Necenzurujeme.cz

Nejít k volbám byl za totality průšvih, a tak 98 % národa volilo komunisty jako dav, aby nemělo průšvih. Nebo jsme vypráskali v hokeji „rusáky“, někdo hodil první kámen do výlohy a dav vymlátil Aeroflot. Pak přišla energetická krize a dav psal do Rudého práva, jak šetří a svítí parafinovanejma svíčkama. Pak přišla zase mediální masírka Rudého práva o demonstrantech proti komunistickému režimu, a dav psal petice odsuzující tyto protesty, protože chce v klidu pracovat pro socialistickou společnost. Ten český dav má svoji historii, podobný dav, včetně dítek školou povinných, kdysi v historii žádal trest smrti pro Miladu Horákovou, na základě předchozího mediálního vymývání mozků. Jenže media jsou tu proto, aby nám vymývala mozky při potřebě vlastního zisku (nejen) z reklamy i dnes. Smrt Václava Havla je toho posledním příkladem. Čtete nebo sledujete zprávy? A ptáte se někdy sami sebe na to, ne co, ale proč vám media předkládají to, co čtete?

Před volbami se spustilo mediální vymývání mozků (kdo ho financoval?) ve prospěch tažení Věcí veřejných proti politickým dinosaurům a korupci. A zase se dav ochotně připojil a tleskal a volil. A jak to dopadlo, víme všichni. VV jsou v propadlišti politických dějin, zlikvidováni sami sebou, pácháním či podezřením z toho, proti čemu provolávali volební hesla. Staly se stejnými politickými dinosaury, jaké kritizovaly.

V roce 1989 potomci předchozích davů utvořili nové davy a třeba v listopadu 1989 na Václavském náměstí cinkali klíči a skandovali „ať žije Havel“ . Po vystoupení jednoho komunisty ten dav skandoval „nejsme jako oni“. Nejsme jako oni a nebyli jsme jako oni. Bohužel, nezanedbatelná část z nás byla v mnohém, byť jiném, horší než byli oni a horší než oni v jiném směru i zůstala. Zůstal i každodenní vliv medií a jejich ovlivňování našeho názoru na cokoli. Jednou například vede v anketě přímé volby Švejnar, jindy Okamura, pak zase Fischer. Po smrti Václava Havla přišlo na Hrad několik tisíc lidí. Media psala jak truchlí celý národ. Většině národa však ve skutečnosti vadila nepřiměřená týdenní mediální kampaň, která se kolem smrti V. Havla rozpoutala. Domnívám se, že stejná většina lidí si nepřeje, aby se Letiště Praha pojmenovalo po komkoli.

Zemřel Václav Havel. Na to, abychom jej hodnotili, na to abychom hodnotili V. Havla jako politika či jako člověka, je ještě příliš brzo. Na to, abychom po něm pojmenovávali ulice, náměstí či letiště je ještě časněji. Ať byl V. Havel jakýkoli člověk či prezident, myslím si, že je lidem jedno, zda budou přistávat na „Letišti Praha“, nebo na „Letišti Václava Havla“. Stejně budou všichni tak, jak jsou zvyklí desítky let, přistávat na „Ruzyni“. Myslíte že někdo řekne „letím z Letiště Praha“?. Ne, každý řekně, že leti z Ruzyně. I po pohřbu nás media masírují a uměle vytvářejí kult osobnosti.

Václava Havla po letech až desetiletích zhodnotí historici. Na to, aby po něm týden po jeho úmrtí byla pojmenována náměstí, ulice, či letiště je brzo, protože, pokud měl zásadní zásluhy které v budoucnu historie uzná, můžeme pak po V. Havlovi pojmenovat třeba Bílou horu. Vzpomeňme jen na mediální masírování ve věci knihovny pana Kaplického a budiž nám to poučením. Knihovny, která měla stát po jeho smrti, přestože ji postavit bez autora nelze nejen pro neexistenci prováděcího projektu. A nezapomeňme, jak byla „přejmenována“ a tak zlikvidována Nadadce Olgy Havlové, i tyto věci vypovídají o člověku, nebo snad ne? Tak V. Havel uctil památku manželky Olgy, která mu do až své smrti byla největší oporou.

Václav Havel měl rád divadlo a je věcí kteréhokoli divadla, pokud se po něm pojmenuje. Ale připadá mi absurdní, aby se po něm jmenovalo naše největší „národní“ letiště. Má to stejnou logiku, jako kdyby se Praha 8 rozhodla přejmenovat v Karlíně Sokolovskou ulici na ulici Václava Havla. Už jen proto, že po povodních, které v roce 2002 Karlín zdevastovaly a naplnily ho bahnem a výkaly, si pan prezident Havel přes tisícovky žádostí nenašel čas se na něj osobně podívat. Namísto toho šel obhlédnout z Karlova mostu, jak povodeň poničila jeho oblíbené hospůdky na Kampě.

Vláda by v zájmu ČR měla řešit spíše neposkytnutí půjčky na nesmyslnou záchranu Eura namísto zákona o V. Havlovi. Zákon o V. Havlovi týden po jeho smrti by byla mimo jiné i trochu facka památce T. G. Masaryka, který se uznání zákonem dočkal až po desetiletích. Nemám nic proti tomu, aby se třeba Hudební divadlo v Karlíně jmenovalo Divadlo V. Havla. Nemám nic proti tomu, aby Dagmar Havlová přejmenovala kulturní památku „Barandovské terasy“, kterou nechává více jak deset let chátrat a rozpadat na „Havlovu vyhlídku“.

Pojmenovávat hlavní letiště státu po člověku který před více jak týdnem zemřel a historie jej neměla čas zhodnostit, považuji za vrchol populismu a nemyslím si, přesto že měl V. Havel populatiru rád, že by s tímto krokem souhlasil a to přesto, že za státní peníze nechal na Hrad instalovat červené srdíčko. Ono, přece jen nějak s tou týdení mediální mašinerií o tom, kolik lidí truchlí, nekoresponduje počet lidí, kteří fyzicky přišli uctít památku Václava Havla. Byl jich zlomek a proto myslím, že je to silný signál k rozvážnosti při případné výměně cedulí na domech, či přijímání zákonů. Na tyto kroky je opravdu brzo. Mohli bychom z toho nadšení pro změnu názvů vystřízlivět rychleji než z cinkání klíči v roce 1989 a nemuselo by se nám to, ani památce V. Havla vyplatit.

Ostatně, přejmenování letiště nevyřeší jeho ekonomické problémy a ať se bude jmenovat jak chce, stejně mu bude každý říkat „Ruzyňské letiště“ tak, jako desítky let přes změny názvů se říká náměstí v Praze – Dejvicích „kulaťák“.

Místo mediálního masírování a referenda o přejmenování či zákonu by bylo třeba trochu soudnosti a rozvahy. Vypisovat referendum o půjčce ČR na záchranu Eura je také zbytečné – výsledek je znám předem, stejně jako u přejmenování letiště.