Necenzurujeme.cz

Jestli jste dnes sami, dočtěte a věřte, že sami nejste. Ostatní nemusíte, i když vás to může potkat také. Jste dnes sami? Oproti předchozím svátkům najednou nemáte pro koho nakupovat dárky, s kým strojit stromeček, připravovat salát, uklízet zbytky jehličí a ozdob po jeho zdobení. Letos jste nekupovali dárky, protože nebylo komu, nepřipravovali salát, protože nebylo pro koho, nepřijel kdysi zavrhnutý táta, kterého jste po letech pomohli někomu najít. Nezdobili jste stromek, protože kdybyste jej pořídili, nejraději byste místo ozdob na něj pověsili za krk sebe?

No a  ve chvíli, kdy už v nic nedoufáte, kdy už ani nic nechcete, protože to co bylo spácháno nejde odestát, kdy už chcete jen jediné - slušnost a třeba jen "pokecat" nebo poradit, dostanete arogantní, propracované a připravené a zejména cílené bodlo formou sms, nebo lépe milým mailem?  Prostě taková malá propracovaná a cíléná prasárnička s úmyslem ublížit ala rozchod nebo rozvod na narozky nebo na Vánoce. Naprosto geniální (spíše paranoidně psychopatické od aktéra) je rozejít se na narozeniny a oznámit definitivní rozhodnutí o rozvodu na Vánoce. Perlou by bylo předvolání k rozvodovému soudu na Nový rok (ale to není rada). Nevěříte ža takoví jedinci jsou? Ale veřtě že ano a jsou tím dokonalejší, oč víc jste jim věřili a tedy obnažili váš "imunitní systém proti podrazům". Nedejte se......

Jste sama? Milující taťka, co vás odnesl z radnice na rukou a pak psal s dětmi roky úkoly, ten správnej chlap ve kterého jste věřila …. krásný procházky, nádherný snění a plánování třeba o vlastním bydlení nad kusem papíru v hospůdce, zvonky štěstí na radnici, spousta kytek v porodnici..... prostě splněný sen. Společné vybírání nábytku a nádobí, které jste pak najedenou spolu ani nestačili použít.....

Milující taťka, třeba šeditel, co se jednoho dne zapomenul u o 20 let mladší sekretářky a pak vám vysvětlil, že to vlastně všechno byl omyl a že roky trpěl, že jedniný co bylo možná hezký byla svatba, ale jinak to bylo utrpení a stálo to za..... Ale ta zkušená, vyzrálá a všechápající inteligentní 22 letá tuhozadká holčina je ten pravý člověk který mu konečně rozumí. Pochopitelně že nejvíc ve chvíli, kdy on odpočívá po tvrdé práci na zádech a nad ním se pohupují pevné trojky v kopulačním rytmu. A ráno, uklizeno, nažehleno a třeba králíčka v troubě..... A vám nejednou nemá kdo přivézt a postavit stromek, pokárat děcka aby nechodila na salát či cukroví...........jste sama a on je s „tou“.... však víte.......  dopřejte jim to.  Třeba tentokrát říďa koupí milence místo SUV na setrvačník SUV co jezdí na bezin..... buďte sakra přející a věřte hláškám, že o to "jim nejde". Jsou přece Vánoce ne? :-)

Jste sám? Odjela Vám Vaše celoživotní láska na týden k babičce a zasekla se po cestě k ní na dva tři roky u svého „kamaráda“ třeba šeditele, co je za vodou a má takzvaně na žvejkačky a vy ne? Četli jste před tím než ho poznala věty například.... „jsi jedinej človek, kterymu záleželo na tom, co se mnou bude „... nebo...... „Kdyby cokoliv kdykoliv bylo - jsem tady, jsem s Tebou a vzdycky budu, nezapomeň“ . No, a Vy jste nezapomněli, ale ten, kdo to napsal ano? A dnes čtete....“to ti nikdo nezapomene“..... nebo ….“chceš mi snad vyčítat?: … Vaše chyba, neměli jste na žvejkačky, nebo jste nezvládli to, že na ně nemáte. A nejednou nemá kdo nazdobit a rozsvvítit stromek............ tedy ne ten šeditelskej, ale ten váš.........

