Necenzurujeme.cz

Odzkoušenou změnou polohy jsem se snažil křeč zklidnit a abych se neprobral úplně, nepátral jsem co to křuplo. Když jsem se ráno probudil a převalil svůj metrák v posteli tak, abych jej uvedl z horizontální do vertikální polohy, ozvalo se další křupnutí. Zvedl jsem matraci, abych zjistil, že lamely roštu jsou v místech uchycení k rámu pomocí titěrných plastových jakobypružin zlomené na několika místech. Docela mne překvapilo, že mne ta forová tenká kontrukce lamel dodnes udržela a neskončil jsem v peřiňáku pod roštem.

Jako praktický člověk jsem si na zboží vyhledal rošty a procházel nabídku. Ta byla široká, od tisícovky až po 7 tisíc za kus. Jenže mi i ty dražší připadaly stejně „fórové“ jako ten můj. Pátral jsem dál a zjistil, že jsou dále členěny podle nosnoti a to buď do 80ti, nebo do 130 kg. Našel jsem si výrobce s hodně širokým sortimentem, co má vlastní prodejnu v Praze, změřil si rošt a vyrazil do hlavního města.

Než bych se prohraboval vystavenými vzorky, oslovil jsem prodavače, aby mi poradil. Vylíčil jsem mu co se mi přihodilo a požádal jej o doporučení roštu, ktertý by mé další případné noční křeče ustál. Po chvilce přemýšlení mi na jeden ukázal. Polohovací za 5 tisíc. Otočil jsem visačku u roštu a nepřehlédl informaci „nosnost do 80 kg“. Připomenul jsem tomu odborníkovi, že vážím 100 kg. Rychle našel jiný ve stejné cenové relaci s nosností 130 kg

Zamyslel jsem se..... No, rezerva je sice 25 kg, ale když sebou při svých 100 kg, mrsknu, tak díky kinetické energii to bude ve výsledku víc než 130. Pak mi došla další věc. V posteli lidé občas souloží. Nikoli tak, že by byl každý na svém roštu, ale většinou tak, že jsou oba na jednom. Takže zatížení třeba 170 kg dohromady + kinetická energie – no dejme tomu s rezervou nosnot 220 kg.

Prodavači jsem sdělil, že potřebnuji rošt s nosností kolem 220 kg, přestože v současné době mohu ve své posteli vyvíjet kinetickou energii jen díky případné křeči. Prostě momentálně „nejsou lidi.“ Do těchto detailů jsem pochopitelně prodavače nezasvěcoval.

„Takové nevyrábíme“ odpověděl mi.

„Sakra, vy nevíte že se v posteli mimo jiné taky souloží ?“ vypadlo ze mne.

Vytřeštil na mne oči. Vážil odhadem poctivých 90 kilo. Buď neměl partnerku, nebo spal na jiném roštu, než který vyrábí jeho firma. Vzdal jsem to a jel domů. Zítra se stavím u nás v hospůdce a poptám se po nějakém truhláři. Vyřeším to jako naši dědové – nechám si uříznout tři čtyři bytelná prkna a dám je místo roštu pod madraci. Tak to dělali naši dědové a možná i díky tomu měli tolik dětí.

Na to že jsou obchody plné šmejdu, co nic nevydrží, si zřejmě budeme muset zvyknout. Ale že naši výrobci postelových roštů nevědí, že se v posteli také souloží, to mi hlava nebere.