Jak a proč jsem nepomohl postiženým dětem.
Byla neděle odpoledne a protože jsem po revizi ledničky zjistil nedostatky v zásobách a navíc jsem dostal chuť na něco, co lednice neobsahovala, vyrazil jsem do nedaleké prodejny potravin.
Zaparkoval jsem a vyrazil pro nákupní vozík. Těsně před stanovištěm nákupních vozíků mne oslovil sportovně oblečený kluk otázkou „dobrý den, přispějete na postižené děti?“. Udělal taktickou chybu, oslovil mne dříve, než jsem vyndal desetikorunu na vozík z peněženky. Jak jsem pak zjistil, ostatní odchytával ve chvíli, kdy už peníze vyndali z peněženky a většinou byl úspěšný – lidem bylo hloupé odmítnout ve chvíli, kdy tu desetikačku drželi v ruce. Tak ji místo do zámku vozíku či do peněženky vhodili do toho proutěného košíku.
Moje první reakce byla logicky kladná a sahl jsem pro peněženku. Jenže, než jsem ji vyndal a otevřel, běžely samovolně myšlenky. Mladý kluk, v ruce neuzavřený košík do kterého se dají mince házet ale i z něj brát, žádná vizitka, označení akce, nebo organizace, pro kterou je sbírka určena. Když už jsem tu desetikačku držel v ruce, vypadlo ze mne...“ ne, nezlobte se...“ a v duchu jsem se zastyděl. Ale při způsobu vedení sbírky to prostě nešlo. Postižení mají menší možnosti než my zdraví, často jsou odkázáni jen na příspěvky. Jenže mi tady prostě něco nesedělo a nebyla to moje chyba.
Zažil jsem několikrát podobné akce v nákupních centrech a neměl jsem problém přispět. Často tam ani nikdo nestál, jen transparent s názvem akce, ale na něm bylo jasně označeno kdo sbírku pořádá, pro koho je určena a pod ním stála průhledná a zapečetěná kasička (podobná jako na obrázku v blogu), ve které byly na rozdíl od toho košíku před sámoškou i papírové bankovky.
S ohledem na to, že stát v poslední době šetří i na postižených, namísto aby zredukoval náklady své přebujelé administrativy, vnímám problematiku postižených spoluobčanů živěji než dříve a přestože je můj plat jen zlomkem platu například člena vedení ČEZu, přispívám na transparentně vedené akce možná častěji a více než on.
Pokud jsem tomu chlapci křivdil nebudu se omlouvat, protože akce byla vedena neprofesionálně (s výjimkou vybrání stanoviště kdy lidé drželi peníze v ruce), peníze byly vybírány do volně otevřeného košíku a ne do zapečetěné pokladny, chybělo jakékoli označení pořadatele akce a celé to působilo nevěrohodně.
U podobných akcí, kdy se prostředky odesílají na bankovní účet, nebo se dávají do označené pokladny nemám problém přispět. Na diletantsky provedené akce, byť možná realizované s dobrým úmyslem přispívat nebudu, nezlobte se........
A protože ten hloupý pocit z odmítnutí zůstal, přispěl jsem na jinou, transparentně vedenou akci. Zkuste někde přispět také, protože tato Vláda nezačala šetřit u sebe, ale mimo jiné právě na postižených spoluobčanech a ti pomoc opravdu potřebují.
Jak a proč jsem nepomohl postiženým dětem.
(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)Žádné komentáře