Necenzurujeme.cz

K dané problematice jsem napsal mnoho blogů. Kritických blogů, ve kterých jsem nebyl kritický ke všem Romům, ale pouze těm, co mají lví podíl na negativním názoru většinové společnosti k vlastnímu etniku, minimálně na její nedůvěře k romské komunitě. Stejně tak jsem byl kritický k alibistické činnosti vlády, respektive k její nečinnosti, k bezúčinnosti, nesmyslnosti až zneužívání miliard, které tečou do více jak stovky proromských neziskovek. Stejně tak jsem byl tvrdě kritický k „náckům“, plošně pronásledujícím Romy. Ale stejně tak jsem byl tvrdě kritický k neodůvodněné rasové nesnášenlivosti ze strany Romů k většinové společnosti, k sekání mačetou, lynči „bílé svině“, lynči nebohého nezletilého Patrika, dupaní po hlavách žen a dalšímu ze strany Romů. Nad tím lhaním, překrucováním a vyvoláváním emocí mi došla trpělivost a proto jsem se rozhodl napsat tento otevřený dopis.

Dne 18.10.2016 zemřel při zásahu policie v Žatci člověk. Abych vysvětlil důvod dnešního otevřeného dopisu, popíši nezaujatě událost, jež vyvolala emoce a následně nenávist. V titulcích zaznělo, že Rom zemřel při zásahu, či po zásahu policie. Přestože se tak stalo, vnímáte manipulativnost těchto titulků? Vnímáte automatické podsouvání viny? Romové okamžitě začali policii obviňovat z vraždy a následně ze zatajování důkazů. Následně, ze zkreslení výsledků pitvy. Nikoho nezajímala fakta o tom, že zemřelý Rom pod vlivem drog napadal své okolí v Lounech a proto byl policií zadržen, převezen na psychiatrické oddělení nemocnice v Žatci pro drogovou závislost a následně byl z nemocnice propuštěn. Pak se dopouštěl výtržností a násilí v Žatci a to zejména vůči ženám, nejprve na autobusovém nádraží, kde byl zpacifikován a následně opakovaně v Pizzerii Panamera, kde musel být pro své násilnické chování zpacifikován znovu.

V době zásahu (či bezprostředně po něm) hostů pizzerie a následně policie zemřel. Co následovalo? Hysterické obviňování většinové společnosti z neadekvátního zásahu, vraždy, údajného kopání, zatajování vyšetřování, obviňování policie. Bez jakéhokoli důkazu. Následovalo svolání pietní akce, která od samého začátku neprobíhala jako pieta, ale jako hysterický a rasistický protest vůči většinové společnosti. Je snad pietou to, pokud na ní zaznívají tyto pokřiky (doložitelné z videí): „ „mrdky Český,…. my chceme vraha zmrdky jedny,….  vy kundy jedny vymrdaný,…  prciny jedny vymrdaný,….  máte nám pomáchat a chránit (policie) a vy zabíjíte lidi,…. zmrde jeden, vymrdanče vymrdanej (adresováno policii), …. zapalte to a až přijedou policajti, tak ho zabiju,… vy buzeranti Český,… pánové, jdu koupit nějakej technickej benzín, zapálíme to tady!“

Zde je vidět, jak jste vy, Romové „pietně“ uctili památku zemřelého Roma, křičeli, že byl „zavražděn“ 27-letý otec dvou holčiček. O tom, že to byl narkoman, ohrožující své okolí a zejména ženy nepadlo ani slovo:

Takto Vy Romové pietně uctíváte zemřelého a usilujete o své začlenění do většinové společnosti? Vulgárními urážkami, hrozbami zabitím a žhářstvím? Skupina Romů v Ostravě vydala prohlášení: Nikde nenajdete odsouzení toho, že 27-letý otec dvou holčiček byl fěťák, odešel z pizzerie bez zaplacení, napadal ženy na autobusovém nádraží a v pizzerii, kde rozhazoval po podniku židle. Nikoli, z prohlášení se dozvíte, že zemřel mladý člověk, otec dvou dětí a to za „podivných okolností“. Dozvíme se, že  Romové v Ostravě se připojují k pietní akci v Ostravě. Jak ta pieta nakonec vypadala, uvidíte na posledním videu. Z prohlášení se dále dozvíme, že nesmíme být lhostejni k vraždám a násilí vůči Romům. Dozvíme se, že Romové přispívají do této společnosti a jsou její součástí a je na nich pácháno bezpráví. Dozvíme se, že Romové trvají na tom, aby jim vláda zajistila přístup k bydlení, práci, vzdělání a důstojnému občanskému životu.  Být Romem v ČR prý znamená být člověkem druhé kategorie, jehož život nemá žádnou cenu. Je třeba chovat se tak, že „co není moje mi nepatří“. Dále se dozvíme, že je jedno, jestli byl zemřelý drogově závislý a chodil do práce, ale není jedno, že byl připraven o život.

