulla poranil maličké dítě (1,5 roku) tak, že zemřelo, opět rozvířilo diskuzi na téma tzv. "bojových" plemen obecně a APBT obzvlášť. V mediích se objevila řada spekulací, proč k tomu mohlo dojít a jak se vlastně tohle může stát. Neznáme postiženou rodinu, ani zvíře, které útočilo. Neznáme přesné okolnosti. Ale zkusme se na problém podívat obecně. Jak se taková věc může stát?

Řady majitelů psů se od 90. let značně rozrostly. Bohužel psy si pořizují nejen nadšení kynologové, ale také lidé, kteří o psech nevědí takřka nic a buď se ani nesnaží nic o nich dozvědět, nebo informace sbírají po internetu z různých pochybných zdrojů. Fenoménem dnešní doby je bohužel Facebook a různá diskusní fóra, kde se odborníkem prohlašuje v podstatě kdejaký laik, který má chuť hrát si na odborníka. A takto se mezi lidmi šíří různé dezinformace. Zaměřme se na ty, co kolují kolem plemene APBT.

OMYL ČÍSLO 1: "Pitbull nebo pudl - je to totéž. Z obou se dá vychovat mazlíček, nebo zabiják. Záleží pouze na výchově." Ačkoliv v tomto tvrzení je část pravdy, je obrovským omylem, je-li chápáno doslovně. Omylem, který může mít i tragické následky. Je naprostou hloupostí se domnívat, že všichni psi jsou povahově stejní a člověk si je 100% přetvoří k obrazu svému. Pes není stroj, který pracuje tak, jak jej naprogramujete. Stále se jedná o zvíře, kterému je třeba porozumět. Chápat jeho chování a projevy "v psí řeči" a nesnažit se na něj převádět chování lidské. Stále je to pes, nikoliv člověk. Každé plemeno má svoje typické vlastnosti a i mezi jedinci - v rámci téhož plemene - jsou individuální rozdíly. Ano, svoji roli hraje i výchova a socializace. Nicméně obrovskou roli hrají i dispozice vrozené. Často slýchám od kynologů - výcvikářů, že tento poměr je, obrazně řečeno, cca 70% vrozené vlohy a 30% výchova a výcvik. Proto také existuje tolik různých plemen, šlechtěných k různým účelům. Do chovu jsou vybírána zvířata žádoucích vlastností atd., atd. U řady plemen už tomu tak je po stovky let. Je velkým omylem - a smutným trendem - kupovat si krásné lovecké psy kvůli vzhledu a hezké barvičce, protože každý pes se přece dá vychovat v domácího mazlíčka. A potom se nešťastní majitelé psa zbavují pro nezvladatelnost a přílišnou pracovitost, pro kterou si pes zvolí cíl sám, když mu není umožněn lov zvěře…

Stejného omylu se dopouští člověk, který si pořídí APBT v domnění, že z něj vychová mazlíčka, který si bude v parku hrát s ostatními pejsky… Ani to se v řadě případů nepodaří a vzniká problém. Pitbull nemá, vzhledem ke své historii a původnímu účelu, dobré předpoklady pro bezproblémové chování ke psům. Naopak pak ve své podstatě nemá tendence k agresivitě vůči člověku. Byl šlechtěn pro boj se psy, nikoliv s lidmi. Ale! To už se dostáváme k omylu číslo 2.

OMYL ČÍSLO 2.:" Rodokmen není u APBT důležitý." Tohle je omyl rozšířený u řady plemen, nejen u APBT. Názor - nechceme chodit na výstavy, PP tedy nepotřebujeme, je noční můrou chovatelů snad všech plemen. U každého plemene je důležité znát původ svého psa! Nikoliv z důvodů snobských, ale praktických. Jen se znalostí rodokmenu lze provádět cílenou plemenitbu. Proto kynologové, kterým není lhostejné, na „čem“ chovají, chtějí a mají psy s PP. Samozřejmě i mezi chovateli psů s PP (u APBT s registrací) se najdou lidé různí. Nicméně bez znalosti rodokmenu, nemohou lidé chovat zodpovědně, ani kdyby chtěli. Znalost rodokmenu Vám 100% nezaručí, co Vám ze štěněte vyroste, ale pravděpodobnost, že se dočkáte požadovaných vlastností, se podstatně zvýší, znáte-li vlastnosti mnoha generací předků, jejich sourozenců atd., atd. A především máte možnost dále chov cíleně vést… Ano, i mezi chovateli psů s PP se musí vybírat, ale měl by to být první filtr. Protože mezi chovateli psů s PP musíte ty zodpovědné hledat, mezi těmi bez PP je logicky nenajdete. Kdyby jim o cílený chov šlo, nebudou chovat na psech s neznámým původem.

Bohužel řada lidí ignoruje fakta a kouká především na cenu. Potom zde máme řadu zvířat s pochybným původem, která jako APBT vypadají, ale povahově jsou zcela netypická. Často agresivní, nevyrovnaná, labilní nebo pouze „jiná“… Právě z řad kříženců a psů s pochybným původem se pak často rekrutují původci takových neštěstí, jako je to včerejší.

