Necenzurujeme.cz

V žádném případě nejsem pod nějakými pozitivními emocemi či sympatiemi k Jiřímu Kajínkovi, vyvolanými více jak desetiletou medializací jeho osoby  a na nakonec filmem „Kajínek“, který podle mého soudu spíše Jiřímu Kajínkovi uškodil, než aby pomohl spravedlnosti. Čekal jsem dokument nabitý fakty, film však ve mně vyvolal dojem, že se jeho tvůrci snažili pouze populistickou formou a mediální známostí jména „Kajínek“ vytřískat zisk pomalu za každou cenu. Jiří Kajínek a jeho případ byl předlohou filmu, ve skutečnosti se ale nakonec stane možná jeho obětí, což mu nepřeji.

Nejsem si jist, zda filmový tajemný všemocný muž, který řídil všechny včetně bývalého policejního šefa a ten zase řídil ostatní včetně soudců a nájemných vrahů věci pomohl. Podle mne, protože soud si nehraje na emoce, na poluparitu, ani na veřejné mínění, ale vychází z faktů, film věci uškodil a snížil šance Jiřího Kajínka na spravedlivý proces. Film totiž, i když byla použita jiná jména, vyvolal nepřímo tlak na soud a následně konstatoval, že soud byl ovlivněn. A na takové věci musí být po právu každý doud alergický, protože presumce neviny platí pro všechny, tedy i pro soudce. Nechci ani domyslet, kolik procent českých tupých diváků vygoglovalo po shlédnutí filmu sousloví „autonehoda příte JUDr. Slámové“............

Neznám spis a ani jej znát nemohu. Kauzu ale provázelo až podezřele příliš mnoho procesních chyb, nejasností i nelogičností. Připadá mi absurdní aby exelentní bytař co byl v balíku, vraždil za 100 tisíc. Stejně nelogické je, proč by jeden pachatel střílel ze dvou poloautomatických zbraní s celkovou kapacitou 30 – 32 nábojů jen 12 ran. Další nepochopitelnou věcí je, aby z metru nebo dvou vystřelil do těla jediného přeživšího, ale nakonec rozhodujícího klíčového svědka „jen“ 4 kulky tak neschopně, že ani jedna ze 4 ran, vypálená z maximálně 2 – 3 metrů nebyla smrtelná. Argument, že se přeživší ubránil masivní střelbě do těla tím, že se kutálel mi připadá směšný.Vyjádřil se k tomu nějaký znalec lékař či psycholog, zda je toho vůbec člověk schopen?

Dostali jste někdy zásah kulkou? Já ano, před více jak 30 lety na vojně, ututlalo se to, aby nebyla „mimořádka“. Z několika desítek metrů na střelnici nešťastnou náhodou do stehna. Složilo mne to na zem a řval jsem bolestí, držel si křečovitě rukama nohu a pak jsem omdlel a rozhodně jsem neválel sudy. Po čtyřech kulkách bych snad už ani neřval a držel se rukama leda tak fialek zespoda.

Přeživší klíčový svědek byl prý spolu s taxikářem, který údajně odvezl Jiřího Kajínka na místo činu jediným nepřímým důkazem pro rozsudek doživotí. To nechápu, ale "právo" je pro laika nepochopitelné a jak jsem se nedávno dozvěděl v jedné AK, občas jej nechápou ani advokáti. Klíčoví svědci byli důvěryhodní v okamžiku, kdy svědčili proti Jiřímu Kajínkovi, když však následně výpověď odvolali, nebo odmítli výpověď potvrdit, nebylo to akceptováno, protože se najednou stali nedůvěryhodnými.

Netvrdím že to Jiří Kajínek neudělal ani že udělal a co si o tom myslím je moje soukromá věc. Jen si prostě nejsem jist, zda je v pořádku pokud je člověk odsouzen na doživotí na základě nepřímých důkazů Tedy, pokud je tolik pochybení, pokud není provedena rekonstrukce, pokud nejsou sejmuty otisky, pokud nejsou zajištěny vzorky DNA, zbraně, stopy, pokud klíčoví svědci mění výpovědi. Pokud pachatel otevřel dvěře auta rukou bez rukavic a nezanechal otisky. Jen diletant by si na takovou věc nevzal rukavice. Jenže, kdyby je měl, to by klíčový svědek se čtyřma kulkama v těle zase nemohl vidět prsten a válet sudy, že?