Píšete, že zemřel 27-letý Rom, otec dvou holčiček, píšete, že je nepodstatné, zda byl narkoman či zda pracoval. Nikde není odsouzení toho, že namísto toho, aby se staral o rodinu bral drogy a nepracoval. Nikde nenajdete z úst Romů odsouzení toho, že fyzicky napadal ženy. Ne, dozvíte se pouze, že Romové trvají na tom, aby měli práci a bydlení. A tak se vás Romů ptám, jak zacházíte s tím, co vám naše majoritní společnost na svůj úkor dává z daní? Jak zacházíte s byty, jak přistupujete k nabídnuté práci, jak přistupujete ke vzdělání? Kolik poskytnutých bytů někteří příslušníci vašeho etnika zdevastovali, kolik zaměstnavatelů někteří příslušníci vašeho etnika okradli, kolik příslušníků vašeho etnika chce opravdu pracovat a kolik jich s nataženou dlaní chodí pro dávky financované z naší práce?

Kolik z vás si za ty miliardy, co tečou do proromských sdružení bylo ochotno najít práci, kolik z vás v ní vydrželo? Kolik vašich dětí se za ty prostředky přihlásilo do škol, kolik jich bylo přijato a kolik vystudovalo? Jak je možné, že někteří příslušníci vašeho etnika nepotřebovali fondy, peníze dotace, intervence a přitom mají práci, slušné bydlení, jejich děti studují a mnozí vystudovali i vysokou školu bez neziskovek, jejich financí a pokřiku o diskriminaci? Odpovím vám. Nechtěli žít a zneužívat jako většina z vás. Chtěli pracovat, bydlet, chtěli, aby jejich děti žili lépe, než většina z vás. K tomu ale nepotřebovali rozkrádané peníze z neziskovek, ani váš pokřik o diskriminaci, ani vaše ultimáta. Stačilo jim jen rozhodnutí, vůle je realizovat a síla je dokončit.

Ti Romové, kteří dnes žijí plnohodnotně a bezproblémově, se sžili s většinovou společností, která je respektuje, toho docílili sami. Bez toho, aby jim pomohla nějaká neziskovka, či vaše volání o tom co vláda a většinová společnost musí, co požadujete, bez toho, abyste nabídli to základní – vůli a schopnost a respektování zákonů. Nehledejte pomoc u vlády ani u nás, dostalo se vám jí více než dost. Nehrozte nám, nedávejte nám ultimáta. Nekřičte o rasismu, neboť se jej dopouštíte mnohem více a s mnohem větší brutalitou. Nesekejte po nás mačetami, nedupejte po hlavách našich žen, nelynčujte naše nezletilé. Přestaňte lhát a obviňovat. Toto je vaše faktické úsilí o začlenění:

Tady je popsáno, jak ta pieta v Žatci proběhla.

Vysvětlujte svému etniku, namísto nesmyslných prohlášeních o údajné diskriminaci, že normální je neterorizovat své okolí, nekrást, nesekat do nás mačetou, že normální je chodit do školy a pracovat. Pokud toho docílíte, většinová společnost vás ráda přijme a v případě potřeby vám podá pomocnou ruku. Pokud toho nedocílíte, pak se právem většinová společnost bude bránit, bude trvat na tom, aby její dědové za celoživotní práci měli alespoň finanční podporu na přežití a těm, co si z údajné diskriminace udělali politiku, těm, co cíleně a systémově nepracují, zneužívají sociální podporu a plodí děti, které vychovávají k tomu samému, těm v pudu sebezáchovy nakonec zavře penězovod plošné sociální podpory.

Běžte do práce, v této zemi je jí plno.

Pane Bohuslave Sobotko, Dientsbiere a další, zastavte penězovody do nesmyslných projektů, neziskovek a plošné, nemotivující podpory z našich daní. Naši důchodci si tyto prostředky zasloží mnohem více, protože celoživotně pracovali.

Romové, my nevoláme po násilí, ale vy ano. My chodíme do práce, ale vy ne.

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit