Necenzurujeme.cz

Švihnul jsem sebou, ale naštěstí se mi nic nestalo. Bydlím za Prahou v přírodě a po hlavním městě se mi nestýská. Když potřebuju, jsem tam dřív, než dojedete z „čerňáku“ na Anděl. Potřeboval jsem ale něco vyřídit na úřadech a chtěl to spojit s nutným nákupem – potřeboval jsem sněhule. Vyřídil jsem úřady a vyrazil za botama.

Oběšel jsem 5 velkých prodejců bot a sportu, kde jsem se vždy dozvěděl, že číslo bot 47 (12) je nadměrná velikost. Jsem zřejmě s tímhle číslem a výškou 194 cm exot a EU zřejmě řídí trpaslíci, když jsem nedměrnej. Budiž. Prchl jsem tedy před šílejícím davem lidí, co jednou za rok nahrazují lásku a porozumění za dárky zpět do přírody. Poučen odjezdem jsem sebou při vynášení baterky nešvihl. „Je to dobré,...“ řekl jsem si. Nebylo.

V akvárku ležela polomrtvá skalára ale ne druhou stranu můj 13 letý čtyřnohý přítel neudělal žádnou neplechu a ani loužičku a radostně mne vítal. Obstaral jsem oba, udělal si kafe a zapnul PC. Avizo že v datové schránce mám zprávu – jako jeden z mála ji mám i jako soukromá osoba. Pro jistotu, aby mi zase někdy stát nemohl tvrdit, že mne nemohl najít. Protože když to tvrdil kdysi, tak ode mne díky tomu chce 12 milionů, o čemž „vedeme již 6 let diskusi“ - ale o tom příště, až se ta kauza uzavře.

V datové schránce jsem měl pozdrav od státu: Platební výměr na 20 tisíc za neuhrazenou daň z nemovitosti v okrese Benešov + úroky. Bylo pozdě, úřady měly dávno padla a priváty se teprve probouzely k životu. Tedy, ne že bych toužil po návštěvě jednoho či druhého, jen mne to tak napadlo jako příměr. Ostatně, při dnešní „krizi“ a ataku „výhodných půjček“ se divím, že ještě nikoho nenapadlo nabízet šlapky na spotřebitelský úvěr. Ale to sem nepatří a je to jiná píseň.

Druhý den jsem se chopil telefonu a zavolal paní z FÚ co mi poslala tu výzvu. Sdělil jsem jí, že jsem jako soukromá osoba – nepodnikatel nikdy nemovitost v okrese Benešov nevlastnil.

„Nojo, ale já tu mám platební výměr, dostala jsem to tak na stůl“

„Ale já nikdy žádnou nemovitost na Benešovsku jako soukromník neměl a tak nemůžu dlužit daň“ já na to

„No ale já to dostala k vyřízení, já to nerozhodla, já za to nemůžu, ale když to nezaplatíte, bude exekuce“ kontrovala – nutno dodat že smířlivým hlasem s chápajícím tónem.

„Nojo, ale co mám dělat když jsem žádnou nemovitost něměl?. Jednu vlastnilo s.r.o., kterého jsem byl jednatelem, ale už jím dávno nejsem a je to věc vlastníků společnmost a ne moje, jako soukromé osoby“

„No, tak zajděte na katastr, nechte si to ověřit a pošlete mi to ...“ poradila.

Fajn. Všude na světě se dokazuje vina a ne nevina. Dokazuje se to, že něco máte a ne že ne. V Čechách je to ale naopak. Ostatně jako všechno. Tak jsem vyrazil na katastr. Poučen dřívějšími zkušenostmi s úřady jsem ale nejprve zatelefonoval a dozvěděl se, že mám smůlu – archivují jen deset let zpět a toto se týkalo období 1992 – 1996. Tak jsem se nechal přepojit na paní vedoucí a ta mi sdělila, že to jde, že se vyhledají nabývací tituly.

