Necenzurujeme.cz

Děti. Některé z nich zmizely, některé byly zavražděny, mnohé jsou týrány. Oproti týraným dětem jsou počty dlouhodobě nebo trvale pohřešovaných dětí „mizivé“, i když toto srovnání se mi nepíše lehce nejen s ohledem na rodiče, které roky marně doufají. Dlouhodobě se pohřešuje 5 dětí, údaj v závorce je období, ve kterém se ztratily: Karolína Planá (červen 1996), Ivana Košková (léto 1997), Jan Nejedlý (leden 1996), Jan Štefuca (březen 2005), Tereza Chrápavá (březen 2009).

Zdroj: http://aktualne.centrum.cz/domaci/grafika/2011/01/14/ztracene-nenalezene-deti/

V mediích se občas objeví, že se v ČR pohřešuje několik tisíc dětí. Není to pravda, rozhodně ne z časového pohledu na pohřešování v řádech týdnů. Jiným, ale otřesným faktem je, kolik je v ČR týráno dětí. Čísla, ze kterých mrazí. (šetřené tr. činy - zdroj Ministerstvo vnitra ČR):

Rok:      psychické a tělesné týrání:          počet sexuálně zneužitých dětí:

2000                 743                                       614

2001                 884                                       522

2002                 698                                       537

2003                 950                                       665

2004               1028                                       698

2005               1319                                       664

2006               1008                                       585

Ročně zemře v tzv. vyspělém světě tři a půl tisíce dětí mladších 15 let na následky týrání a zanedbávání životních potřeb. V letech 2005 – 6 bylo v ČR zavražděno 25 dětí.

Jste si jisti že se vás to netýká? Uvědomujeme si, že aniž by to bylo ve statistice uvedeno, jde o statistiku, která eviduje útoky dospělých na děti, kdy se skoro ve 100 % případů násilí dopustili na dětech jejich vlastní rodiče nebo jejich nejbližší? Jenže to jsou jen dokázané případy. Ale počet týraných dětí se v Česku odhaduje na 200 tisíc (!) (Zdroj: http://www.novinky.cz/krimi/177837-pocet-tyranych-deti-se-v-cesku-odhaduje-na-200-tisic.html).

Jedno nepochopím. Když to přeženu, za rok je napadeno ani ne 20 Romů a možná stejný počet Romů napadne „ty ostatní“. O tom se píše denně a mediální soudy rozhodují dříve, než ty kompetentní. Proč se ale nepíše o týraných dětech, kterých je 1 000 – 10 000 x více a tento jev osobně považuji za daleko nebezpečnější než (následně „soudem neprokázané či prokázané“ projevy rasismu). Rasismus je svinstvo. Násilí proti dětem ne?

Dovolte mi odkaz na užitečný blog: http://naposledy.blog.cz/0901/zneuzivani-zanedbavani-a-tyrani-ditete . Pokud by pomohl jedinému dítěti, má smysl že byl napsán. Přes prevenci kterou je mimo jiné výchova lze těžko zabránit sexuálně motivovaným vraždám dětí. Bohužel to tak je. Týrání dětí podle mého názoru zabránit lze, nebo je alespoň omezit a v prokázaných případech velmi tvrdě postihovat. Je pro mne nepochopitelné a neomluvitelné, pokud někdo fyzicky trestá nebo jinak týrá dítě, protože ho „ruší u televize“, pláče, nebo se prostě jakkoli jinak „rušivě“ projevuje jako dítě. Copak ti dospělí zapomněli jaké to bylo když byli malí?

Můj otec byl „svéráz“ a nikdy neměl k ráně daleko. Nejen k ní. Patřím k těm, kteří nevzpomínají na dětství s úsměvem a zasloužili se o to oba moji rodiče a píši to bez „s prominutím“. Jak občas říkávám, jsem slušně vychovaný člověk, protože jsem se vychovával sám. Když se mi narodil prcek (který má dnes dva metry a váží metrák), zařekl jsem se, že nebudu jako můj táta a splnil jsem to.

Nešlo by nepřenášet na děti vlastní problémy, naštvanost kvůli čemukoli jinému? Taťka má problém v práci, nebo se zduní v hospodě kde ho někdo naštve, nebo „jeho“ klub prohraje. Když přijde domů, odnese to manželka a dítě. Tím nechci říct, že týrání dětí je mužská záležitost. Viděl jsem dost matek, které bušily do svých dítek v nákupních centrech, protože toho caparta prostě přestalo bavit, že si mamča prohlíží šatičky a začal to dávat transparentně najevo. „Hulící“ mamky v kavárně na pokecu s kámoškou s dítětem na klíně raději ani rozebírat nebudu.

Žijeme ve stressu, pořád někam pospícháme, musíme makat „protože je krize“ , je málo času a tak nějak „bokem“ jsme si pořídili děti, které místo nezbytné péče a komunikace uplácíme dárky, televizí, DVD, počítačem..... co z nich vyroste a jakými budou rodiči?..

Čtete tento blog a jste rodič? Sexuálně motivovaným trestným činům ze strany pachatelů „mimo rodinu“ lze zabránit stěží. Týraní dětí však zabránit jde, stačí, pokud si uvědomíme, že jsme byli dětmi a příliš jsme nechápali ten svět dospělých stejně, jako naše děti ten náš.

Ruku na srdce, opravdu jste nikdy nepřenesli stress, naštvanost či neovladatelný vztek „odjinud“ na dítě které za nic nemohlo? Pokud ano, stačí, když si to uvědomíte a budete si to pamatovat a nebudete to opakovat.

Pokud by po přečtení tohoto blogu jen jeden taťka „vybušil“ emoce v posilovně místo doma, pokud by jediná máma pochopila, že caparta prostě prohlížení šatiček nebaví, pokud by při pokecu s kámoškou a s batoletem na ruce nechala krabičku cigaret v kabelce, pak mělo smysl jej napsat.

Hezké jaro všem a pamatujte, televize a PC dítěti nenahradí to, co mu můžete dát jedině vy.

„ Táto, proč lítají včeličky z kytičky na kytičku?.....“

„ Protože přenášejí pyl a pak dělají med......“

„ Hm..... ukaž jak! ….