Právo není o tom, abyste dokazovali nevinu. Pachateli musí být nezpochybnitelně prokázána vina na základě přímých důkazů. A po pročtení všech dostupných informací si nejsem jist, že se tak v případě Jiřího Kajínka stalo. Proč o tom píšu? Vysvětlení je pod tímto blogem. Kdysi proti mně byla uplatněna pohledávka ve výši 12 milionů – šlo o podvodně vylákanou směnku. Přestože se mnou všechny úřady včetně PČR bezproblémově komunikovaly a věděly kde se fyzicky vyskytuji, soudu se „nepodařilo“ , aby mi doručil SPR. Byl mi svěřen opatrovník, který nijak nekonal a ani se neodvolal. Soudce – specialista na směnky, který nakonec rozhodl, přehlédl že směnka je mimo jiné promlčena.

Následovalo desetileté peklo, obstavený majetek a všude kam jsem se podíval bylo slovo „exekuce“. Byl mi exekuován veškerý nemovitý i movitý majetek, zrušen podíl ve firmě a movitý majetek byl nakonec prodán. Pak byla exekuce zrušena a já dostal „odškodnění“ od exekutorského úřadu ve výči 600,- Kč. Ano, čtete dobře, šestset korun.

Podal jsem žalobu na obnovu řízení (tak jako Jiří Kájiínek) a ta byla zamítnuta (tak jako jemu). Odvolal jsem se a uspěl jsem u Vrchního soudu. Nižšší instance ale zase rozhodla proti a tak jsem se odvolal a pak...... Abych to zkrátil, za 11 let padlo 7 různých rozsudků. Ten poslední letos v únoru mi dal za pravdu. Stalo se tak, protože jsem se nevzdal a protože jsem bojoval za právo na spravedlivý proces, kterého se mi nakonec dostalo.

Myslet si, že má smysl dnes zažalovat stát a dokazovat mu výši způsobené ekonomické či společenské škody je absurdní. Jenže je tu jeden podstatný rozdíl. A velký. Já jsem bojoval spolu s těmi kdo mi nezanedbatelně pomáhali 10 let za to, abych do doby než zemřu neskomíral doživotně za životní minimum. Nebyl jsem ale omezen v pohybu a konání. Nežil jsem doživotně uzavřen za mžížemi na 9 metrech čtverečních s pouty na nohou a na rukou.

Neřeším zde vinu či nevinu Jiřího Kajínka, ale vyjadřuji se k jeho právu na spravedlivý proces. Za pár dní má soud totiž definitivně rozhodnout nikoli o tom zda je vinen, ale o tom, zda má právo na spravedlivý proces. A v tom je podstata věci.

Domnívám se totiž, že neumožnit nový spravedlivý proces, ve kterém by i třeba znovu mohl být uznán viným by bylo horší, než mávnout rukou nad chybami ve vyšetřování či chybami prcesními a věc „spláchnout“ za cenu, že bude někdo na doživotí v kriminále bez ohledu na to, zda se daného činu ve skutečnosti dopustil a zda byl nezpochybnitelně na základě přímých důkazů usvědčen. Soudce se řídí zákony a rozhoduje podle zejména přímých důkazů. Často rozhoduje o životě člověka a to nezávidím nikomu. Ani soudci, ani obviněnému. A proto v nadcházejícím definitivním jednání držím palce oběma – Jiřímu Kajínkovi i jeho soudci.

Zcela upřímně Jiřímu Kajínkovi přeji, aby, pokud dosavadní procesy byly nespravedlivé (viz i aktivity několika ministrů Vnitra ČR), aby bylo vyhověno jeho právu na spravedlivý proces. Protože na něj Jiří Kajínek má stejné právo jako já a jako kdokoli z lidí v tomto státě.

Zdroj fotografií: www.idnes.cz