Necenzurujeme.cz

Dav začal pískat a někdo na tom balkonu se chopil mikrofonu a zvolal: „nechte ho promluvit, nejsme jako oni“. Dav, který před chviličkou pískal, začal nadšeně skandovat „nejsme jako oni“. Ten den jsem poprvé na vlastní kůži zažil, jak snadné je manipulovat s davem a ovládat jej. Stačí mu říci to, co chce slyšet. Anebo mu říci co chcete vy, ale tak, aby se to davu líbilo.

Předně, jsem alergický na výraz „sametová revoluce 1989“, stejně tak, jako na vyzdvihování zásluh V. Havla o tom, že šlo díky němu o revoluci nekrvavou a tedy poklidnou – sametovou. Jediný samet který s odstupem času z té doby vnímám, je samet bankovek. Žádná revoluce totiž nebyla. Upřímného rozhořčení a nadšení studentů a toho, že komunisté situaci nezvládli, bylo zneužito. Komunisté v poklidu předali moc politickou za příslib, že jim zůstane moc ekonomická. Stačí se jen podívat na to, jak se v tichosti rozporcoval medvěd s názvem SSM (a další medvědi) a kteří lidé z toho vzešli. Takže vlastně V. Havel má zásluhu na nekrvavosti listopadu 1989. Vše odstartovalo za režie JUDr. Čalfy jeho první zvolení prezidentem ve veřejné volbě 100 % strachy zelených komunistických poslanců. Z totalitních elitářů se začali stávat elitáři ekonomičtí. Velmi rychle pochopili, že se budou mít mnohem lépe jako vlastníci zprivatizovaných ekonomických kolosů, než jako členové politbyra.

To, co se dnes děje, klíčové skupiny, které dění ovládají, se zrodilo v letech 1990 – 2 za nadšeného souhlasu tehdy věci neznalého parlamentu, kterého jsem tehdy byl také členem. Dovolím si tvrdit že poctivého parlamentu. Drtivá většina jeho poslanců s politikou skončila s rozpadem federace, nezúčastnila se porcování medvěda formou velké privatizace a dnes nemá žádný větší majetek. Většina jeho členů, když splina svůj účel, byla odejita. Většina z nich ty tři roky pracovala poctivě, jen neznala (a neměla šanci) poznat zákulisí a souvislosti. Netušila, jak mistrně byla ovládána.

To, co se tehdy zaselo, dnes sklízíme. Pokud si někdo myslí, že se dá současná situace změnit, je snílek. Jmenování paní Bradáčové, či jakýkoli „průlomový“ výsledek voleb nic na věci nezmění. Ten stroj, sestrojený před dvaceti lety a následně zdokonalovaný, běží svým směrem. Pokud by se objevil jakýkoli „nový svěží vítr“, nová, čestná a nezkorumpovaná kolečka tohoto stroje a měla tendence točit se proti směru chodu tohoto stroje, pak pro ta kolečka budou platit nezměnitelná pravidla fyziky. Budou rozdrcena a stroj se silou své setrvačnosti i pohonu bude točit dál určeným směrem.

Mediální kauzy „údajné“ korupce, transportéry, stihačky, dálniční mýtné, Tatry … nebudou nikdy vyšetřeny. Političtí představitelé, o jejichž zázračném a rychlém zbohatnutí se píše – Gross, Kocourek, Řebíček, Bém, Kalousek, Barták, Palas, Novák a další, nebudou (až na ojedinělé případy) nikdy stíháni. Nebudou důkazy. Důkazy mívá „druhá strana“ (nemyslím jí policii), ale ta je nevytahne. Proč? Protože je součástí toho velkého stroje a přišla by o procenta.

Stran chodu stroje je jedno, kdo vyhraje volby. Z voliče se do státní kasy dostanou prachy buď zvýšením DPH, nebo jinými daněmi, nebo zdaněním bohatých. Pokud to takto půjde dál, jednou budeme platit daně i za to, že chodíme po chodnících, nebo z trávy na zahradě, protože ji dáváme králíkům. Prostě se to pojmenuje podle toho, kdo vyhrál volby, ale výsledek pro běžného občana bude stejný – bude platit.

Nejsme jako oni. Nejsme, jsme horší. Totalita tento stát rozkrádala a devastovala 40 let. V roce 1989 nastoupivší „demokracie“ to stihla za 10 let. Poprvé od roku 1989 nevím, zda půjdu k volbám. Protože nevím, zda má smysl někoho volit. Protože kdyby třeba vyhráli noví, čestní a nezkorumpovaní „fialoví“, stroj dostane jen nový slušivý nátěr, ale nepřestane se točit dosavadním směrem. A my nepřestaneme platit. A budeme platit čím dál víc. A přestaneme chodit k volbám a tak možná k té ekonomické moci exkomunistů ti současní získají i moc politickou.