Trocha dávné konkrétní historie: Kdysi hodně dávno jsem měl kamaráda, co byl hoooooodně za vodou a ten měl přítelkyni Té platil byt, školu, kurzy angliny, chtěl jí koupit pizzerii a protože se jí nelíbilo u něj doma, pronajal jim byt za 50 tisíc měsíčně. Pak mne a moji přítelkyni pozval na Silvestra a ta „jeho“ , přestože věděla že jsme dlouholetí přátelé si přede mnou na něj začala stěžovat a vykládat, jaký je to blbec a jak je s ním k nevydržení a nepřestala, ani když jsem ji o to požádal. Pak přišla na toto téma řeč i s mým přítelem. Tedy obecně – došlo na téma „vydržovaná žena“. Tenkrát, v době, kdy jsem řešil s mojí tehdejší partnerkou existenční problémy a tedy otázky kolik zbývá na jídlo, na nájem.... prostě se jelo na hranici životního minima mi řekl:

„Ale i ty si tu svojí taky vydržuješ a je s tebou jen proto, že se o ni staráš“.

„Jak mohu někoho vydržovat, když není pomalu ani na jídlo ?!?“ vybouchl jsem.... „přežili jsme spolu období, kdy nebylo na chleba, tak přežijeme všechno“ (netušil jsem tehdy, že těžší je přežít období, kdy na ten chleba je... )

„ Vydržuješ, staráš se o ni, je nemocná, bez tebe to nezvládne, ona tě potřebuje...... ale až tě potřebovat nebude a ty třeba budeš pro změnu potřebovat ji, pak se ukáže, jak to mezi vámi je“..... .... usmál se na mne těma jeho poměnkovejma očima …

Tenkrát jsem práskl dveřmi a přišel o dlouholetého kamaráda. Až po mnoha letech jsem si uvědomil pravdivost jeho slov a to, jak lze snadno roky života vyměnit za 30 čtvrtků a pár víkendů a naopak …. a jak ty roky najednou byly utrpením a ty čtvrtky rájem na zemi. Ale to bylo dávno a proč to píšu? Protože tohle se stalo mnoha chlapům, co jsou dnes sami a ženám taky. Není radno podléhat slibujícím větám, deklaracím, protože mnohdy jde jen o inflaci slov, která se z příjemné inflace po letech změní ve velmi nepříjemnou.

Pak se vám může stát, že své vyvolené pod vlivem alkoholu řeknete že je děvka a že by měla jít tam, kam patří. Když se pak proberete a vystřízlivíte, namlouváte si, že jste ujeli, že jste to tak nemysleli. Ale co když to tak je a kdybyste to vyslovili o pár měsíců dřív a za střízliva, bylo by mnohé jinak? Prostě (dámy kterých se to netýká prominou), buď ženská děvka je a nebo není a je úplně jedno, v jakém jste v tu chvíli stavu. Ale jistě, můžete si říct: věř a víra tvá tě uzdraví....

Když mého otce před lety nevrchnější kritik povolal a byl jsem u jeho odcházení z tohoto světa, viděl jsem, jak by za těch pár desítek minut chtěl změnit desítky let. Jak si uvědomil komu a jak ublížil a chtěl by to napravit, i když slova nemohou smazat skutky. Bylo pozdě..... později než pozdě. Odešel chvíli po té, co poprvé a naposledy vyslovil jméno mno milované ženy (pamatuješ?....) . Jako by šlo o poselství, které však neby,lo vyslyšeno.... Od té doby co odešel jsem začal víc přemýšlet o životě (přiznávám že zprvu ne často), o tom jací jsme, co chceme, co si kolikrát myslíme že dáváme a přitom více bereme, co pro nás znamenají ti, o kterých si myslíme, že jsou naši blízcí. Začal jsem přemýšlet o com co většině z nás chybí.... o pokoře. Jenže tu si nemůžete naordinovat. K té musíte dospět a cítit ji....... O té opravdové se nemluví ani nepíše, tu buď cítíte nebo ne a nic na tom nezmění fráze o tom, že se na věc díváte jinak, nebo že máte priority......

Jestli je vám dnes smutno a jste sami, věřte, že je to jen jeden den v roce a přijdou dny, kdy na dnešek (a nejen na něj) budetše vzpomínat maximálně jako na špatný sen. A že ten, pro koho jste se trápili za to třeba ani nestál. A nebo že se jednou vrátí (dveře ale otevírejte pouze na vlastní nebezpečí). O tom, kdo z vás je ten špatný nerozhodne žádný z vás a dokonce ani rozvodový soud, ale až nejvrchnější kritik ve chvíli, kdy si vás zavolá.

