Necenzurujeme.cz

Stejně mi tohle období vždycky připadalo trocbu na hlavu. Lidi byli celý rok k sobě jací byli, často jako psi a najednou si jeden jediný den v roce začali dokazovat lásku na poslední chvíli koupenými dárky za. Dárek je fajn, zvlášť, když se strefíte a opravdu udělá radost. Ale co to ostatní, to, jací k sobě jsme? Co když pro někoho by byl větším dárkem než mobil úsměv?

Rodina a lidé kteří jsou si blízcí by měli být na Štědrý den spolu. Nejen na něj a nemělo by to být jen o dárcích. Měl jsem za život několik „Štědrých dní“, kdy jsem neslavil. Nekupoval dárky, nestrojil stromek. Byl jsem sám a tak jsem si to nechtěl zhoršovat stromečkem. Sice jsem viděl za ostatními okny svítit vánoční žárovky, ale snažil jsem se k tomu dni přistupovat jako ke kterémukoli jinému. A tak jsem jedny Vánoce prokoukal na televizi, jiné pracoval, anebo doma dělal generální úklid včetně malování. Pokud byste se ocitli v podobné situaci, tak malování nebo úklid doporučuji, fakt to člověka přivede na jiné myšlenky a nesledujete čas. Byl jsem sice sám, ale myšlenkama s lidmi, na kterých mi záleželo, které jsem měl rád, nebo miloval. A k tomu jsem nepotřeboval stromeček.

Vánoce jsem začal mít rád díky mé ženě. Před více lety jsme jedny Vánoce zrušili úplně, nebylo na dárky a nebyla prostě ekonomicky „dobrá doba“. Ale možná jsme měli hezčí Štědrý den než někdo jiný, kdo měl nazdobený stromek a pod ním plno dárků. Hezčí, protože jsme byli spolu. Nedařilo se nám v prvních letech a tak jedny Vánoce nebyly dárky, jen štědrovečerní večeře a umělý stromeček. Někde jsme ho našli ve skříni zapomenutý z dob minulých a žena na něj udělala ozdoby z toho, co doma našla. Byly to jedny z nejhezčích Vánoc i když byly bez dárků, protože jsme byli spolu. Pořád mi připadalo hloupé, že jsme si nic nedali a tak jsme zajeli do Tesca na Národní a kopili tam jeden druhému hrníček na kávu. Žena měla modrý, já okrový. Měl jsem jej strašně rád, až se jednoho dne, jako každá věc rozbil. Ucho se přilepilo a hrníček je v knihovně. Na Štědrý den jej ale opatrně umyju a dám si z něj kávu. Dodnes na ten Štědrý den rád vzpomínám.

Tenkrát před deseti lety jsem začal zase mít rád Vánoce ne kvůli dárkům, ale díky člověku. Mé ženě. A pak i jejímu tátovi. Po pár letech, kdy k nám na svátky začal jezdit jsem se těšil na to, kdy se ozve ženino radostné „přijede táta“. Těšil jsem se, že si na ten den dáme tak, jako každý jiný den jeden druhého. A pak jsme drželi dlouhé svátky až do Nového roku a i když pohádky a romantické filmy nemusím, jsme se dívali společně na telku, siestili a když bylo pohádek a Angeliky moc, přepli jsme na fotbal na Premier League a dali si k tomu Plzeň a bylo nám fajn :-).

Proč vám to tu píšu. Protože Vánoce by neměly být jen o dárcích a svým způsobem by každý den měl být „štědrý“, i když není 24. prosince. Tedy ne stran dárků (i když dárek „jen tak“ je hezký), ale abychom se k sobě chovali hezky i jiné dny. Většinu dní. Píšu to proto, abyste v tom předvánočním shonu, pečení cukroví, shánění posledních dárků na poslední chvíli, ve dnech a hodinách kdy to logicky kolikrát v rodině zajiskří, protože jsou všichni ve shonu a tedy i podráždění, abyste přitom všem nezapomněli jeden na druhého. Na své blízké. A nejen o Štědrý den.

Půjdu si opatrně umýt ten hrníček na zítra. A pokud by se náhodou stalo, že budete ten den sami, nemějte černé myšlenky a buďte třeba v duchu s těmi, na kterých vám záleží. A třeba si doma vymalujte :-)

Hezký a pohodový Štědrý den i dny další vám všem.