Lidi, proč jste nezůstali lidma i po Vánocích?

Den plný pohody, kaprů, řízků, salátů, dárků a lásky, kterému předcházelo klasické české komerční šílenství, je za námi. Tak jsem zase spadli do „normálu“.

Před nějakou dobou jsem si zrušil „komerční Vánoce“, protože je jednak od jisté doby nemusím a pak si myslím, že by na sebe lidi měli být příjemní a dávat si dárky (myslím ty nehnotmé) pořád, nejen o Vánocích. Tak jsem se nezúčastnil toho davovému šílenství a těsně před svátky jsem pracoval a začínal i trochu svátečně lenošit sledováním TV, na kterou jinak nemám ani čas ani náladu. Atmosferu Vánoc mi přopomenul den před Štědrým dnem mail, který byl avizován konstatováním: „ Když jsi avizoval že jsi doživotně zrušil Vánoce, tak ti posílám jeden nepříjemný email..... „ No, jako by když se rozhodne člověk nejuchat na Vánoce ty Vánoce přestaly existovat, ale budiž. Už jsem si myslel, že na Vánoce nedostanu žádnej dárek, řekl jsem si.....

Druhý den jsem napsal blog lidem co jsou na Vánoce sami, protože mám osobní zkušenost s tím, jaké to je.být na svátky sám Na blog mi přišlo hodně hezkých vzkazů od lidí, kteří jsou sami a jen jeden ne tak hezký (ale od člověka co sám není). Takže jsem Vánoce přestál ve zdraví a po štědrovečerním lenošení jsem se vrátil 25. prosince do pracovního procesu a byť příjemně unaven bramborovým salátem, krůtími řízky a obalovanou treskou, pilně jsem pracoval. Svátky jsem přežil ve zdraví i bez dárků, i když jsem vlastně jeden dostal.

Včera jsem ale musel „vystrčit čumák“ ze svého zasněženého brlohu a vyrazit do nemocnice v Benešově na kontrolu. Silnice neposypaná, naklouzaná a tak přes to, že mám „4x4“, po bezpečném testu kdy mi i v malé rychlosti zachroupalo ABS jsem jel raději celou cestu 50 – 60, vždyť je to jen 20 km. Přesto se mne pokusilo pár aut předjet i ve chvíli, kdy jel proti autobus. Klasická česká beohlednost mne upozornila, že je prostě po Vánocích. To byl ale jen začátek.

Protože pakroviště v nemocnici bylo plné ledu a odhrnutého sněhu, parkoval jsem jako pokročilý začátečník. Řidič auta za mnou, který zřejmě spěchal za umírajícím na mne začal zběsile blikat a jen nemocniční areál mu zabránil v troubení. Z druhé strany ve stejnou chvíli dorazil jiný řidič, který proto, že musel na 10 vteřin zastavit začal za předním sklem nadávat tak, až se mu zapotilo, že pomalu nebyl vidět. Zvládl jsem kontrolu a při odjezdu bral očividnou nevoli vrátného že chci na zaplacené parkovné doklad už jako samozřejmost. Je přece po svátcích.

Po relaxačním kafi v místní pizzerii jsem se opatrně vydal k domovu s tím, že po cestě v „Lídlu“ vrátím prázdné lahve. Mezitím silničáři stihli notně posolit aniž by před tím shrnuli. A tak byla silnice plná šedobělé slané břečky. Když mi přední sklo tou břečkou během 5 minut ohodily dva linkové autobusy, co to proti „praly“ snad 100 vkou (je přece po Vánocích a všichni někam spěchají), byl jsem rád, že jsem cestu na parkoviště týneckého „supermarketu“ přežil. U vchodu mne přivítalo hejno snad 20 ti kachem z blízké Sázavy, co se hlasitě dožadovaly pozornosti a rohlíku. První a poslední hezký zážitek toho dne mi nezkazila ani matka, vlekoucí od nich své dítě, protože asi spěchala na drb s kámoškou a kachny maj i v ZOO. Navíc, je přece po Vánocích

Vrátil jsem lahve a symbolicky něco nakoupil, aby to nevypadalo až tak blbě. Během těch pár minut nákupu jsem dostal jednou na achilovku a jednou do boku nákupním vozíkem, který „řídil“ uštvaný spěchající důchodce. Nevím kam spěchal, ale je po Vánocích, tak snad aby stihl ty příští. Za štěbetání kachen jsem dal do auta igelitku s nákupem „ze slušnosti“ a vyrazil k domovu. Po pár stech metrech stál uprostřed vlakového přejezdu místní motorák a za ním okrávka s utrženým předkem. Zdravý, ale očividně naštvaný řidič (na přejezdu je stopka) stál vedle, místo toho, aby zářil štěstím, že ten nárazník trefil jen motor a ne dveře řidiče. Asi někam nutně spěchal, je přece po Vánocích.

Opatrně jsem dojel domů, zaparkoval, odházel sníh u vrat a vyndal z auta baterku kdyby mrzlo. Pak jsem si udělal kafe a v „kuřárně“ na verandě si k němu dal rovnou dvě cíga. Od radosti, že jsem na rozdíl od toho řidiče oktávky nikam nespěchal a nekoupil to místo něj na dveře.

Tak lidi, když zůstanete lidma nejen o Vánocích, věřím, že zažijete (a prožijete) šťástný Nový rok ve zdraví po celý rok. A kdybyste přece jen nevydrželi být ohleduplní k ostatním jako o Vánocích, tak aspoň nepospíchejte v autě a hlavně dávejte pozor na vlakovém přejezdu. Snad vám k tomu pomohou fotografie (zdroj idnes.cz) pod blogem.

Hezký Nový rok a hlavně ve zdraví, je přece po Vánocích. A zkuste zůstat lidmi v tom dobrém slova smyslu... :-)