Necenzurujeme.cz

Soudruh Grebeníček přirovnal protikomunistický odboj k terorismu. Podle mého tak na jedné straně hrubě poškodil všechny, kteří se bránili za komunistického režimu proti totalitě. Na straně druhé dal opět najevo, že se komunisté nerozešli se svojí totalitní minulostí a ideologií.

Kladu si otázku, kolik tedy podle pana Grebeníčka zemřelo komunistů v přímém důsledku komunistického odboje? Myslí si snad pan Grebeníček, že lidé zapomněli níže uvedená fakta? Dovolím si je tedy připomenout.

Za působení mezinárodního komunistického hnutí, ke kterému se hlásí i čeští komunisté, je 80 miliónů zavražděných lidí. Počty obětí komunistické tyranie v Československu jsou tyto (zdroj Ministerstvo vnitra ČR):

• do roku 1968 z politických důvodů pronásledováno a odsouzeno 451 tisíc československých občanů

• v letech 1948 až 1952 při kolektivizaci bylo odsouzeno nebo internováno 35 tisíc rolníků a 15tisíc živnostníků.

• V táborech nucených prací bylo zavřeno 186 tisíc vězňů, u PTP sloužilo 118 tisíc mužů.

• V období let 1948 až 1967 bylo popraveno, zavražděno, zastřeleno na útěku, umláceno při výsleších a "zemřelo při výkonu trestu" 15 726 mužů a žen.

• seznam popravených pro politické trestné činy od 25. 2. 1948 do 6. 7. 1962 naleznete zde: http://www.totalita.cz/seznamy/seznamy_01.php

A jak probíhal komunistický puč?:

20. února 1948: 12 nekomunistických ministrů podalo demisi na protest proti stálému porušování zákonů komunistickou stranou.

21. února: Komunisté okamžitě organizovali tábory lidu. Ve jménu komunistické revoluce přebírali násilně kontrolu v armádě, policii, na všech pracovištích ve státě. Během několika dnů bylo ze škol vyhozeno 50% ředitelů škol, čtyři tisíce studentů, sto učitelů. Za ně nastupovaly osvědčené komunistické kádry bez vzdělání a bez zkušeností.

22. února: Ustavení Lidových milicí, ozbrojené pěsti dělnické třídy, členy Komunistické strany. Lidové milice byly připraveny při nesouhlasu opozice použít zbraně.

25. února: Komunisté a policie - Sbor národní bezpečnosti - obsadili sekretariáty nekomunistických stran. Tam, kde měli své agenty, umožnili stranám další činnost pod dohledem.

Březen 1948. Dvě stě tisíc nekomunistů, zaměstnaných ve státní správě nebo v komunální správě, bylo vyhozeno. 750 tisíc se snažilo zabránit svému propuštění vstupem do Komunistické strany Československa.

10. března 1948: Zavražděn byl ministr zahraničí Jan Masaryk.

30.5. 1948 proběhly první parlamentní volby v komunistické režii. Na jednotné kandidátce dominovali komunisté, zbytek tvořili loajální občané. S touto kandidátkou obdržel volič i bílý lístek, což měl být projev nesouhlasu. Volit za plentou bylo možné pouze pod dohledem komunistického komisaře,.kdo vhodil bílý lístek, byl veřejně označen za nepřítele dělnické třídy.

V padesátých létech komunisté popravovali vlastní lidi, probíhaly vykonstruované procesy, provokatérské akce, které se staly záminkou dalších čostek a poprav, jako například „případ Babice“, vylíčený jako akce CIA v jednom z dílů „majora Zemana“. Postřílejte je všechny!..... kdo dal ve skutečnosti tento rozkaz? Dne 2. července 1951 se v režiji Státní bezpečnosti odehrála trojnásobná vražda funkcionářů Místního národního výboru v Babicích. Vražda těchto členů komunstické strany byla připravena jako záminka pro následné justiční vraždy a uvěznění stovek komunistickému režimu nepohodlných osob na Jihlavsku, Třebíčsku a Moravskobudějovicku.

V následujících dnech po vraždě začalo rozsáhlé zatýkání, pak přišly monstrprocesy, popravy a nakonec i vysídlování. Celkem bylo vyneseno 11 trestů smrti, mezi popravenými byl i ochrnutý muž a tři kněží. Kněží byli při výsleších brutálně mučeni, takže se k vraždám sami přiznali – a to přesto, že seděli už měsíc před akcí ve vězení.

Fakta o Babicích se dozvíze zde: http://www.tv-mis.cz/titul.php?id=70

"My komunisté se učíme z babického zločinu, učíme se ještě víc nenávidět třídního nepřítele, učíme se ještě lépe bít ho a zároveň se učíme ještě více milovat socialismus," napsalo Rudé právo 20. července 1951.

Odpor proti komunistické totalitě byl nerovným a spravedlivým bojem, protože v 99% šlo o „boj“ nenásilný a neozbrojený ze trany protikomunistického odboje. Přirovnat tento odboj k terorismu považuji za nebetyčnou drzost a demagogii.

Komunista zůstane komunistou, není rozdíl mezi „starým“ a „novým“ . Nezakazujte komunisty. Je třeba, aby byli vidět. Díky tomu tak časem zaniknou přirozeným vývojem.