Nejlépe placený bloger z našich daní.
Blogerem se může stát každý a blogerů každým dnem přibývá. Je to dobře, jednou z lidských přirozeností je se vyjadřovat. Někdy bohužel za každou cenu a s nevalnou úrovní.
Také píšu blogy. Poslední dobou tak nějak méně a není to jen tím, že Jiří Paroubek zmizel v propadlišti politických dějin. Prostě si myslím, že méně je více, ale rozhodně nemám nic proti lidem, kteří píší blogy denně. Jen na to psaní prostě poslední dobou nemám tolik času a navíc, až tolik nových závažných temat pro napsání blogu není. Jsou závažnější temata, než je politika či korupce. Jen to nejsou temata oblíbená a čtivá. Rád bych psal o nich, než o politice (snad s výjimkou období před volbami). Bohužel toho o politice a tom, co ji provází vím hodně. Vím toho až příliš. A pokud bych o tom měl psát, o tom co vím, nebo o tom, o čem jsem přesvědčen, pak bych přinejlepším čelil mnoha trestním oznámením, musel bych podávat vysvětlení. A to se mi, omlouvám se všem, prostě nechce. Bojovat proti větrným mlýnům prostě neumím a mám svůj pud sebezáchovy.
Před časem jsem šel po chodníku poblíž parlamentu v doslechu dvou mužů, kteří šli stejným směrem a nešlo neslyšet to, o čem se bavili. O politice. Podle obsahu krátkého rozhovoru, jehož jsem byl svědkem, mi došlo, že ti dva se buď politice věnují, nebo k ní mají hodně blízko. Hovořili zcela bez zábran, ale zasvěceně. Až příliš zasvěceně. Dolétla ke mně i věta: …..“Ty vole, jestli ten Rampula padne, tak padne Vláda“..... Došlo mi to hhned. Pokud by ti dva měli pravdu, pak by tady nešlo o Rátha, nebo o Parkanovou. Pak by tady šlo o propojení moci politické a ekonomické, s „mocí“ nezávislé policie a justice. Pak by se mi odvolání JUDr. Pospíšila jevilo v jiném světle. Pakby věci, jako jmenování JUDr. Bradáčové, či telefonáty prezidenta Lessyho přestaly dělat dojem osobních sporů, či touhy po funkci. S ostupem času na mne spíš působí jako snaha o skutečnou nezávislost policie a justice na jakékoli moci, ať politické, či ekonomické. Ti lidé, protože jsou „uvnitř“ nesporně vědí, ale nemají jak dokázat. Navíc chtějí přežít. Já chci přežít také a to oproti zasvědceným nevím nic. Jen mohu tušit, dohadovat se, nebo někde něco zaslechnout. Ale to jsem odbočil....
Kdykoli jsem v životě jakkoli komunikoval s policisty, vždy bylo z jejich strany jednání korektní, nezaujaté a profesionální. Věřím, že takových je většina a že se tato většina nenechá jakkoli zastrašit a budé dál rozplétat úspěšně další kauzy. A větší a nebezpečnější kauzy. Davit Ráth měl v jednom pravdu. Byl malá ryba. Měl však zřejmě smůlu v tom, že příliš věřil ve svoji nedotknutelnost. Ještě větší smůlu měl v tom, že pravděpodobně svojí rostoucí popularitou a mocí začal ohrožovat svojí vlastní partaj a její stranické špičky.
Nemám nic proti tomu, že D. Ráth píše blogy z vězení. Jen jak vidno na některé věci přišel až ve vazbě a ne při výkonu svého mandátu, kde je mohl za svůj základní plat poslance 58.000,- Kč + plat hejtmana 85.000,- Kč ovlivnit. D. Ráth za jednu pracovní dobu (přesto, že je to nereálné) stíhal na 100 % dvě funkce, bral za ně dva platy. Zřejmě proto, že se musel starat o manželku a k tomu o legální milenku. Poslanec bere svůj plat za výkon svého poslaneckého mandátu. Jenže D. Ráth tento mandát nevykonává, je ve vyšetřovací vazbě, kterou nepřeji nikomu. Z vazby píše blogy, což s poslaneckým mandátem nemá nic společného.
Jestliže D. Ráth nevykonává poslanecký mandát, neměl by za něj pobírat plat. Ústava ani jiné zákony na takový případ nepamatují. O jeho vině či nevině rozhodne soud. Ale pokud nás chce D. Ráth přesvědčit o tom, že je čestným člověkem, měl by se po dobu vazby svého poslaneckého platu vzdát. Ošacení, střechu nad hlavou i stravu mu stát zajišťuje z našich daní.
Nejlépe placený bloger z našich daní.
(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)Žádné komentáře