Necenzurujeme.cz

Já ne.

Přece to nejde posuzovat podle toho co a jak se stane. Jednou trest smrti ne, jindy ano, někdy v diskusi zahlédnu.

Mluvil byste jinak, kdyby vám zabili třeba dítě, odpoví mi.

Nemluvil, ale asi bych v takové situacinebyl schopen zcela odpovědně jednat, odpovím sám sobě. Asi by člověk pod tou vlnou emocí požadoval smrt. Raději mlčím, ale mozek nevypneš.

Takovou věc nejde řešit pod emocemi, proto jsem proti takovému argumentu. Jsem proti trestu smrti. Principielně. Celosvětově. Církev je taky proti. Ne že bych byl věřící, ale jen pro příklad. „Nezabiješ“ je tuším v desateru. Přesto kdysi upalovala čarodějnice. Nejen je. Johanka z Arku určitě nebyla čarodejnice. Církev je proti homosexualitě. Přesto někteří její kněží przní svými penisy ministranty do zadečku. Ale to sem nepatří. Když křižák sťal hlavu bezvěrci, zabodl pak krvavý meč do půdy a pomodlil se. K Bohu. Tedy to byly tenkrát legální vraždy ve jménu víry. To je ale historie a nepoužívám ji jako argument. Spíš si jen někdy všímám některých historických absurdit. Jde ale o současnost. Tedy o to, proč nechci trest smrti v dnešní době a ani nikdy po ní.

Je prokazatelně statisticky dokázáno, že tam, kde byl trest smrti zrušen hrdelních zločinů nepřibylo a tam, kde byl zaveden neubylo. Ten kdo vraždí nemyslí na to, jestli jej chytí a bude popraven. Pokud mu ta myšlenka bleskne hlavou, rozhodně nemyslí na popravu a věří, že dopaden nebude. Čili argument výchovný či preventivní, tedy že hrozba trestu smrti snižuje počet hrdelních zločinů, je statisticky vyvrácen. Argument oko za oko a zub za zub patří do doby kamenné, tedy s ním nemohu souhlasit ani náhodou. A navíc, pokud proti něčemu jsem – tedy proti tomu aby se vraždilo, pak proti tomu nemůžu být jen z jedné strany a z té druhé souhlasit s tím, aby byl někdo někým, kdo je určen, schválen objednán a zaplacen v rámci zákona v klídku zabil. Jako kat. Jako popravčí. Prostě jako ten, co zmáčne knoflík, nebo posune páku.

Viděli jste někdy popravu? Tedy myslím v televizi třeba. Ale autentický záznam, ne v komerčním filmu. Ne? Já ano, několikrát. Třeba hromadné popravy v Číně i jinde. Kus ilegálně natočené popravy Saddáma. Byl jsem proti jeho popravě (i když asi byl lump a organizátor geniocidy) stejně, jako jsem byl proti vstupu spojeneckých armád do Iráku. Tedy myslím ten poslední vstup, jak se nenašly žádné chemické zbraně. Ale našla se ropa a rozdělil se arabský svět. To je ale o něčem jiném vlastně. Zatímco evropská tradice vnímá trest jako výchovný prostředek směřující k napravení odsouzeného, americké pojetí práva dává trestu význam odplaty. Z tohoto důvodu je v USA v současnosti velmi nepravděpodobné zrušení tohoto druhu trestu.

Nebo poprava oběšením. Několik variant. Krátká oprátka – odsouzenec se dusil několik minut. Dlouhá (Saddám) – rychlá smrt na konci propadliště. Zlomí se vaz a někdy to skoro utrhne hlavu. Někdy ne skoro. Nebo kdysi historicky oblíbené vytažení odsouzeného oprátkou upevněnou kolem krku do výšky. Aby dav viděl. Tělo jede nahoru, výkaly nohavicemi dolů. Elektrické křeslo, plynovou komoru a smrtící injekci bylo vidět jen v komerčních filmech, tedy neautentické, i tak mi ale bylo na nic. Ani jeden způsob mne nenalomil ke změně názoru. Vynechal jsem vlastně ukamenování k smrti. Dodnes se používá. Jakýkoli trest smrti je neetický.

Justiční omyly. Ano, jsou minimální, ale jsou. Nedávno propustili v USA člověka, který seděl 28 let v cele smrti. Kterýkoli den mohl vstoupit do cely zřízenec a zeptat se, co chce odsouzený k poslední večeři. A pak poprava. Neodvolatelně. Ten člověk prožíval každodenní hrůzu zda ten dotaz přijde dnes. 28 let krát 365 dní. Vloni testy DNA prokázaly, že pachatelem nebyl.

Trest smrti býval často zneužíván totalitními režimy. Nejen v Číně, ale i u nás. Během let 1939 až 1945 byl trest smrti často využíván (jen na pankrácké gilotině přes 1000 popravených). Během let 1946 až 1949 byl trest smrti udělován hojně, především podle tzv. retribučních dekretů. Ve 40. a 50. letech zneužila komunistická diktatura trestu smrti k celé řadě justičních vražd.

Kdyby někdo zabil někoho vašeho blízkého, mluvil byste jinak, psali mi kdysi zastánci trestu smrti v diskusi. Nojo, ale co kdyby někdo jejich blízký byl odsouzen a oni byli stoprocentně přesvědčeni, že je nevinný? Kdyby věděli že je nevinný? Tohle přece nejde rozhodovat pod emocemi a na vlastních a konkrétních případech. Musí se to posuzovat jako princip. Právní norma řešící princip bez emocí, bez heparinu, Stodolových či Olgy Hepnarové, poslední popravené ženě u nás. S tím, že je třeba posoudit, zda by se neměly některé trestní sazby změnit souhlasím. Měly. Jak nahoru, tak některé dolní hranice dolů.

Trocha historie, kterou nebudu komentovat. Cituji:

Olga Hepnarová, narozená 30.6.1951 (její foto je u tohoto blogu) úmyslně najela 10. července 1973 nákladním autem Praga RN na tramvajové nástupiště s úmyslem usmrtit co nejvíce lidí. Následkem jejího činu zemřelo 8 lidí a dalších 11 bylo těžce zraněno. Byla popravena dne 12. března 1975 ve věznici na Pankráci. Z popravy měla šílený strach. Kladla fyzický odpor a nakonec musela být na popraviště dovlečena...

Já osobně jsem proti trestu smrti věšením od té doby, co jsem věšel tu krásnou slečnu. Tak dlouho objížděla Štrosmajerák, až tam na nástupišti tramvaje bylo tolik lidí, že si dodala kuráž a napálila do nich dodávku... Než jsem ji dovedl a oběsil, podělala se mi a pomočila a pozvracela tak, že mi toto mé řemeslo zhnusila... Proto jsem proti trestu smrti." (slova kata, který popravoval O. Hepnarovou, tak jak je zachytil B. Hrabal)

Jsem proti trestu smrti, protože jsem proti zabíjení. Jakémukoli. I tomu „legálnímu“ zabíjení. Eutanasie je o něčem jiném. Interupce také. Ale to třeba někdy jindy.

Jste proti zabíjení? A proti trestu smrti?