Necenzurujeme.cz

www.tyden.cz

Tento názor jsem měl do poloviny, června, kdy však dostal povážlivé trhliny premierovým prohlášením o tom, že „Parta policejních plukovníků nebude rozhodovat o vládě.....“ . Říkal jsem si, že to bylo vysloveno pod emocemi. Čekal jsem, že až ty emoce opadmou, premier svá slova vysvětlí a zejména se za ně omluví všem poctivě pracujícím policistům. Nestalo se, bohužel.

Nevidím důvod, proč by měl Parlament přistupovat jinak k imunitě paní Vlasty Parkanové, než jak přistoupil k imunitě Davida Ratha. Za dobu, kterou je V. Parkanová v politice, vystřídala čtyři politické strany. Vždy v čas vystoupila před blížícími se volbami z té, jejíž preference se propadaly a přestoupila do té,. jejíž preference napovídaly, že se do Parlamentu dostane. Vystřídat takto 4 politické strany považuji za politickou prostituci a tento fakt má podstatný vliv na můj názor na paní Parkanovou, jako na člověka. Mohu paní Parkanovou posuzovat jako člověk člověka. Nic víc, nic míň. Je pro mne ale nepřijatelné, aby pánové Nečas, Kalousek, či kterýkoli jiný politik, bránili kompetentním nezávislým orgánům ve zjištění toho, zda se ten či onen politik (paní Parkanovou nevyjímaje) dopustil jakéhokoli pochybení či trestného činu. Je pro mne nepřijatelné, aby byl na policii vytvářen politický nátlak a bylo jí naznačováno, jak má konat. Pokud by tomu ale tak mělo být, pak bychom nebyli policejním státem, jak řekl pan Nečas, ale byli bychom po dvaceti letech zase státem jedné strany, nebo státem jedné, korupcí svázané politické moci. Něco takového je pro mne nepřijatelné. V této souvislosti mne nemile překvapila rychlost, s jakou preziden Václav Klaus návrh premiera na odvolání ministra podpořil. Při známé rozvážnosti V. Klause si tuto rychlost neumím vysvětlit. Nebo si ji mám vysvětlit tak, že...... a můj nepříjemný pocit je oprávněný?

Uvítal jsem to, že přes veškeré politické tlaky ministr Pospíšil nakonec vyhrál a vrchní státní zástupce Vlastimil Rampula byl odvolán kvůli mírně řečeno „vleklým kauzám“. Uvítal jsem i pevný postoj k věci a odvahu, se kterou čelila státní zástupkyně Lenka Bradáčová tlaku, který na ní byl (nejen) mediálně vyvinut v kauze Rath. Přál jsem si, aby nahradila ve funkci státního zástupce Rampulu a znejistěl jsem ve chvíli, kdy byla obviněna v Parlamentu D. Rathem z korupce. Toto obvinění nemohl D. Rath vyslovit „jen tak“ jako osobní mstu. Muselo to mít širší souvislosti. Chtěl tím D. Rath říci ostatním : „zastavte moje vyšetřování a já neprásknu, co na vás vím?“....

Vnímal jsem JUDr. Jiřího Pospíšila jako vynikajícího legislativce a právníka, jako poctivého a pracovitého člověka, kterému jde o dobro věci. JUDr. Pospíšil byl prvním ministrem, který v resortu spravedlnosti začal opravdu pracovat a měnit věci k lepšímu. Svými transparentními a mnohdy nekompromisními postoji si přes svoji kultivovanost jistě vytvořil mnoho nepřátel a jak je dnes patrno, vytvořil si nepřátele ve vlastních řadách.

JUDr. Pospíšil dosáhl odvolání Vlastimila Rampuly a chtěl jmenovat Lenku Bradáčovou. Jak je vidět, takové věci se neodpouštějí a byly zřejmě pravým důvodem odvolání. Konstatování premiera Nečase, že ministr byl odvolán pro rozpočtovou nekázeň je směšné a tomuto tvrzení snad nikdo neuvěří. Každý ministr žádá pro svůj resort víc peněz a žádný za to nebyl odvolán.

JUDr. Jiří Pospíšil měl jako politik i jako člověk velkou důvěru a podporu veřejnosti. Výrokem o partě policejních plukovníků a odvoláním JUDr. Pospíšila premier Nečas přišel nejen o svoji důvěru u veřejnosti, o svůj kredit, ale prohrál i ODS nadcházející volby.