Omlouvám se, ale nevěřím v Boha. Od jisté doby věřím ale na "spravedlnost" či "osud" a mám k tomu oprávněný důvod

No, šeditel co má na žvejkačky je těžkej soupeř. Zjednodušeně má dvě starosti – jak ušetřit na daních a kde sehnat větší mrazák na ryby do Norska a maximálně, pokud má dceru, zda náhodou nesouloží častěji než on. Posledním problébem by snad mohlo být, pokud by se syn nepotatil a na místo Spartě nefandil třeba Slavii. Ale to jsou prkotiny (dokud se neobjeví sekretářka). Nojo, ale pokud na žvejky nemáte, jste jeden velkej pytel problémů, co logicky rostou geometrickou řadou. Nevíte nic o rybolovu v Norsku, jen řešíte z čeho zaplatit nájem, půjčku kde vzít na to či ono a jak zabránit devastujícímu vlivu matky či tchyně na Váš vztah. Nemáte nárok, protože nevíte nic o rybolovu v Norsku a to je váš zásadní nedostatek.Na druhé straně sekretářka zasejc je ve svejch dvaceti se svým zadkem a poprsím těžkou konkurentkou mamině od dvou dětí. Jo, to je život. No a pokud mé obecné příklady někomu nebo něco připomínají, nebo se v něčem vidí, nemohu za to,  prostě ten život je jako „přes kopírák“. Ale znáte to o té huse.....

Když někoho milujete a myslíte si že bez něj nemůžete být a on

zemře, je to smutné, ale smrt patří k životu jako zrození. A věřte, pokud by tu ten dotyčný byl, nechtěl by, abyste se trápili ani dělali hlouposti. Tak je nedělejte.

odejde k jinému a zradí vás, pak i to patří k životu. A věřte, že jemu je v tuto chvíli zcela jedno, zda se trápíte, nebo děláte hlouposti. Tak je nedělejte.

Ale proč jsem dnes tento blog napsal a proč jsem musel uvést pár jako by konkrétních příkladů: Jestli jste dnes (a nejen dnes) sami, nezoufejte, dopřejte šeditelům nebo sekretářkám jejich šeditelské štěstí. Zaslouží si je, protože žijí ve svém světě, do kterého vy nepatříte, jen jste jim možná ten jejich svět na svůj úkor a ze své blbosti pomohli vytvořit. Pokud vám odešel někdo navždy, vzpomeňte na to dobré co jste společně prožili a žijte dál. No a pokud si přesto myslíte, že by Vám ubližovalo mít doma stromek, tak zrušte Vánoce. A třeba si vymalujte byt, vyperte, vyžehlete, pusťte fotbal nebo hezkej film. Ale hlavně žádný blbosti, deprese a smutek. Zvládli jste to doteď a dnešek je jen jednou za rok.

Kdybyste nemohli jinak, napište někomu blízkému a pokud myslíte, že nemáte komu, klidně napiště mně. Asi nezvládnu odpovědět hned, ale odpovím brzy, protože jsem před časem taky poznal, jaké je to být sám tenhle den. Odpovím vám, protože jsem (i když laici tvrdí opak) slušný člověk, neboť jsem se vychovával sám, protože mí rodiče na to (naštěstí) neměli čas.

Fakt se dneška nebojte a klidně napiště, pokud si myslíte, že jste sami. Věřte mi že nejste. A nebojte se Vánoc, je to jen jeden den. Tenhle blog je určen těm, co jsou dnes sami a neví co s tím. A ti ostatní? Však víte.....

A zkuste tomu člověku co je dnes sám tu pomocnou ruku ponechat i po svátcích. Třeba podobně, jako já jsem kdysi dávno (i podle jeho slov) dospělého člověka učil nakupovat, chodit do restaurace, jíst, umět si něco objednat či koupit, najít domněle ztraceného tátu, mít podle jeho slov "tlustej mozek". Tenkrát mi za to děkoval a sliboval, ale pak...    To není o vděku, to je o člověku. Není podstatné, jak se pak zachoval, je podstatné co a proč jste udělali vy.

Hezké svátky všem. A popřejte je i těm, kteří si je podle vás nezaslouží. Ostatně, proč by třeba děvky neměly mít hezké svátky ne? Dyť je to taky profese......

A pokud je ve vašem okolí někdo sám, zkuste dát na štědrovečerní stůl o talíř víc a pozvat jej...... třeba mu "jen" uděláte radost, ale možná mu zachráníte život. Rozhlédněte se, pokud to s tou sváteční láskou myslíte opravdově.......

P.S. dne 25.12.2010 16,39 hod.: Štědrý den je úspěšně za námi. Děkuji všem kteří mi napsali, postupně vám odpovídám. Jsem velmi rád, že přestože jsou mnozí z vás v nezáviděníhodné situaci, nic nevzdáváte a bojujete. Držím palce.

.