Omšelá studená a ponurá čekárna karastru s potrhanou koženkovou sedačkou, omšelým chrčícím automatem na kafe a vrátným klimbajícím u TV mne nepřekvapila. Po 50 minutách čekání (na sedačce seděli dva lidé) jsem zaklepal a vstoupil, abych se dozvěděl, že musím počkat. Za dalších 40 minut jsem přišel na řadu, abych se dozvěděl, že to co chci nejde. Tak jsem vyšlapal do prvního patra za paní vedoucí, ta se mnou sešla dolů a zjistilo se, že to jde.Paní u přepážky mi ale řekla, že musím počkat, protože mezitím vyřizuje dalšího klienta. Čekal jsem dalších 30 minut – ten den celkem 2 hodiny. Pak jsem vyplnil žádost a jel domů.

Po měsíci jsem dostal zprávu, že si mohu doklady vyzvednout. Ta samá čekárna, zase dva lidi na potrhané sedačce. Na dveřích cedule: „hotové zakázky vyřizujeme bez čekání“. Tak jsem zaklepal a vstoupil. „Musíte počkat, mám tu lidi....“ řekla paní za přepážkou. Čekal jsem hodinu a půl (!!). Chtěl jsem si dát kafe z toho omšelého automatu, ale přišla paní co ho měla na starosti a začala ho čistit. Když jsem viděl jak, přešla mne na to kafe chuť a už nikdy si kafe z automatu nedám přes to, že když uviděla můj zděšený výraz, tak se na mne usmála.

Konečně jsem přišel na řadu, obdržel 10 listů nabývacích titulů daného období, dokazujících že jsem danou nemovitost nevlastnil, zaplatil 500,- Kč a mohl jít. Přes to všechno, přes tu ceduli že čekat nemusím a přitom jsem čekal se na pracovnice katastru nezlobím. Dělaly co mohly a paní se na mne nakonec i usmála a pokecala. Nezlobím se ani na paní z finančního úřadu, jednala velmi korektně a poradila co mám dělat. Naopak, i přes to čekání jim děkuji. Ale toho, co rozhodl že mám platit za něco, co jsem neměl bych..... však víte.... Nezlobím se ai na tu paní co čistila automat na kafe – nenutila mne, abych to kafe pil.

Perličkou na všem ale je jiná věc, kterou mnozí nevědí a já ji zjistil také až dodatečně – tyto nároky lze uplatnit maximálně do tří let, pak jsou promlčeny. Jak je tedy možné, že to na mne nějaký úředníček zkoušel v roce 2010 za období 1992 – 1996, tedy 11 let po promlčení??? (!!!). Takže stát prostřednictvím svého úředníka zneužívá neznalosti zákona daňových poplatníků?

Co mne ale s prominutím sere je to, že jsem projel celkem 100 km na katastr, pročekal celkem 3 hodiny, zaplatil 500,- Kč, celá ta sranda mne vlatně vyšla na 2.000,- Kč jen proto, že někdo nechápe rozdíl mezi právnickou a fyzickou osobou.

Zaplatí mi ty zbytečné náklady stát, nebo daný úředník (???), který tento rozdíl nechápe a nahradí ztracený čas, protože jsem absurdně musel dokazovat já státu a ne stát mně?

A tak z euforie, že nemusím platit exekuci díky tomu, že jsem zaplatil poplatky, jsem koupil 4 nové skalárky za 80,- Kč. Jsou hezky mramorovaný a můj 13letý čtyřnohý kámoš na mne vrtěl při návratu ohonem, jakoby věděl, že i když páníček musel platit, platil vlastně za to, aby nemusel platit víc.Čím dál víc přestávám chápat, jak jen možné, že tento stát ještě „funguje“.

Úřady tu jsou pro lidi a ne naopak. Lidi je platí ze svých daní. Když nedávno stávkovali úředníci, nikomu nechyběli. Co kdyby ale začali stávkovat ti ostatní, kterých je většina, čekárny s potrhanými sedačkami by byly prázdné a úředníci najednou (konečně) zbyteční?