Ale bylo by obrovským omylem "svádět" vše pouze na ně!

OMYL ČÍSLO 3.: "Správně vychovaný pitbull od dobrého chovatele by NIKDY nenapadl člověka." Ano, většinou tomu tak je, ale velkým omylem je právě ono slovíčko "nikdy".
Pitbull nikdy nebyl šlechtěn k útokům na člověka a většinou je k lidem velmi přátelský. Ale! Nejenže jsou i v rámci APBT individuální rozdíly, ale žádný pes žádného plemene není 100% bezpečný!!! Pes je a vždycky bude zvíře. I v podstatě přátelský pes může za určitých okolností zaútočit. Z 99,9% se tak však nestane nepředvídatelně. Často slýchaná tvrzení, že hodný pes bezdůvodně a bez varování z ničeho nic zaútočil, jsou obvykle ukázkou až "slepoty a hluchoty" k varovným signálům. Pes často jasně projevuje nelibost či náznaky agrese, ale majitelé to vůbec nevidí, respektive si to neuvědomují. Je neuvěřitelné, co někdy rodiče dovedou přehlížet v komunikaci pes x dítě. A bohužel jsou to pouze oni, kdo musí mít situaci pod kontrolou.

Připomeňme si základní pravidla:
a) Pes by nikdy neměl být s malým dítětem sám bez dozoru.
b) Dítě nenecháme psu ubližovat, i když se nám zdá, že mu to zatím nevadí.
c) Pes musí mít místo svého klidu, kam se může před dítětem schovat. Dítě nesmí spícího psa budit.
d) Nenecháme dítě brát psovi hračky, kosti apod.
e) Jakmile pes projeví náznaky nelibosti (je strnulý, krátce rychle se olizuje nebo stáhne ocas na břicho a jeví známky strachu apod.) kontakt s dítětem okamžitě přerušíme. A už budeme stále velmi opatrní, protože zde už vznikl problém!!!

Pokud pes na dítě vysloveně zavrčí, nebo se lehce ožene, buďme si jisti, že v případě pitbulla už je to velký problém a že bude hůř! V případě jakéhokoliv projevu z bodu "e" doporučuji začátečníkům vyhledat okamžitou pomoc odborníka a držet dítě a psa pokud možno odděleně. Tzn. neumožnit dítěti přímý kontakt se psem. Dále je možné snažit se o nápravu vztahu, ale je třeba dokázat předvídat a sám to málokdo nezkušený zvládne.

Dalším problémem může být poranění nechtěné, které poměrně velký temperamentní pes způsobí při neopatrné hře. To je u APBT problém velmi častý. Když dítě shodí či porazí při pokusu o hru, může dojít i k poměrně vážnému poranění.

Dále je třeba myslet na lovecké pudy psů. Malé děti mohou svým chováním a křikem vyvolat dojem kořisti a pes je začne instinktivně lovit. Což se stává především u psů, kteří na děti nejsou příliš zvyklí, ale může se to stát kdykoliv. Opět tomuto chování ale obvykle předchází jasné náznaky. Když dítě křičí, vidíte na psu, že jej to nenechává chladným… Pokud budete pozorně sledovat výraz psa, obvykle včas rozpoznáte, že je zde potenciální problém.

A takto bychom mohli pokračovat dále, ale vždy je v hlavní roli pes a jeho majitel. Úkolem majitele je zabezpečit psa jakéhokoliv plemene přiměřeně jeho vlastnostem. A to nejen venku, ale i doma v rodinném kruhu. Pokud je majitel psa současně rodičem od dětí, pak musí hlídat jak děti, tak psa nebo psy. Je třeba sledovat interakce mezi dětmi a psem velmi pozorně a umět předvídat. Jestliže si psa koupí člověk, který jeho projevům neporozumí, pak může docházet k podobným neštěstím velmi často.

Určitým filtrem a prevencí je pečlivý výběr nových zájemců chovatelem. Poctivé informování zájemce o typických vlastnostech plemene a jeho nárocích, stejně jako další komunikace mezi chovatelem a majitelem jeho odchovu, může pomoci zabránit podobným neštěstím. Bohužel existuje řada množitelů, kteří chovají na jedincích bez výběru, štěňata prodávají levně komukoliv, kdo zaplatí, bez jakékoliv snahy budoucího majitele štěněte poučit… A dvakrát smůla, že oni nezkušení a často sami o sobě problémoví lidé, jdou obvykle právě tam, kde je štěně k dispozici snadno a levně. A tak se především právě produkty množitelů stávají časovanou bombou.

Lenka Svobodová, místopředsedkyně KCHPBT (http://www.bullostrava.cz/clanek/3557/NEBEZPECI-NAZYVANE--quot-BOJOVY-quot--PES.htm).

Můj dovětek: nikdy, ani na minutu nenechávejte své dítě s jakýmkoli psem bez osobního dozoru a naopak. Zabráníte tak tragedii, ke které došlo tento týden v Praze na Vinohradech.